Po práci jdu zkontrolovat tisk 
Po práci koukám do počítače na stav tiskárny - hotovo. Jdu do díly sundat z tiskárny nový výtisk radomu.
Čeká mě tam jen chuchvalec špaget.
Dvě hodiny a nějaký metr filamentu letí do odpadu.
Zde jsou uvedeny změny, které jsem v obsahu webu provedl. Na stránce je uvedeno několik posledních změn.
Po práci koukám do počítače na stav tiskárny - hotovo. Jdu do díly sundat z tiskárny nový výtisk radomu.
Čeká mě tam jen chuchvalec špaget.
Dvě hodiny a nějaký metr filamentu letí do odpadu.
(zveřejněno na stránce Co s tím dělám)
(zveřejněno na stránce Tlačítko poslední záchrany)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Kamery do modelů - můj pohled na trh)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Díly mám vymyšlené, je čas je zkusit vyrobit a letadlo poskládat. Už jsem něco na CNC z pěny vystrouhal, tak s tím nebudu mít problém.
Na fotce je patrný pod dílem, co držím v ruce, otvor ve stole a bílé pravítko. Desku polystyrénu držím u stolu podtlakem, dírou ve stole je vysavačem odsáván vzduch zpod polotovaru. Pravítko zaručuje pozici polotovaru když ho chci obrábět z obou stran. Popisuji to zde: Upínání podtlakem a Obrábění z obou stran s upínáním v loži.
Protože teď zkouším jen tvary, beru staré kusy polystyrénu. Tenhle modrý pamatuje ještě dílnu v paneláku, bude nejméně dvacet let starý. Protože mám vyzkoušeno obrábění různých desek, desek od různých výrobců, tak tenhle modrý je nepoužitelný, protože je podivně tvarohovatý. Ale na tyhle pokusy dobrý. Taky mám na tyhle pokusy ftézu o průměru 6 mm, ktterá není určena na tyto materiály.
Samozřejmě s tím souvisí to, že program pro stroj jsem musel někde připravit. I to jsem stejně jako modelování letadla provedl v programu Autodesk Fusion. A taky už jsem věděl, jak připravit desky polystyrénu, jak je upevnit na stůl a podobně. Pro zajímavost tady v tomto případě jsem použil podtlak.
Vyfrézované díly jsem hned zkusil slepit.
Důležité je zajisti při stavbě správnou geometrii. Tady jsem měl jedno to dělení jako rovinu přes celou délku trupu a stavbu na čáře nakreslené na stole.
Když jsem to celé slepil, vyhodnotil jsem to tak, že tudy cesta nevede, že je to moc pracné na montáž a je u toho možnost to slepit křivé. Tak jsem tuto variantu zahodil.
(zveřejněno na stránce Bandit - Konstrukce, stavba, údržba)
Ve Flight Simulator 2024 lze začínat na stojánce s nastartovaným připraveným letadlem. Je to trochu skryto, ale je to jednoduché.
Když zvolíte označené místo na stojánce a vyberete Set as dearture, budete stát vedle povypínaného letadla. Když zvolíte Fly Now, budete sedět v letadle s běžícím motorem, ale ne na sojánce, ale na prahu dráhy. Já ale chci sedět v letadle s běžícím motorem na stojánce a ne zaclánět na prahu dráhy.
Trik je jednoduchý. Stačí kliknout místo na značku stání na stojánce na neoznačené místo někde vedle. Menu bude mít nadpis Custom. Zvolíte Set as departure:
a nahoře rozbalíte menu a zvolíte On ground - Ready for teakeoff.
Budete sedět v letadle s běžícím motorem na vybraném místě.
Funguje to kdekoli. My máme u nás nahoře na Krušných horách místo, odkud létají práškaři, když vápní lesy. Výše uvedeným způsobem muhu začít let na horské louce.
Tady je to posané ve videu:
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Flight Simulator 2024)
Pořiďte si akrobata! Pořiďte si akrobata i když létáte s větroni, pořiďte si akrobata i když létáte s nějakým Piperem převážně kolečky dolů. Pořiďte si akrobata i když stavíte svoje tetadla, třeba nějaké makety.
Když vám slábnou svaly, pořídíte si činky nebo péra a začnete cvičit. Akrobat je takový pérový silič svalů, ale pro posílení vašich pilotních schopností, posílení vaší pilotní zdatnosti. Pořiďte si nějakou akrobatickou metrovku z EPP a zkoušejte létat základní akrobatické obraty. Uvidíte po čase, jak vám půjde mnohem lépe i obyčejný přemet, který létáte s vaším modelem teď. Nebude to už jen o zatažení za výškovku a po tom děj se vůle boží, budete umět zasáhnout do řízení v každé poloze modelu v přemetu. A naučíte se spoustu dalších věcí!
Důležitá je při pořízení tohoto typu modelu jeho velikost. Uvedu tři velikosti modelů:
rozpětí [mm] |
délka [mm] |
hmotnost [g] | motor |
regulátor [A] |
aku [mAh] |
vrtule [palce] |
|
Laser 200 | 855 | 935 | 170 |
2204 1800-2300KV | 15 |
2S/3S 300-450 | 8 x 4.1 |
Edge 540 V3 | 1000 | 1020 | 500 |
2212-2217 150-200W | 18 |
3S 1000-1500 | 9 x 4.7 |
Edge XL | 1070 | 1120 | 550 |
2814
1000 KV 100-120g | 45 |
3S/4S 1100-1500 |
11/4.7 10/4.7 (4S) |
Laser 200 je s rozpětím 0.85 m nejmenší, ty větší mají rozpětí 1.0 až 1.1 m. Je mezi těmi modely rozdíl ve velikosti 10 cm, ale jsou to velikostně diametrálně rozdílné stroje. Poznáte to podle jejich hmotnosti a vybavení - výkonu pohonu. A moje rada zní:
Ten malý dvěstě gramový je hříčkou ovzduší, venku si s ním moc nepolétáte, protože málokdy je dostatečně klidné ovzduší, málokdy nefouká vítr. Ty metrové a větší se dají létat i za větru dva tři metry a tedy budete mít mnohem větší šanci trefit příhodné letové počasí. Ty větší ale mají jednu zásadní nevýhodu. Jsou dražší. Ale ty peníze investované do většího stroje se vyplatí, nalétáte s ním více času a "hodinová sazba" tak bude nižší, než u toho lehouše.
Já už mám druhý takový stroj, první (Yak 54) mi vydržel pět let. I teď by se s ním dalo létat, ale už je moc potlučený.
Snažím se s akrobatem zdokonalovat v řízení modelů, drilem získávám návyky. Nejsem žádný soutěžní akrobat nebo 3D letec. Létám základní obraty, snažím se je letět čistě, snažím se je letět v prostoru tam, kde jsem si řekl, že je poletím, snažím se je létat i za větru, abych uměl korigovat snos větrem. Při tom všem se učím koukat na model, vnímat i menší chyby v jeho poloze, které potom zapříčiňují, že model letí jinak, než bych chtěl, učím se koordinovat výchylky všech kormidel, učím se pracovat s energií modelu, učím se pracovat s plynem. Ty návyky potom uplatním i při létání s modely, které akrobatické nejsou.
Koukám při létání na jiné piloty, mám díky Youtube možnost sledovat i "vzdálené" kamarády modeláře, Koukám, jak se svými modely létají, mohu vidět i jejich pokrok v průběhu více let. A u některých ten pokrok moc vidět není. Přistání je náhodná věc někde v okruhu sta metrů, uspořádaný let modelu v jedné výšce stálou rychlostí vidět není, často je evidentní, že nemají letadlo ani vytrimované, že se s řízením trápí. Přemýšlím, proč tomu tak je, srovnávám to s lidmi, kteří začnou létat jedno léto a další sezonu už je radost na ně koukat. Jsou schopni letět rovně, pracují s plynem, přistanou na místě, kde si usmyslí a ještě je radost koukat na let jejich modelu. A je to často tím, že létají také s nějakým takovým tréninkovým modelem, na kterém si zkouší drilují pilotáž. Je dobré učit se pilotovat s modelem, který létá nějak standardně a který je letovými vlastnostnmi přiměřený mým momentálním pilotním schopnostem. S modelem, na kterém se naučím pilotním návykům, na kterém se naučím jeho provozování. Naučím se letadlo zalétnout, vytrimovat, hodnotit podmínky pro létání, poznávat počasí atd. atd. Takovým modelem je dobře vybraný model ze stavebnice. A je dobré nebýt u toho létání sám, ale létat s jinými, abych mohl odkoukat, jak může takový let vypadat. Pořízením dobře létajícího modelu využívám zkušeností jeho konstruktéra, pozorováním a létáním s jinými využívám jejich zkušeností.
Zkuste to i Vy! Pořiďte si nějakou takovou akrobatickou metrovku z EPP a zkoušejte létat základní akrobatické obraty. Uvidíte po čase, jak vám pilotáž jde lépe, budete umět zasáhnout do řízení v každé poloze modelu.
(zveřejněno na stránce Kam dál)
Dopracoval jsem se k nějaké konečné podobě letadla, z letadla jsem nakonec udělal středoplošník. A začal jsem přemýšlet, jak ho vyrobím. Kdybych nebyl technologicky omezen, rozdělil bych trup v rovině symetrie a vyfrézoval bych kompletní poloviny trupu. Já jsem ale omezen výškou, kterou dokážu obrobit (viz Úvahy geometrické).
Omezení pro výrobu jsou rozměry stolu stroje, výška, jakou dokážu obrobit, a tloušťky desek polystyrénu - XPS. Polovina trupu položená na stůl stroje je díky šířce trupu vyšší, než je moje omezení 50 mm. Víc mi délka frézy a zdvih v ose Z nedovolí obrobit. Tak jsem si trup rozřezal rovinami, které vyjadřují tahle omezení.
Výsledek byl rozpad trupu na několik dílů.
(zveřejněno na stránce Bandit - Konstrukce, stavba, údržba)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s větroni)
Trup se dá stavět po polovinách (zdroj RC Mania, doubravka):
(zveřejněno na stránce Stavba trupu)
Tady je vidět stavba konstrukčního trupu na výložnících přišroubovaných ke stolu (zdroj Facebook, Adriano Sciro Museo):
Přípravkem jsou hranolky přišroubované k pracovní desce nebo přímo ke stolu a podélníky v ose trupu.
(zveřejněno na stránce Stavba trupu)
Stavba konstrukčního trupu z přepážek, jejichž součástí je podstavec.
Přípravkem je deska se zářezy položená na stole a podstavce přepážek. Přepážky se svými podstavci zasunou do zářezů přípravku na stole, ten zaručuje jejich rozestupy a výškovou polohu. Po zalepení podélníků trup zpevní natolik, ýe ho lze z desky na stple sejmout. Podstavce přepážek se odříznou.
(zveřejněno na stránce Stavba trupu)
22.4.2024 má být představena nová kamera Insta360 X5. Je to nový model ke kameře Insta360 X4. Co by chtěl filmař na nové kameře vidět?
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Co je tady o videu nového)
Jiří Komárek ukázal svého Liberatora.
Začal v roce 2017. Na letadle je ještě dost práce. Doufám, že bude mít úspěch při létání s tímto strojem.
zdroj: Facebook
(zveřejněno na stránce Co je tu nového o leteckém modelářství)
(zveřejněno na stránce Evropa / EU)
(zveřejněno na stránce Evropa / EU)
(zveřejněno na stránce Evropa / EU)
(zveřejněno na stránce Evropa / EU)
(zveřejněno na stránce Evropa / EU)
(zveřejněno na stránce Evropa / EU)
(zveřejněno na stránce Evropa / EU)
(zveřejněno na stránce Evropa / EU)
(zveřejněno na stránce Ukrajinci)
(zveřejněno na stránce Ukrajinci)
(zveřejněno na stránce Evropa / EU)
(zveřejněno na stránce Ukrajinci)
(zveřejněno na stránce Evropa / EU)
(zveřejněno na stránce Evropa / EU)
I na funkční nosné díly počítám s 3D tiskem. Motorová přepážka:
Přepážka trupu:
Přepážka trupu má za účel hlavně zajistit vzájemné polohy lepených částí trupu, proto je subtilnější. Těch žeber jsem docílil tak, že jsem dal počet vrstev navrchu tisku 0. Přepážka, na kterou se bude montovat motor, je dutá, ale vzadu jsou nálitky, do kterých se zaříznou samořezné šrouby. Aby bylo do čeho, přepážku tisknu s více vrstvami ve stěně. Obojí je tištěno z PETG.
Zobrazený model pro tiskárnu vypadá trochu jinak,
protože při sestavování nasucho jsem zjistil,
že dírou pro prostup vzduchu neprotáhnou kabely od regulátoru,
když mám kabely motoru a regulátoru už spájeny.
Proto tam je ten zářez.
Jinak i motorová přepážka je šablonou pro sestavení dílů trupu,
proto v ní jsou zářezy pro podélné lišty.
Perimetrů jsem nastavil 8.
(zveřejněno na stránce Bandit - Konstrukce, stavba, údržba)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Filmy s Pilatus PC-6 Turbo Porter)
(zveřejněno na stránce Tipy pro DaVinci Resolve)
Někdy je třeba dostat do záběru čas - takzvaný timecode. Počitadlo odměřuje trvání akce. Sportovního výkonu, dobu jízdy, letu. Třeba v tomto videu jsem ho použil v čase 4:00:
Jak se to dá v DaVinci Resolve udělat?
Kurzor musíte mít na místě, kde má být nula! Pozice stopek, jejich velikost, to všechno se dá udělat jako u kteréhokoli jiného titulku.
Tady je ukázka:
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Stopky, timecode)
Odskočil jsem si o dovolené na letiště:
(zveřejněno na stránce Co dělám?)
XPS - Extruded Polystyrene. Pěnová plastická hmota.
výhody :
nevýhody :
materiál XPS - extrudovaný polystyrén
.
Čím se dá materiál XPS - extrudovaný polystyrén opracovávat, obrábět:
Brousítka | CNC řezačka | Olfa L-5 | Řezání odporovým drátem |
Dělení materiálu - Řezání odporovým drátem (hot wire)
Pěnové materiály jako je EPS, XPS a EPP se dají tvarově obrábět - řezat drátem vyhřívaným elektrickým proudem. Drát v místě řezu taví materiál a způsobí oddělení materiálu. Typicky se řeže drátem napnutým v rámu podobném obyčejné rámové pily, řeže se podle dvou šablon umístěných na bloku materiálu proti sobě a lze tak vytvořit přímkové plochy - vyříznout třeba pěnové jádro křídla letadla.
Říká se tomu také horký drát (hot wire).
Řezat se dá i strojně. Viz CNC horký drát.
(zveřejněno na stránce Pěnové plasty)
Dremel používám jako horní frézu:
Používám vlastní sadu nástavců, viz zde: Adaptér k Dremelu Tisknu si šablonu tvaru šachty, vysunutí bitu pod úroveň adaptéru dělá hloubku šachty.
Šablonu přilepím na křídlo a na jeden záběr projezdím bitem otvor šablony. Jde to krásně.
Šablona má dolní hrany zaoblené, aby neotlačila povrvh křídla.
(zveřejněno na stránce Dremel - co s tím dělám)
Přímá bruska, mikrobruska, vrtací bruska, horní frézka ... motor s unašečem s výkonem 80 až 150W pro nástroje se stopkou 0.125" (3.2 mm). Dremel, Proxxon a různé kopie.
V modelářské dílně se nejvíce používá s řezacími kotoučky na řezání drobné kulatiny, trubiček, šroubů, s malými brusnými kotoučky se obrušují hrany, leští se nebo frézami dělí materiál. Dá se použít při malých zatíženích i jako vřeteno do CNC stroje.
Potřeboval jsem použít Dremel jako horní frézku, v křídle z XPS jsem potřeboval vyhlodat šachtu pro servo.
Originál kit pro řezání jsem doma neměl a ani by se mi nehodil, jeho základna je příliš malá.
Nakreslil jsem si vlastní nástavec s velkou základnou:
a vytisknul:
Tištěno z PETG, slouží dobře.
Viz také: Dremel - co s tím dělám
(zveřejněno na stránce Vybavení dílny)
(zveřejněno na stránce Letecké akce očima zpravodajů)
(zveřejněno na stránce Rétroplane 2017)
Když jsem začal o tomhle stroji přemýšlet, měl jsem toto zadání:
Obrázek zachycuje až výslednou podobu, ke které jsem se musel dopracovat, ale vyjadřuje dobře moji představu, když jsem si to zadával.
Zelenou barvou jsou znázorněny díly, které chci tisknout. Tisknout chci z PETG. Všechno ostatní je XPS. Změnou oproti jiným obdobným konstrukcím je profilované křídlo. Podobné stroje se dělají s deskovým křídlem vyříznutým z depronu 6 mm. Profilované křídlo by mi mělo umožnit docílit větší pevnosti křídla.
Zadání bylo, aby se to jednoduše stavělo, aby nebylo třeba rašplovat a brousit velké množství polystyrénu. A aby se to dobře provozovalo, aby když to člověk křápne, aby se dalo letadlo opravit. Výhodou obrábění trupu na CNC je možnost vyrobit rovnou i nějaké složitější tvary, které už není třeba broušením ladit a nějak upravovat podle šablon. Naučil jsem se díly obrábět z obou stran a jsem tak schopen obráběním vyrobit horní i dolní povrch křídla. A mohu rovnou vyfrézovat šachty pro serva nebo drážku klapky. I trup mohu obrobit z obou stran, nejen že vyrobím vnější tvary, ale zároveň mohu v polovině trupu vytvořit potřebné vnitřní dutiny.
Abych si to trochu zjednodušil, nedělal jsem maketu skutečného letadla, ale vzal jsem siluetu modelu Bandit Steve Shumateho, které jsem se volně držel.
V praxi musím pořešit rozpor mezi tím, že šířka trupu je kolem 150 mm a já na stroji mohu obrobit tvar maximálně do výšky 50 mm. Nedokážu tak obrobit vnější povrch trupu, protože boky trupu - jeho poloviny jsou výšší než 70 mm.
Dál to jsou takové drobnosti, třeba jak tlustou mám dělat odtokovku aby to létalo a aby to bylo při provozování modelu odolné. No a samozřejmě jsem byl zvědavý, jak odolný / trvanlivý bude model z XPS při běžném provozování, ale to jsem tušil, že to bude v pohodě, když z XPS dělají modely i ostatní. Dal by se model vyrobit stejným postupem i z EPP, alew u tohoto typu modelu to nemá význam. Má to být "stíhačka", naní to styl létání, kdy se často padá.
Zajímavou věcí u modelu takovéto konstrukce jsou nízké náklady.
(zveřejněno na stránce Bandit - Konstrukce, stavba, údržba)
Modelování jsem začal ve Autodesk Fusion. To mi umožnilo koukat na různá uspořádání křídla a výškovky.
Nakreslil jsem si ve Fusion 360 i bed mé 3D tiskárny, abych věděl, co se mi na tiskárnu vejde a co ne.
(zveřejněno na stránce Bandit - Konstrukce, stavba, údržba)
Začal jsem myšlenkou, že na hranatý trup nalepím tištěné díly - nenosné, takovou karoserii.
Tisknu hřbet trupu na obrázku, je to hrozně tenké! Někde to prosvítá! 0.3 mm to jede na jeden průchod.
Hmotnost 9.5 g. Dal jsem to znova tisknout, stěnu jsem změnil z 0.3 na 0.6,
z minimálně 1 perimetr jsem nastavil min. 2 perimetry (z dnešního pohledu trochu nesmyslné nastavení ).
Výsledek 18 gr.
Když díl držím v ruce, nezdá se mi to moc praktické a po nějakém přemýšlení tuto koncepci, kterou jsem si nazval "karoserie", opouštím.
Zkouším tisknout radom - špičku trupu a to dopadá dobře. Zdá se mi to dostatečně tvarově stabilní a vydrží to asi i běžný provoz. Učím se ale třeba takové věci, že ve sliceru musím určit, kde má být šev.
Podobně zkouším vstupy vzduchu. Tisknu, vážím na váze, zvažuji v hlavě.
(zveřejněno na stránce Bandit - Konstrukce, stavba, údržba)
(zveřejněno na stránce Letectví a technika)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa z prostředí větroňářů maketářů)
Jakou jsem udělal s prvním prototypem zkušenost:
(zveřejněno na stránce Parametry)
Zkusil jsem si experiment s pusher jetem vyrobeným obráběním XPS na CNC a s dopňky tištěnými na 3D tiskárně. Experiment dopadl dobře, létá to dobře, nerozpadá se to za provozu a tak jsem se rozhodl postoupit v konstrukci tohoto modelu dál s využitím zkušeností z praktického provozu.
Jaká je zkušenost s původní konstrukcí?
(zveřejněno na stránce Bandit 2)
Pusher jety mají pohon vzadu a kormidla nejsou ofukována vrtulí. Když se drží za trup zespodu a hází před sebe, často reakční moment vrtule otočí model do velkého levého náklonu a vzlet se stává trochu adrenalinovým. Tohle je hod s držením za hřbet a odhod směrem nahoru:
Výhodou je, že se reakční moment při letu vzhůru projeví malou změnou směru letu, když letadlo přechází do horizontu a je více času na chytání kniplů vysílače.
(zveřejněno na stránce Hod modelu)
Některé modely nejde házet, nedá se jim hodem udělit dostatečná rychlost, proto se startují katapultem:
Letadlo leží na dvou kolejnicích a má zaháklou nataženou gumu. Aby šlo startovat bez pomocníka, je uvolnění gumy zařízeno spozští se šlapkou.
(zveřejněno na stránce Hod modelu)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
anglicky možnost zapnout české titulky
Pro mě byla důležitá rada v 5:40 - jak se s kamerou dostat ven z kokpitu na libovolné místo kolem letadla.
(zveřejněno na stránce Flight Simulator 2024)
Pro Elgato Stream Deck XL mohu doporučit profil Avionics Suite for StreamDeck XL & PLUS od autora Guenseli.
Je to šikovně udělané ovládání avioniky Garmin G1000 v FS2024. Ke stažení je zde: Avionics Suite for StreamDeck XL & PLUS
Doporučuji!
(zveřejněno na stránce Co je tu nového)
Jmenuje se to "Elgato Stream Deck XL" a je to k mání za necelých 6.000 Kč. Je to univerzální periferie počítače využitelná v různých programech a ve spojení s Flight Simulátorem dává zajímavé možnosti.
anglicky možnost zapnout české titulky
Pak existuje ještě varianta Stream Dexk +, tady je o něm, povídání:
Využití v Flight Simulátoru snadno domyslíte.
(zveřejněno na stránce Co je tu nového)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Pátek, venku bezvětří a teplo.
Bandit je opravený, jedu zase na Výsypku.
Po prvních dvou letech se klepu jak malej kluk.
Přemýšlím, čím to je, a je to asi tím blbým světlem.
Ať letím kam chci, je na letadlo blbě vidět, je to dost velká nepohoda,
sluncem prosvícený opar.
V pět odpoledne naštěstí slunce postupuje k západu,
třetí let to už je v klidu.
Mám staré baterky, takové přifoukliny, ale i s nima to letí docela svižně. Letadlo už mám dost osahané, letí to i na malém plynu s poměrně velkým taháním a letí to tak rovně i v zatáčce. Na půl plynu to už letí docela rychle, na tři čtvrtě už je to stíhačka. A i v té vyšší rychlosti se to dá hodně utáhnout, nebojím se jako u letadla s deskovým křídlem, že bych to rozlomil.
Výsypka tu je opravdu hnusně zarostlá, 50 cm vysoké "klacíky".
Na letadle si to každým přistáním vybírá daň.
A občas, když je úplné bezvětří, tak se nedá na slunci vydržet!
Tři lety po pěti šesti minutách jsou tak akorát,
jedu domů spokojený.
A vybouřený!
(zveřejněno na stránce Letání s Banditem)
Příroda začne u nás na jaře šílet jako první u nás v lese. Přidal jsem do alba Kytičky fotky z letošního jara:
(zveřejněno na stránce Co dělám?)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Ve Zdicích mají modelářské letiště, říká se mu "letadlová loď". Dráha zařízlá do stráně nad Zdicemi:
(zveřejněno na stránce Co dělám?)
(zveřejněno na stránce Technologie)
Lupenková pilka je součástí začátečnických sad nářadí a asi jediným užitečným nástrojem takové sady. K čemu je lehounké kladívečko jsem nikdy nezjistil.
Řezání lupenkovou pilkou není pro začátečníka úplně snadnou záležitostí. Sám jsem jako kluk přetrhl spoustu pilových listů, než jsem přišel jak na to.
Typickou začátečnickou chybou je snaha malým počtem tahů pilkou dosáhnout v řezu co nejdál - začátečník na pilu tlačí a nedokáže ji pak vést přesně po čáře řezu. Pilový list se ohýbá a často praskne.
Také křečovité držení pilky a řezaného předmětu způsobuje nepřesnost řezání. Při řezání je pořeba pohybovat i s řezaným dílem tak, aby se pilka nezakusovala do podložky.
Pokud řežete přímo ve vyznačené čáře, špatně se koriguje směr řezu a prořez směrem do vyřezávaného dílu již nelze napravit. Řez je lepší vést po vnější straně vyznačeného obrysu - vedle čáry. Když čára začne v řezu mizet, snadno směr řezu opravíte.
Přesný rozměr dílu a odtranění "hrbatosti" docílíte obroušením.
Pilka se hodí zejména na tenké dřevěné díly. Typicky na leteckou překližku. Při řezání silnějších dílů si dejte větší rezervu na broušení. Při vyřezávání dílu třeba z balsy 10 se už projeví chyby v udržení kolmosti řezu.
Pilkou lze vyřezávat i díly z jiných materiálů než ze dřeva. Lze řezat třeba 2 mm duralový plech. Listy pilky však musí být určeny pro řezání kovů.
(zveřejněno na stránce Lupenková pilka)
Taxonometrický přehled:
(zveřejněno na stránce Opracování a zpracování materiálu přehledně, teoreticky)
(zveřejněno na stránce Přehled)
Vivak je obchodní název pro fólie vyrobení z termoplastického polyetylentereftalátu - glykolu (PET-G). Fólie se vyrábí v tloušťkách od desetin milimetru po několik milimetrů.
Používá se na výrobu kabinek. Viz Výroba překrytu kabiny
(zveřejněno na stránce Přehled)
Microsoft Flight Simulator je program vyvíjený už mnoho let firmou Microsoft. Je to simulace létání s velkými letadly (ne modely), kde jste v roli pilota letadla. Program simuluje reálný let - interiér pilotní kabiny, letiště a krajinu okolo, systémy letadla, navigační systémy na zemi i v letadle. Simulace není omezena na nějaké místo na zemi nebo mise, ale letět můžete kamkoli, kam vám to dovolí schopnosti vaše a vašeho letadla a simulované počasí. Pokud máte připojení k internetu, můžete stahovat podrobné scenerie českých letišť i českých letadel. Spíše než o hře se dá mluvit o seriózním prostředku pro studium práce pilotů skutečných letadel. Poslední verzí je verze Flight Simulator 2024.
Koupit se dá v prodejní síti tam, kde se prodávají jiné počítačové hry, také ho lze koupit v internetových obchodech nebo na platformě Steam. Cena se pohybuje od 1.500 do 3500 Kč podle verze, provozovat ho lze na PC nebo na Xboxu. Na internetu se dají stáhnout senerie (krajina, letiště, jednotlivé budovy v krajině atp.) i letadla. Zdarma i za poplatek. Viz Prodejci simulátorů a addonů, Místa pro stahování.
Budete potřebovat dostatečně výkonný počítač. Viz Počítač. Budete potřebovat dobrý přesný joystick. Viz Joystick. Bez joysticku nemá cenu se o létání pokoušet!
(zveřejněno na stránce Letecký simulátor Microsoft Flight Simulator)
Lisování podtlakem se využívá v profesionální výrobě i amatérské praxi k výrobě tenkých výlisků z plastických hmot. Průhledných překrytů kabin, motorových krytů malých modelů, krytek šachet serv v křídlech atp.
klíčová slova: vacuum forming, vacuum former, vakuování, vakulis, vacuum table,
Materiály:
Ohřev materiálu:
Zpracovávaný materiál se ohřívá:
Viz také Výroba překrytu kabiny, Vakulis.
(zveřejněno na stránce Tažení materiálu)
Kabina se lisuje s využitím podtlaku. Plát plastu se ohřeje, natáhne přes kopyto a podtlak dotáhne plast ke kopytu.
anglicky možnost zapnout české titulky
Více viz Vakulis.
(zveřejněno na stránce Výroba kabiny)
Využívá se toho, že se PET lahev teplem smršťuje.
anglicky možnost zapnout české titulky
PET lahve se dají pořídit v různých velikostech a někdy se dá s výhodou využít zabarvení lahve. Lepší jsou lahve hladké bez výrazných prolisů.
(zveřejněno na stránce Výroba kabiny)
(zveřejněno na stránce Videa s modelářskými dílenskými postupy)
(zveřejněno na stránce Přehled)
Průhledná kabina je důležitý prvek vzhledu modelu.
V amatérské praxi se zejména menší kabinky vyrábějí z PET lahví, do lahve se zasune kopyto, lahev se zahřeje a ta se smrští kolem kopyta.
PET lahve se dají pořídit v různých velikostech a někdy se dá s výhodou využít zabarvení lahve. Lepší jsou lahve hladké bez výrazných prolisů.
Trochu složitější je výroba kabinky tažením z folie. Dají se tak vyrobit i rozměrné kabiny na modely velkých měřítek, vyžaduje to ale výrobu přípravku - vakulisu. Vakulis pracuje ve dvou fázích. Fólie upevněná v rámečku se nahřeje a natáhne na kopyto a zpod fólie se začne vysávat vzduch. Tlak okolní atmosféry přitiskne fólii na kopyto. Lisuje se z materiálů jako je vivak, durofol, plexisklo.
Je ještě jedna možnost. Vyrobit si jen kopyto a jít do firmy, která se lisování podtlakem věnuje profesionálně. U velkých kabin si ušetříte neúspěšné pokusy.
(zveřejněno na stránce Výroba kabiny)
Aby šlo kabinku lisovat, je třeba vyrobit kopyto. Kopyto je forma, dává tvar vyráběné kabiny.
Cest je několik.
Kopyto se dělá s cca 2 cm s přesahem okrajů kabinky, folie má tendenci se při lisování na hraně kopyta krabatit.
Kopyto musí mít kvalitní povrch, fólie má tendenci kopírovat nerovnosti povrchu kopyta, třeba léta dřeva. Kopyta se proto tmelí, brousí, leští.
Tvar kopyta se dělá ručně s pomocí šablon, oracovává se na CNC stroji, tiskne se na 3D tiskárně, tvar lze také získat otiskem originál kabinky.
(zveřejněno na stránce Výroba kabiny)
Simulátor se v době vydání ukázal jako silně nedodělaný. A také provoz serverů Microsoftu, ze kterých se vše streamuje, se ukázal problematický.
Abych se dočkal oprav, přihlásil jsem se do programu beta testování,, kdy se mohu dříve dostat k opravám a novinkám. Stále se objevují chyby, kdy jsou třeba simulované postavy mimo trup letadla, kdy uprostřed Prahy stojí na Vltavě historické plachetnice atd atd. Ale stále se to zlepšuje.
Až po třech měsících začal fungovat Market. Mě nejvíc mrzí, že už není k dispozici Pilatus s Garminem G1000. Přišel jsem i o letadla, která jsem si koupil do FS2020.
Bydlím na vesnici a nemám možnost rychlého internetu, jako mají letci ve městech. Je to znát, množství dat, které se streamuje, je velké a někdy musím počkat, než se vče donačte. Ale žít se s tím dá.
Pokrok v zobrazování světa je velký, stále se to zlepšuje a tak je let nad krajinou a nad městy stále věrnější. Pro mě stojí přechod z FS2020 na FS2024 za to.
(zveřejněno na stránce Moje létání v Microsoft Flight Simulator)
Durofol je obchodní název pro fólie z polyvinylchloridu - měkčeného PVC.
Používají se obalové technice, v modelářině se z něj vyrábí průhledné kabinky. Modeláři dávají přednost vivaku, má lepší vlastnosti.
Při teplotách blízko nuly a pod nulou je velmi křehký. 1.37 g/cm3.
(zveřejněno na stránce Přehled)
Jak vypadají profesionálně vyráběné sektory ovládání motorů pro domácí kokpity od dvou různých výrobců:
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Co je tu nového)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Ta havárie (viz Pořád zima) se mi tak trochu hodila.
Když jsem s letadlem třísknul o zem, zajímalo mě co se rozbilo a jak se to rozbilo. Protože součástí práce konstruktéra je vymyslet stroj tak, aby něco vydržel, a když se rozbije, aby šel dobře opravit.
Radom (nos letadla) tištěný z PETG se rozlítl na trsátka. To je dobře, to pohltí část energie nárazu. Radom vytisknu a rozlomený rámeček pod kabinou a rozlomenou přepážku, na kterou se lepí radom, vytisknu taky.
Rámeček jsem nakonec slepil prstolepem.S prstolepem se musí opatrně, protože prstolep XPS, ze kterého je trup vystrouhaný, žere. Trup lepím Uhuporem. Při lepení koukám, jak vypadají spoje, které jsem při stavbě lepil lepidlem Unilep LA. Spoje držely, ale při havárii se spoj polovin trupu oddělil bez vytržení kousků materiálu. Uhupor se mi tedy jeví jako lepší lepidlo. Havárii přežily lišty 5x3 a zbytek letadla je taky ok.
Problém je trvalá deformace XPS. Roztržení trupu na kousky je lepší než deformace. Kousky jde dobře slepit, tu deformaci budu muset dořešit, abych radom mohl přilepit a ten byl v ose letadla.
(zveřejněno na stránce Bandit - Konstrukce, stavba, údržba)
(zveřejněno na stránce Retroklání)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
(zveřejněno na stránce Letectví a technika)
Takto mohou vypadat akumulátory Lifepo4 4S:
zdroj: Facebook - David Pekárek
(zveřejněno na stránce Polní nabíjení)
Tady je pěkně vidět, jak může B-52 natočit nejen příďový podvozek, ale i podvozek hlavní. Může tak dosedat na dráhu s velkým vybočením, což se hodí při silnějším bočním větru.
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Modely s dmychadlem se obyčejně střílí z rampy. Jde je ale i hodit a tady pán předvádí nezvyklý styl hodu:
Drží model vzadu pod výškovkou, musí mít špici modelu hodně nahoru, aby mu hmotnost modelu nesklopila model dolů, druhou rukou drží vysílač, vrhá model strmě nahoru.
Je to podle mě trochu riskantní styl a asi taky vyžaduje přiměřený přebytek tahu. Postrčení za trysku nezaručuje úplně přesné směřování modelu, je k tomu taky třeba dost síly, ale letadlo v tomnto případně řádně odletí.
(zveřejněno na stránce Hod modelu)
(zveřejněno na stránce Modelářské akce očima zpravodajů)
Ramzi Ramy RC staví své obří RC modely pod sponzoringem Tylera Perryho, amerického herce, režiséra a producenta. To posunulo jeho projekty na vyšší úroveň, získal přístup k lepším materiálům, technologiím.
Tyler Perry bydlí v Atlantě, v americkém státě Georgia, kde vlastní luxusní sídlo s letištěm, na kterém se odehrává toto létání.
poznámka:
Gigantické modely velikostí XXL v hmotnostech přes 30 kg jsou pro mě za hranicí běžné praktické modelařiny.
Rád se na ně podívám, ale je to pro mě svým způsobem extrém.
Velké modely vyšších váhových kategorií krásně realisticky létají,
vodit po obloze model deset, patnáct, dvacet kilogramů těžký je zážitek a i se na to dobře kouká.
Když ale vidím modely přes padesát kilogramů, říkám si, proč ti lidé raději nelétají sami,
proč si nepostaví letadlo pro sebe.
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s modelářskou tématikou)
anglicky možnost zapnout české titulky
Ramzi Ramy RC staví své obří RC modely pod sponzoringem Tylera Perryho, amerického herce, režiséra a producenta. To posunulo jeho projekty na vyšší úroveň, získal přístup k lepším materiálům, technologiím.
Tyler Perry bydlí v Atlantě, v americkém státě Georgia, kde vlastní luxusní sídlo s letištěm, na kterém se odehrává toto létání.
anglicky možnost zapnout české titulky
anglicky možnost zapnout české titulky
anglicky možnost zapnout české titulky
anglicky možnost zapnout české titulky
poznámka:
Gigantické modely velikostí XXL v hmotnostech přes 30 kg jsou pro mě za hranicí běžné praktické modelařiny.
Rád se na ně podívám, ale je to pro mě svým způsobem extrém.
Velké modely vyšších váhových kategorií krásně realisticky létají,
vodit po obloze model deset, patnáct, dvacet kilogramů těžký je zážitek a i se na to dobře kouká.
Když ale vidím modely přes padesát kilogramů, říkám si, proč ti lidé raději nelétají sami,
proč si nepostaví letadlo pro sebe.
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s modelářskou tématikou)
Videa se svahovými maketami (PSS).
Obřík
(zveřejněno na stránce PSS - Videa)
Trochu legrační je tam ta vzpěra!
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
(zveřejněno na stránce PSS - Videa)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Flight Simulator 2024)
Na dvorku přede dveřmi krásných 10 stupňů, vítr jen mírný, hurá, jde se lítat!
Jedu tentokrát s Banditem na Výsypku, je tam víc místa. Program je polítat si a nabrat zkušenost s chováním při různých rychlostech a různých poloměrech zatáček. Oproti louce za humny je tady prostoru dost, jen se člověk musí krotit a nezalétávat až nad silnicí. Moc teplo není. Auto ukazovalo jen 5 stupňů a na mírném větru i když svítí slunce mi je zima. To, co bylo louka, je zarostlé "klacíky" nad kolena a mezi tím docela na husto ostnaté šlahouny šípků.
Startuji držením shora za trup za křídly nepříliš prudkým hodem cca 60 stupňů nahoru, už z toho nejsem vyklepaný a mám dost času ulovit kniply na vysílači.
Letadlo mi připadá hodné, i na velké rychlosti se dá zatáčka utáhnout aniž by nastávalo nějaké kolébání kolem podélné osy nebo úplné odtržení. Na malém plynu se musí ty zatáčky opatrně a mít pořád připraveno přidat. Pomalý natažený let to umí taky. Letí to na čtvrt plynu, ale to nevypadá moc stíhačkově, stíhačkově a dostatečně rychle to letí na 3/4 plynu, na plný plyn to možná ještě zrychlí, ale možná to je jen dojem z jekotu, který to vydává. Na těch 3/4 plynu v zatáčce u země je to docela adrenalínek.
Když jsem na Výsypku přijel, říkal jsem si, že to už není dobré místo. Kvůli tomu porostu. To letadlo má výškovku ze 7 mm XPS a ty klacíky ji při přistání snadno poškodí. Rozmýšlel jsem se chvilku, že pojedu jinam. Problém ale je, že mnoho míst na Výsypce zorali a létat se tam teď nedá. Tak jsem zůstal a stalo se mi to osudné.
Mimo testování letadla a polítání si jsem také pracoval na vývoji "samofocení". Proto mám tyhle fotky. A tahle zachycuje okamžik těsně před čenichovkou:
Letěl jsem před kameru s tím, že udělám před sebou ostrou zatáčku od sebe, křídlo brklo o ty klacíky a než jsem se nadechl, bylo letadlo na zádech a v obloučku se za horizontem zapíchlo radomem do země.
Tady jsou vidět ty klacíky do půli stehen:
(zveřejněno na stránce Letání s Banditem)
Provozuji baterky 1S až 4S. Ty vícečlánkové mají různé typy balančních konektorů. Připojovaní řeší tohle příslušenství nabíječky:
Obchodníci tomu říkají "multiadaptér pro balancery".
(zveřejněno na stránce Vybavení dílny)
Potřeboval jsem vyrobit jednoduchý plošný spoj.
V podstatě takový univerzální plošný spoj, který mi v mém zařízení vytvoří sběrnici, na kterou budu moci připojit kabely čidel. Cuprextit 1.5 mm, díry 0.8 mm.
Rozhodl jsem se destičku vyrobit na CNC LUPA-CNC. Nástroje: fréza jednobřitá s břitem do V, fréza kukuřice 0.8 mm a fréza kukuřice 1.4 mm. Příprava programu pro stroj v Autodesk Fusion.
Cuprextit jsem přilepil oboustranou lepící páskou. Rychlosti by mohly být větší.
(zveřejněno na stránce Co dělám?)
Na CNC lze vyrobit plošný spoj. Normálně se používá chlorid železitý, na polotovaru desky z cuprextitu je třeba nejdříve namalovat spoje, potom se deska leptá,potom oplachuje, potom zbavuje kresby,potom vrtá, celé je to zdlouhavé a je potřeba mít na to misky a chemii. Viz Výroba plošného spoje fotocestou.
Pavel PAD Dvořák ukazuje, jak to jde udělat na CNC bez chemie:
(zveřejněno na stránce Tipy pro práci s CNC)
(zveřejněno na stránce Videa s modelářskými dílenskými postupy)
(zveřejněno na stránce Tipy pro dílnu)
Létat a myslet přitom na kompozici záběru, abyste nevylétli ze záběru,
na světlo, zda vám zrovna mrak nezakryje slunce,
na polohu, kde stojíte, abyste nezakrývali výhled kameře,
na to, co už jste ze zamýšleného natočili a co ještě musíte stihnout natočit,
než vám dojdou baterky v kameře a v modelu ... to všechno najednou se dělá dost těžko!
Někdy to létání podle toho vypadá!
V neděli se udělalo krásně. Sluníčko, podzim, krásně vybarvené listí na stromech. To musím nějak zachytit!
Spěchám na louku za domem, vymýšlím nějaké záběry a zkouším zalétat před objektivem kamery. V záběru musí být kus lesa, aby bylo vidět to listí, v záběru musí být ta modrá obloha a mráčky na ní, v záběru musí být ta louka a taky by se tam měl vejít mnou předváděný "děj".
Proti horám plují řady mraků a tak musím spěchat, abych měl dobré světlo, než mi další řada mraků zakryje slunce. A taky je "trochu" problém, že když zesílí vítr, tak fouká přes les, vedle kterého létám. Létám tedy v turbulenci za lesem. A aby to vypadalo dobře, musím stát a létat opravdu blízko toho lesa, blíže než obvykle, protože širokoúhlý objektiv to vše zkreslu a vše vypadá dál, než to ve skutečnosti je.
Spěchám tak, že si při jednom výhozu zapomínám v otočce držet levou rukou vysílač a ten mi na konci otočky doletí až na rameno a kniply se mi opře o záda. Model je najednou na zádech přímo nad mojí hlavou, vysílač, který mi normálně visí na břiše je kdesi pryč a model už se rozjíždí směr les, aby se tam pověsil někde do větví pět metrů vysoko.
Moment, než se mi podaří vysílač někde kolem těla
nahmatat, otočit kniply nahoru, chytit kniply - to je nekonečná
doba, kdy se model řítí po nechtěném přemetu střemhlav
dolů a na les. I v té rychlosti se mi vybaví, jak jdu domů hledat nějaké bidlo, kterým ho shodím a jak nedodržím slib, že se do hodiny vrátím
Nakonec to dobře dopadlo. Těsně před korunami stromů plným zatažením model obracím nad louku a sedám. Ale koukněte se sami:
Proto je mnohem lepší jen filmovat a nechat létat někoho jiného.
Druhého můžete honit po kopci nebo po letišti dle libosti, kibicovat,
poroučet si: Leť níž! Musíš přiletět ze slunce!
Ne tak rychle, leť pomaleji!
Přistát musíš přesně tady!
a mnoho jiných podobných pokynů, ze kterých je po půl hodině každý pilot tumpachový
a je rád, že už konečně kameramanovi došly ty baterky!
(zveřejněno na stránce Filmování sama sebe s modely)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Vítr 5 m/s ze špatného směru a jen 5 stupňů. Ale musel jsem si jít skočit!
Šel jsem opravdu jen za humna a po pěti minutách jsem byl docela vyklepaný. Vítr přes les a hlavně hrozně málo místa! Les, vesnice, vedení vysokého napětí. Těch 70 metrů na šířku je jen teoretických, není to tělocvična, abych odhadl jednotky metrů od kraje lesa nebo vysokého napětí (fialová čára) a těch cca 50 metrů je na tohle letadlo opravdu málo. Musel jsem výš a otáčet to až nad vesnicí a nad lesem. Než jsem vylítal baterku, byl jsem skleněnej zimou.
Doma jsm ještě dostal čočku, že to letadlo hrozně ječí. Ale o to tady u toho letadla vlastně taky jde!
(zveřejněno na stránce Letání s Banditem)
Slunce zase hřeje od rána. Tentokrát jdu "jen" létat a ne fotit létání jako včera.
Pofukuje víc než včera,
ale půlkilová metrovka se s tím celkem v pohodě vyrovnává.
I já se s tím celkem dobře vyrovnávám.
Tentokrát se stoprocentně koncentruji na pilotáž
a docela mi to jde.
Vzhledem k větru z boku cca 2 m/s
a turbulenci za lesem musím hodně korigovat směrovkou,
zamýšlené obraty mi docela vycházejí v prostoru i tvarem.
Ale před bodovačem bych se to neodvážil říkat.
Důležité pro mě je, že letím co chci letět,
držím se v bezpečné vzdálenosti od lesa přede mnou a vedením 3kW za mnou
a cítím se v pohodě.
I při tom soustředění vnímám krásu barevného letadla proti modré obloze,
káně, které se zvedlo z lesa a zkouší vytočit stoupák,
řev ptáků schovaných v roští za mnou,
hluk ze zahrad nad vesnicí,
kde se lufťáci vrhli na jarní práce.
Vylítal jsem baterky a jdu plnit povinnosti na naši zahradu.
(zveřejněno na stránce Létání s Edge XL od RC Factory)
(zveřejněno na stránce Historie letectví ve filmu)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
(zveřejněno na stránce Letectví a technika)
(zveřejněno na stránce Kuk do muzea)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
(zveřejněno na stránce Letecké akce očima zpravodajů)
Jsem plašan!
Včera jsem odsoudil jednu baterku k vyřazení z letového provozu, dneska jsem ji dal na nabíječku a hned jsem zjistil, která bije. Nabíječka byla nastavena místo na CHARGE na STORAGE. Proto ta baterka tak brzy zvadla. Nebyla nabitá!
Nabíjel jsem na dvou kanálech a jeden kanál jsem zapomněl přepnout. Pozůstatek zimní pravidelné údržby.
(zveřejněno na stránce Létání s Edge XL od RC Factory)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
(zveřejněno na stránce Martin Mars)
(zveřejněno na stránce Rozhovory)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Kanadský letoun z roku 1935
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Slunce celý týden hřeje, v noci už je nad nulou, jaro! Na zahradě ve stínu za domem jsou ještě ostrůvky sněhu, ale na louce za humny už je to na tričko.
Pofukuje jen trochu, ideální podmínky pro akrobatění. Vzal jsem si dvě baterky, to je 2 x 6 minut letu. První baterka ale vadne už po 4 minutách letu, ta už na létání nebude. Však je několik let stará, poslouží ještě u kamery. Druhá baterka funguje jak má.
Louka je ještě jak beton, ale počítám, že za týden už se objeví nějaké kytičky.
(zveřejněno na stránce Létání s Edge XL od RC Factory)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Zdroj má trochu nešťastné uspořádání tlačítek:
Tlačítko pro zapínání výstupu
je v jedné řadě s tlačítky pro přepínání mezi nastaveními uloženými v paměti
a je stejně veliké.
Takto na fotografii to je jasně mimo, protože je to tlačítko mimo kryt displeje,
ale když zdroj není dobře osvětlen, toto optické odlišení není moc poznat.
Já jsem si takto odpálil pás LED diod, který má být napájen 5V.
Mechanizmus je jednoduchý.
Měl jsem napájení zapnuté, nastaveno 5V a 1A a chtěl jsem napájení vypnout.
Místo tlačítka OUT jsem ale sáhnul na tlačítko M3 a bylo vymalováno! V paměti 3 jsem měl nastaveno napětí 35V,
blik blik a je po pásu za několik stovek.
Vyrobil jsem si doplněk, kterým ta tlačítka pro přepínání pamětí trochu znepřístupňuji:
(zveřejněno na stránce Laboratorní zdroj)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Laboratorní zdroj)
(zveřejněno na stránce Letecké akce očima zpravodajů)
Laboratorní zdroj Wanptek EPS6205:
Spínaný laboratorní zdroj čínské výroby Wanptek EPS6205 max 60V a max 5A, cena 12/2024 1.700 Kč. Má galvanické oddělení.
Zdroj ukazuje napětí, proud i výkon. Podle nastavení se chová jako zdroj konstantního napětí nebo jako zdroj konstantního proudu. Zdroj má tři paměti.
Zdroj má dvě tlačítka:
- POWER - zapnutí přístroje - rozsvítí se displej, mohu nastavovat napětí, proud
- OUT - zapnutí výstupu - na svorkách se objeví napětí a displeje začnou ukazovat, co se na výstupu děje - měří
Pokud zabere omezení proudu, svítí značka CC, pokud zabere omezení napětí, svítí značka CV. Když vypnu výstup, na svorkách je nula, mohu nastavovat. Nastavovat samozřejmě mohu i při zapnutém výstupu. Praxe je taková, že nastavíš dostatečně vysoké napětí, aby fungovalo omezení proudu. Nastavováním proudu potom řídíš teplotu. Ukazuje to i watty.
Tlačítko OCP - Over Current Protection - ochrana proti přetížení proudem. Slouží k ochraně zdroje a připojeného zařízení před poškozením způsobeným nadměrným proudem. Když je OCP aktivní a výstupní proud překročí nastavenou limitní hodnotu, zdroj automaticky odpojí výstup Nebo omezí výstupní proud na nastavenou hodnotu, ještě nevím.
(zveřejněno na stránce Laboratorní zdroj)
Další možností, čím žhavit odporový drát pily, je laboratorní zdroj.
Laboratorní zdroje jsou transformátorové a spínané. Ty spínané mohou být bez galvanického oddělení jen se zemí výstupu spojenou se zemnícím kolíkem zásuvky, nebo galvanicky oddělené od síťového napětí 230V transformátorem pracujícím při vysoké frekvenci třeba 50kHz. Já jsem pořídil spínaný laboratorní zdroj čínské výroby Wanptek EPS6205 (cena 12/2024 1.700 Kč). Ten galvanické oddělení má. Mohl jsem volit mezi variantou max 30V a 10A nebo 60V a 5A. Zvolil jsem variantu 60V, mám tak rezervu pro delší drát, 5A bohatě pro tento účel stačí. Na metrový drát stačí těch 30V.
Zdroj je příjemně malý a pro účely řezání luxusní. Nastavení proudu je okamžité a snadno opakovatelné. Zdroj ukazuje napětí, proud i výkon, na teplotou drátu je tak perfektní kontrola. Zdroj má navíc tři paměti.
Zdroj má dvě tlačítka:
- POWER - zapnutí přístroje - rozsvítí se displej, mohu nastavovat napětí, proud
- OUT - zapnutí výstupu - na svorkách se objeví napětí a displeje začnou ukazovat, co se na výstupu děje - měří
Pokud zabere omezení proudu, svítí značka CC, pokud zabere omezení napětí, svítí značka CV. Když vypnu výstup, na svorkách je nula, mohu nastavovat. Nastavovat samozřejmě mohu i při zapnutém výstupu. Praxe je taková, že nastavíš dostatečně vysoké napětí, aby fungovalo omezení proudu. Nastavováním proudu potom řídíš teplotu. Ukazuje to i watty.
Tlačítko OCP - Over Current Protection - ochrana proti přetížení proudem. Slouží k ochraně zdroje a připojeného zařízení před poškozením způsobeným nadměrným proudem. Když je OCP aktivní a výstupní proud překročí nastavenou limitní hodnotu, zdroj automaticky odpojí výstup Nebo omezí výstupní proud na nastavenou hodnotu, ještě nevím.
Zdoj používám u svého CNC stroje - viz CNC řezačka horký drát HotWire ver1 a při ručním řezání.
(zveřejněno na stránce Zdroje žhavení drátu)
(zveřejněno na stránce Letectví a technika)
Čím se dá materiál XPS - extrudovaný polystyrén opracovávat, obrábět:
Brousítka | CNC řezačka | Olfa L-5 | Řezání odporovým drátem |
Dělení materiálu - Řezání odporovým drátem (hot wire)
Pěnové materiály jako je EPS, XPS a EPP se dají tvarově obrábět - řezat drátem vyhřívaným elektrickým proudem. Drát v místě řezu taví materiál a způsobí oddělení materiálu. Typicky se řeže drátem napnutým v rámu podobném obyčejné rámové pily, řeže se podle dvou šablon umístěných na bloku materiálu proti sobě a lze tak vytvořit přímkové plochy - vyříznout třeba pěnové jádro křídla letadla.
Říká se tomu také horký drát (hot wire).
Řezat se dá i strojně. Viz CNC horký drát.
(zveřejněno na stránce Co je tu nového o leteckém modelářství)
Model Bandit postavil Karel během zimy 2020/2021. Klasický pusher-jet, konstrukce Steve Shumate. Video zde: Karel vykonal první let s novým pusher-jetem Bandit Hecoval nás ostatní: postavte Bandita taky! Ale nikdo nezabral. Mě se letadlo líbilo, pěkný letový projev, super tvary, ale řekl jsem si, že radši zase postavím F/A-18.
Pak se mi to rozleželo a Bandit mě napadl jako vhodný nosič pro FPV kameru DJI FPV. uplynulo však ještě plno vody, než jsem to dotáhl k záletu.
Pršelo, foukalo shora z kopce dolů, ale připravené letadlo už mi leželo na stole v dílně druhý týden a chtěl jsem to už rozseknout. Letadlo je vlastní experiment, vlastní konstrukce a zároveň experiment technologický, trup i křídlo s profilem frézované na CNC, doplňky 3Dtisk, plno neznámých. Z Bandita Steve Shumateho jsem si vzal jen tvarovou podobnost. Jak to poletí?
Měl jsem trochu bobky z odhodu, F-18 (První let) se mi při odhodu stavěla na levé křídlo a zažil jsem i přetočení skoro na záda, když jsem se do odhodu moc opřel. Letadlo jsem měl vyvážené na těžiště, které jsem si stanovil, přiměřené výchylky, exponenciály na křidélkách i výškovce 40%. Ale odhod byl nakonec pohoda, až mě to překvapilo. Letí to, možná to letí dost rychle (to je dobře), trochu se to kolíbe, ale byla turbulence a tak uvidíme příště. Nemohl jsem to moc drtit na rychlosti, místo je ve svahu a okolo jsou stromy, příští let pojedu na výsypku, kde je místo.
(zveřejněno na stránce Bandit FPV)
Ukázka letecké archeologie:
anglicky možnost zapnout české titulky
Kermit pořídil letadlo Sikorsky S-43,
který byl dříve vlastněný Howardem Hughesem.
Při obhlídce v jakém je stroj stavu objevuje podprsenku
a dochází k tomu,
že podprsenka má možná větší cenu než historický stroj.
Howard Hughes mimo jiné zkonstruoval nový typ podprsenky,
tehdy pro herečku v jeho filmu Jane Russell.
Takže i ta podprsenka může být historický artefakt!
(zveřejněno na stránce Historie letectví ve filmu)
Autodesk zavádí do Fusion novou funkcionalitu, automatické vytvoření constraintů. Z videa je celkem jasně patrné, jak to funguje:
anglicky možnost zapnout české titulky
Program sám vytvoří potřebné vazby a kóty, skeč je tak kompletně zavazbený a na uživateli je jen zapsání správných čísel do kót.
(zveřejněno na stránce Novinky ve Fusion 360)
To, co ve Autodesk Fusion vytváříte, se ukládá na servery Autodesku - v cloudu. Když chcete s něčím pracovat, otevřete to a tím se stáhne do vašeho počítače lokální kopie. Pozná se to podle toho, že váš model (laicky výkres) se v přehledu projektů a souborů (1) změní ze šedého na sytý.
Autodesk vyhlásil nové pravidlo: Autodesk Fusion for Personal Use content storage standard
Po roce nevyužívání účtu Autodesk vaše soubory spojené s tím účtem smaže. Vaše soubory uložené v cloudu Fusionu vám budou přístupný po dobu 365 dní od vaší poslední činnosti na účtu. Chcete-li soubory zachovat, musíte udržovat aktivní předplatné (to je i to naše bezplatné pro hobíky) a alespoň jednou za 365 dní se přihlásit. Každý aktivní den resetuje nebo restartuje celé 365denní období.
(zveřejněno na stránce Novinky ve Fusion 360)
Autodesk přejmenoval Autodesk Fusion 360 na Autodesk Fusion. Stalo se tak v roce 2024.
(zveřejněno na stránce Fusion 360)
Zajímavou alternativu uvádí Pepin na
rcmania.cz
:
Dvoukolý vysoký podvozek, který umožňuje vzlet jako s motorákem. Po vzletu se celý odhodí.
Tady stejné řešení používá Zbigniew Peksa:
(zveřejněno na stránce Pomocný motor)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Vzlet ze Sproat Lake, let do Alamedy v Kalifornii. Cílem je Pima Air and Space Museum v Arizoně.
(zveřejněno na stránce Martin Mars)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s modelářskou tématikou)
Viz také Rozhovor s Jaromírem Langem
(zveřejněno na stránce Novinky, zprávy a zprávičky)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s modelářskou tématikou)
Letadla létající podle přístrojů (IFR) - prakticky všechna dopravní letadla podávají před letem letový plán. Služba Delivery jako poslední povoluje let podle podaného letového plánu. Předává letadlo službě Ground.
Poslechem této služby se tedy dozvíte, kam to které letadlo letí.
Většina "delivery" frekvencí je v pásmech 118.000-121.975, 123.625-128.825, a 132.025-136.975 MHz.
Služba vydává letové povolení - ATC clearance posádkám letadel před odletem. Piloti žádají o povolení k letu před spuštěním motorů. Povolení obsahuje informace o trati letu, letové hladině a dalších podmínkách. Koordinuje odlety s řízením letového provozu s řídícími odletového sektoru departure a oblastního střediska řízení ACC, aby zajistila plynulé zařazení letadla do vzdušného prostoru.
Na velkých letištích má Delivery vlastní frekvenci, kde si piloti vyžádají letové povolení předtím, než se přesunou na pozemní (ground) frekvenci pro pojíždění. Na menších letištích tuto roli často přebírá věž - tower nebo oblastní řízení letového provozu.
(zveřejněno na stránce Služby)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
(zveřejněno na stránce Letecké akce očima zpravodajů)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Letoun ze sbírek VHU, viz vhu.cz
Viz také obsáhlý článek o typu: orlita.net
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
(zveřejněno na stránce Hahnweide Airshow)
Odpovídač (transponder) umožňuje sledovat vaše letadlo na obrazovce radaru. Číslo nastavené na odpovídači jednoznačně váš stroj ve vzduchu identifikuje.
Číslo (kód, sqawk kód) pro jednotlivá letadla přidělují řídící
leteckého provozu
Pro VFR lety, kdy řídící létání nepřiděluje sqawk kód, se nastavuje kód 7000 (1200 v USA). Odpovídače mají pro to i speciální tlačítko VFR, které tento kód nastaví.
Odpovídačem lze signalizovat různé stavy:
7700 - emergency - nebezpečí
7600 - lost radio communications - nefunkční rádio
7500 - hijacking - únos letadla
7777 - military - vojenský provoz
Odpovídače jsou různých typů a zvládají různé mody. Odpovídač v modu A vysílá nastavený kód - 4 místné číslo. Odpovídač v modu C vysílá navíc údaj o výšce letounu. Módy B a D jsou mody vojenské. Odpovídač v modu S vysílá navíc údaj pro TCAS.
Přepínač typu provozu: OFF - STBY - ON - ALT a TEST.
Po nahození motoru se odpovídač přepíná z OFF na STBY. V této poloze odpovídač neodpovídá na dotazy radaru. Po získání kódu od řídícího se nastaví tento kód. Po povolení v stupu na dráhu a najetí do osy dráhy se nastavuje ALT. Odpovídač už odpovídá.
Tlačítko IDENT. Čas od času chce řídíci zmáčknout IDENT. Po stisku tlačítka začne vysílač odpovídače vysílat signály navíc a na obrazovce řídícího se zvýrazní obraz vašeho letadla. Tím si řídící ověřuje, že jste to vy.
Odpovídačem musí být vybavena letadla letící ve výšce nad 10000 ft (3000 m).
Odpovídač přijímá dva signály primárního radaru a porovnáním jejich síly zjistí, zda anténa primárního radaru "kouká" zrovna jeho směrem (anténa primárního radaru se otáčí ryychlostí 10 otáček za minutu). Když zjistí, že radar "ohmatává" právě jeho letadlo, vyšle zadaný kód. Odpovídač vysílá na frekvenci 1090 Mhz výkonem cca 20 W. Dosah je 150 - 300 km.
Obsáhlejší výklad zde: AirGuru - Zpověď odpovídače
(zveřejněno na stránce Encyklopedie)
Záběry Martina Gála pořízené v roce 1983:
(zveřejněno na stránce Letecký klub Teplice)
Butch Fisher ukazuje, jak práškuje jedno pole, postup.
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Ovládání modelů funguje na principu rádiového vysílání a je dobré mít o tom alespoň základní povědomí.
Rádiový signál se šíří přímočaře, může se ale odrážet od různých objektů. Některé objekty jsou pro něj "neprůhledné", skrz jiné může s minimálním odporem procházet. Je to elektromagnetického záření stejně jako viditelné světlo, jen jde o jiné frekvence. Ve vakuu se světlo i rádiový signál šíří stejnou rychlostí, rychlostí světla.
Anténu na vysílači i na modelu by nemělo nic stínit. Stínit mohou kovové předměty jako motor, spojovací trubky křídla, táhla z ocelových lanek, díly podvozku, akumulátory a podobně. Stínit mohou uhlíkové díly, pásky, dráty, kompozit s uhlíkovou tkaninou. Signálu naopak nevadí plasty, skelný laminát, dřevo v malé tloušťce. Stínit mohou i potahovací folie nebo laky s významným podílem kovového pigmentu. Na vysílači to mohou být třeba přidělané displeje a jejich kovové držáky.
Síla rádiového signálu slábne se vzdáleností od vysílače. Zmenšuje se čtvercem vzdálenosti. Síla signálu ve vzdálenosti 100 metrů je stokrát menší než 10 metrů od vysílače (1/100), ve vzdálenosti 1 kilometr už je síla signálu jen jedna desetitisícina (1/10000)!
Současná rádia vysílají v pásmu ultra krátkých vln (UKV, UHF - Ultra High Frequency). V tomto pásmu vysílá televize, pracují zde mobilní telefony, počítačové sítě Wi-Fi, GPS. Délka vlny je 122 mm. Starší rádia fungují v pásmu velmi krátký vln (VKV, VHF - Very High Frequency). Na těchto vlnách se mimo jiné vysílá rozhlasové vysílání. Úplně nejstarší a dnes již nepoužívaná rádia pracovala v pásmu krátkých vln (KV, HF - High Frequency, SW - Short Wave). Pracují zde radiokomunikace na střední a velké vzdálenosti, rozhlasové krátké vlny, vysílají zde amatéři.
Delší vlny lépe prochází prostorem a tak se staršími vysílačkami lze ovládat třeba ponorku, která pluje pod hladinou, zatím co moderní rádio na 2.4 GHz ztratí spojení.
Vysílač nevysílá všemi směry stejně a stejně přijímač nepřijímá ze všech směrů stejně. Rádia jsou vybavena prutovými anténami a ty mají takovouto vyzařovací charakteristiku:
Můžete si to představit jako velikou tlustou pneumatiku které je anténa osou:
V ose antény je její účinnost minimální, největší je ve směru kolmém na osu antény. Nejlepšího signálu lze tedy docílit když jsou antény vysílače a přijímače rovnoběžné. To nelze v praxi vzhledem k pohybu modelu v prostoru a pohybu pilota s vysílačem zajistit, ale umístění antén by to mělo respektovat. Přijímače do modelů jsou proto často vybaveny dvěma anténami aby alespoň jedna z nich měla dobrý příjem. Antény přijímače by proto měly být v modelu zajištěny tak, aby svíraly vzájemně pravý úhel. Nejpoužívanější poloha vysílačové antény je vodorovně do strany.
(zveřejněno na stránce Základní vědomosti o rádiovém přenosu)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Navigační soutěž ve Skutči, disciplína přistání na přesnost. My - druhé půlky posádek sledujeme, jak se daří našim pilotům. Musí sednout co nejblíže za čáru, nesmí se dotknout před čáru, to je potom nula bodů. Za čárou je v trávě natažené pásmo, podle odměřené vzdálenosti jsou body.
Rok 2011, čtrnáct let! Honzovi se zadařilo a i byl k letadlu hodný.
Letět navigační soutěž je zajímavý zážitek, rád si na to vzpomenu. Taková bojovka. Doporučuji zkusit!
(zveřejněno na stránce Co dělám?)
John Mann - americký pilot, který v USA létal MiG-21 a MiG-23.
anglicky možnost zapnout české titulky
Program Constant Peg byl tajný americký vojenský program běžící mezi lety 1977 a 1988, jehož cílem bylo umožnit americkým pilotům tréninkové souboje proti skutečným sovětským letounům, jako byly MiG-17, MiG-21 a MiG-23. Studovaly se letové vlastnosti, schopnosti manévrování a bojová taktika sovětských letadel.
USA získaly letadla různými způsoby, včetně dezercí pilotů, dovozem ukořistěných letadel z Blízkého východu.
Program probíhal na letecké základně Tonopah Test Range v Nevadě. Letadla provozovala jednotka 4477th Test and Evaluation Squadron - „Red Eagles“. Program byl přísně utajen až do roku 2006.
(zveřejněno na stránce Rozhovory)
Výrobci rádií předpokládají, že ovladač motoru budete používat takto: plný plyn dopředu (od sebe, nahoru), stažený plyn k sobě dozadu (dolů). Drtivá většina modelářů to tak létá.
Pokud si smysl ovládání zvolíte naopak, můžete se dostat do konfliktu s fungováním tlačítka pro zhasínání motoru. To stáhne plyn ve smyslu směrem k sobě. Vám potom tlačítko naopak dá plný plyn.
S modeláři, kteří plyn používají naopak - tedy plný plyn k sobě - jsem se setkal několikrát. Vysvětlili mi to zvykem z motorového člunu, kde měli plný plyn také směrem k sobě.
(zveřejněno na stránce Funkce kniplů, mode 1, 2, 3, 4)
Pilot drží v ruce vysílač a pohyby ovládacích pák, kterým se říká kniply, ovládá kormidla modelu. Řídit lze model až na hranici viditelnosti modelu, vysílače mají dosah běžně jeden jeden a půl kilometru. Omezením je zrak pilota, ne dosah vysílačky. Dělají se přijímače, se kterými je dosah menší, důvodem je miniaturizace pro malé modely-
Poloha ovládací páky na vysílači je v pravidelných intervalech zaznamenávána, zakódována a rádiovým signálem přenesena do přijímače v modelu. Zde je poloha dekódována a po kablíku předána do serva. Servo nastaví výstupní páku do odpovídající polohy. Tím se posune táhlo, které přenáší pohyb páky serva na páku kormidla. Tak se kormidlo vychýlí do polohy odpovídající výchylce páky na vysílači.
Rádio může přenášet 2 povely (směrovka/křidélka + výškovka), 3 povely (směrovka nebo křidélka + výškovka + ovládání motoru), 4 povely (křidélka + výškovka + směrovka + ovládání motoru), 5 povelů (křidélka + výškovka + směrovka + ovládání motoru + klapky) atd. Tomu se říká, že je rádio dvoukanálové, tříkanálové, čtyřkanálové, sedmikanálové atd.
Mimo plynulého ovládání, kdy každé poloze ovládací páky na vysílači odpovídá určitá poloha kormidla (tomu se říká proporcionální ovládání), může vysílač obsahovat dvoupolohové přepínače, které se používají třeba k ovládání zatahování podvozku. Nebo třípolohové přepínače. Ty přepínače potřebují každý jeden kanál vysílače. Nebo je možné na jednom kanálu ovládat třeba 8 dvoupolohových výstupů - to se využívá při ovládání stavebních strojů nebo lodí.
Aby se modeláři, kteří létají současně, navzájem nerušili a řídili svůj model a ne cizí, je přenos u rádií pracujících v pásmu 2.4 GHz vymyšlen tak, že přijímač komunikuje jen s vysílačem, se kterým byl takzvaně "spárován". V tomto pásmu se používá datový digitální přenos a v rámci protokolu přenosu si vysílač a přijímač předají informaci, zda má přijímač vysílač poslouchat či ne.
U starších rádií pracujících v pásmu 35 MHz musí piloti provozovat svá rádia na odlišných kanálech. Může se stát, že se na jednom místě sejdou dva s vysílačem pracujícím na stejném kmitočtu a kanále, v tom případě může létat jen jeden z nich, musí se domluvit.
V podstatě není třeba se principem ovládání modelu rádiem zabývat. V běžné praxi bude rádio fungovat a tak, jako můžete jezdit s autem a nemusíte nic vědět o fungování motoru, tak můžete i létat s modely. Není však na škodu princip ovládání modelu znát.
Je ale třeba vědět, že moderní RC soupravy komunikují na principu datového přenostu. Porozumění přijímače s vysílačem zajišťuje takzvaný protokol přenosu. A v tom je trochu háček. Každý výrobce rádií používá vlastní protokol. Z toho plyne, že musíte používat vysílač a přijímače od jednoho výrobce.
(zveřejněno na stránce Ovládání modelů rádiem - Jak to funguje)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
Vladimír Kvarda - zkušební pilot Aera, pokračovatel Emila Přádného a Jiřího Kobrleho.
(zveřejněno na stránce Rozhovory)
(zveřejněno na stránce Napájení přijímačů)
(zveřejněno na stránce Akumulátory - příklady osazení)
(zveřejněno na stránce Akumulátory - příklady osazení)
Výrobci vysílačů, přijímačů a celých souprav.
(zveřejněno na stránce Adresář výrobců RC)
(zveřejněno na stránce Výběr přijímače)
Když listuji evropskými větroňářskými časopisy, připadá mi, že nejvíce používanými přijímači jsou přijímače Multiplex IPD. Přijímače řady, ve které je i mnou používaný přijímač Multiplex MINI DS IPD, 9 kanály a 12 kanály. Alespoň je vídám na mnoha fotkách z kabin středně velkých a velkých větroňů. Nic to samozřejmě neříká o používaných vysílačích, protože tyto přijímače lze provozovat s vysílači jiných značek. Ale je to informace o tom, že přijímače budou spolehlivé a chodící při létání na velké vzdálenosti od pilota.
(zveřejněno na stránce Výběr přijímače)
K přijímačům jsou také k mání klece pro jednotlivé články, bývají přibaleny při prodeji celé soupravy vysílače s přijímačem.
Pokud používáte nabíjecí akumulátory
Je to cesta do pekel. I když jsou některé klece vyrobeny se silnými pružinami, které dobře realizují kontakt článků, může dojít k přerušení obvodu a k výpadku napájení. Někdy to je způsobeno oxidací kontaktů, někdy stačí otřesy. Přijímač bez napájení znamená havárii modelu, rozbití modelu.
Je to zrádné, mnohdy to funguje měsíce a výpadek přijde nečekaně a často v nevhodnou dobu. Viděl jsem to několikrát, jak dole stojí pilot a z oblohy se řítí jeho model k zemi nebo ve výšce mizí v dáli. O modelu se spalovacím motorem to platí stoprocentně.
Do modelu patří akupak, akumulátor složený z nabíjecích článků propojených bodovou svářečkou nebo pájením.
(zveřejněno na stránce Napájení přijímačů)
(zveřejněno na stránce Historie letectví ve filmu)
(zveřejněno na stránce Historie letectví ve filmu)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
(zveřejněno na stránce Letecké akce očima zpravodajů)
(zveřejněno na stránce Letecké akce očima zpravodajů)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Historie letectví ve filmu)
(zveřejněno na stránce Historie letectví ve filmu)
Je podobná klasickému panoramatu, ale místo širokého vodorovného záběru zachycuje výšku scény – například vysoké budovy, interiéry kostelů, vodopády nebo vysoké stromy.
Pořídí se několik snímků nad sebou (obvykle se stativem a pevným nastavením expozice), v postprodukci se spojí do jednoho souvislého obrázku. Kvůli zkreslení při focení směrem nahoru se obvykle provádí korekce vertikální perspektivy.
(zveřejněno na stránce Slovníček pojmů)
(zveřejněno na stránce Historie letectví ve filmu)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Letecké akce očima zpravodajů)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Historie letectví ve filmu)
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa z prostředí větroňářů maketářů)
(zveřejněno na stránce Hahnweide Airshow)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Novinky, zprávy a zprávičky)
Martin Gál pečlivě zaznamenával klubový život filmovou kamerou Super 8 a později obraz z filmového pásu s pečlivostí sobě vlastní digitalizoval. Díky tomu teď můžeme sledovat tyto vpravdě historické záběry.
(zveřejněno na stránce Letecký klub Teplice)
(zveřejněno na stránce Práce s STL)
Je to úhel, který svírá tětiva profilu křídla s tětivou profilu VOP. V praxi se realizuje toto nastavení nastavením/změnou úhlu nastavení VOP (úhel nastavení VOP je analogický křídla). U pevných VOP (velkých letadel) se změna nastavení realizuje servomotory, u modelů se u snímatelných VOP řeší jejím podkládáním.
Viz také Hořejší - O těžišti a úhlu seřízení
(zveřejněno na stránce Geometrické charakteristiky)
První pokus s aerodynamikou zažil asi každý z nás, když vystrčil ruku z okýnka jedoucího automobilu nebo vlaku a zkoušel nastavit dlaň v různém úhlu proti proudu vzduchu. Snímek ukazuje, jak si něco podobného můžete zkusit v Brně ve Vidě .
Každý, kdo překonal první opojení z toho, že jeho model vůbec letí, se začne zajímat o to, jak zvýšit výkony svého stroje. Nemusí to být jen proto, aby překonal soupeře na závodech, ale i proto, aby si mohl zalétat za slabších podmínek. Aerodynamika je obor, který zásadním způsobem výkony letadla ovlivňuje. Zde se pokusím poskytnout nějaké informace z tohoto oboru. Hořejší - O těžišti a úhlu seřízení
(zveřejněno na stránce Aerodynamika)
Motor zhasne při běhu na volnoběh:
Motor na volnoběh běží nepravidelně (s chrchláním) až chcípne (zastaví se). Směs je příliš bohatá. Mírně přivřít volnoběžnou jehlu
Motor na volnoběh běží pravidelně ale náhle bez výstrahy chcípne. Směs je příliš chudá. Mírně otevřít volnoběžnou jehlu.
(zveřejněno na stránce Seřízení spalovacího motoru)
Čtvrtinová čára je spojnice bodů v 1/4 hloubky křídla. Na obrázku je označena "25%".
Popisuje geometrii křídla.
(zveřejněno na stránce Výpočty)
Seřídit spalovací motor není nic složitého. Chce to jen mít motor správně instalovaný a mít v pořádku palivo.
Zkušenosti nabyté seřizováním modelářských spalovacích motorů můžete uplatnit i u jiných motorů. Princip je stále stejný. Sám jsem si to vyzkoušel, když jsem k údivu všech okolo nastavil rozhašený karburátor ruční motorové pily.
Viz také Karburátory, Ovládání karburátoru.
(zveřejněno na stránce Seřízení spalovacího motoru)
Karburátory se třemi jehlami se seřizují podobně. Pracují totiž prakticky na stejném principu jako dvoujehlové.
Třetí jehla není jehla, ale je to ovládání protikusu, do kterého zajíždí volnoběžná jehla. Dá se tak nastavit poloha trysky v difuzoru.
Seřízení motoru se provádí standardním postupem jako u dvoujehlového karburátoru. Nejdříve hlavní jehlu a plný plyn, potom volnoběh a základ přechodu a nakone třetí "jehlou" doladíte přechod. Je třeba otáčet třetí jehlou a jehlou volnoběhu ve stejném smyslu a o stejný kus, abyste si nerozhodili nastavení volnoběhu.
Následuje nastavení hlavní jehly, volnoběhu a zase přechofové jehly až k ůpné dokonalisti.
(zveřejněno na stránce Seřízení spalovacího motoru)
Poznámka z roku 2007: kluci přehodili házedlem nuselský most!
Někdo v Praze vyhodil v parku pod nuselským mostem házedlo tak vysoko, že vylétlo až nad úroveň zábradlí mostu. Kdo někdy stál dole pod tím mostem, ví, jaká to je výška! Tenkrát něco nevídaného! "kruhový hod"!
(zveřejněno na stránce Co je tu nového o leteckém modelářství)
Přečtěte si článek o těžišti a úhlu seřízení zde: Hořejší - Těžiště je základ .
(zveřejněno na stránce Co je tu nového o leteckém modelářství)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s modelářskou tématikou)
Sloužil jsem v Přerově u útvaru VÚ 8727 - školního pluku jako technik letadla (ČVO 430) MiG 21-F s trupovým číslem 0518.
Narukoval jsem do Košic (VÚ9957) a 10.10.1985 jsem byl převelen do Přerova, kde jsem sloužil do 30.9.1986.
Zařazen jsem byl u 1.letky.
Staral jsem se u letky o MiG-21F, zaskakoval u Mig-21U a L-29 Delfín. Měsíc jsem strávil na dílně v TOPu - technickém oddělení praporu.
(zveřejněno na stránce Něco o mně)
Prohraboval jsem se doma a narazil na poznámky ze školení na typ MiG-21. Odstavec nadepsaný Motor je nutno vypnout když:
Samé tajné informace mám v tom sešitě!
Koukám na postup motorové zkoušky,
je toho docela dost, co musí člověk hlídat,
otáčky, teploty, tlaky.
Motorovku točil technik roje,
ale i stát na schůdkách, být opřený o bok letadla a koukat do kabiny,
když ten motor burácí, byl zážitek.
A což teprve když se dělala velká motorovka s letadlem přivázaným na lanech.
To už byla kabina zavřená, mohl jsemn na to koukat jen zvenčí,
ale když šel motor naplno, bylo to maso, vibroval mi u toho pajšl!
(zveřejněno na stránce Pel-mel neboli všehochuť)
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Systémy pro bezdrátový přenos obrazu,FPV - Můj pohled na trh)
DJI O4 existuje i v samostatných palubních jednotkách, které si můžeme namontovat do svých letadel a dronů. A dává opravdu pěkný obraz!
anglicky možnost zapnout české titulky
Hovoříme o DJI O4 Air Unit PRO
anglicky možnost zapnout české titulky
Za tmy:
Rozbor: Oscar Liang
(zveřejněno na stránce Systémy pro bezdrátový přenos obrazu,FPV - Můj pohled na trh)
poznámka:
Gigantické modely velikostí XXL v hmotnostech přes 30 kg jsou pro mě za hranicí běžné praktické modelařiny.
Rád se na ně podívám, ale je to pro mě svým způsobem extrém.
Velké modely vyšších váhových kategorií krásně realisticky létají,
vodit po obloze model deset, patnáct, dvacet kilogramů těžký je zážitek a i se na to dobře kouká.
Když ale vidím modely přes padesát kilogramů, říkám si, proč ti lidé raději nelétají sami,
proč si nepostaví letadlo pro sebe.
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s modelářskou tématikou)
Proberu tady trochu kontroverzní téma, téma, nad kterým se vždy a všude strhne plamenná diskuze. Východiskem takové diskuze bývá dotaz obdobný tomuto:
Chci začít létat s modely s turbínou a potřebuji si pořídit spolehlivý vysílač. Jakou značku vysílače převážně používají piloti RC modelů s pohonem spalovací turbínou?
Podstatou dotazu je otázka: Jaké rádio je spolehlivé, rádio které značky si mám koupit?
Když se podobný dotaz objeví někde v modelářském fóru, na Facebooku, na letišti, tak se rozběhne diskuze o spolehlivosti rádií, začnou se vytahovat případy, kdy i s drahým rádiem někdo spadnul a naopak, že s levným rádiem spolehlivě létá. Padají názory lidí, kteří mají v dané modelářské disciplíně praxi, padají názory lidí, kteří tu praxi nemají, padají názory lidí, za kterými ta praxe a zkušenost nestojí. Nějaký jasný závěr se z toho udělat nedá.
Modelářství není jako velké letectví, kde se incidenty evidují, vyšetřují, určují se jejich příčiny. V modelářství se nedozvíte kolik bylo nehod modelů s turbínou, jestli byla jejich příčinou chyba pilota nebo technika, jestli byla příčinou závada rádia, jaká byla úroveň stavby a údržby modelu. Žádná tak zvaně "tvrdá" data neexistují. Dozvíte se různé věci podle toho koho se ptáte, kde se ptáte.
Ten dotaz Jakou značku vysílače převážně používají piloti RC modelů s pohonem spalovací turbínou? je správně položený dotaz. To je cesta, jak se dobrat nějakému rozhodnutí. Kouknout se kdo s čím létá v dané modelářské kategorii a jít se stádem. A být trochu konzervativní.
Piloti RC modelů s pohonem spalovací turbínou používají vysílače od renomovaných značek. To je další pojem, který v diskuzích budí vášně. Ale to slovo "renomovaná" je od toho, jaké má v tom kterém oboru značka renomé, jak často ji lidé volí. Dá se to vykoukat na modelářských leteckých dnech, dá se to vykoukat na Youtube. Mezi nejrozšířenější značky vysílačů pro tyto modely patří:
Já osobně třeba nevidím dobře značku Spektrum a ptám se, proč je Spektrum v Evropě méně oblíbené: možná regulace v Evropě, Evropa má jiné normy pro rádiové vysílání a vysílací výkon. Uživatelé v Evropě považují protokol Spektrum za méně robustní oproti jiným systémůmx, zvláště v prostředích, kde je vysoké rušení signálu.
Vysílače FrSky se v průběhu posledních několika let dostaly na vyšší úroveň co se týká mechanického provedení. Mohu se ptát, zda už je mohu považovat za renomovanou značku.
Dá se Jeti považovat za konzervativní? Odpovídám si ano, Jeti lze považovat za konzervativní značku, zejména pokud jde o jejich přístup k vývoji technologií a designu produktů. Jeti je známé pro svou vysokou spolehlivost a kvalitu zpracování. Jeti se zaměřuje na stabilitu a konzervativní přístup k vývoji produktů. Jejich designy vysílačů si zachovávají klasický vzhled a robustní mechanickou konstrukci, soustředí se na to, aby jejich produkty byly maximálně funkční a stabilní, což je pro konzervativní přístup typické, důraz na kvalitu. Jeti nevydává nové modely a firmwary tak často jako FrSky,evoluce místo revoluce. Adopce nových experimentálních funkcí je pomalejší. Podobně se dá asi mluvit i o Futabě.
Jak je na tom ve srovnání s těmito značkami FrSky? FrSky je ve srovnání s konzervativnějšími značkami, jako je Jeti, více inovativní a zaměřovala se zprvu na cenovou dostupnost. Nabízí produkty, které se často rychle přizpůsobují novým trendům a technologiím. Jejich protokoly jako ACCST a novější ACCESS se neustále vyvíjejí, FrSky rychle přichází s novými produkty a aktualizacemi, aby udrželo krok s technologickými změnami a požadavky zákazníků. Vysílače jako Taranis nebo Horus nabízejí pokročilé funkce za menší cenu než konkurenční značky. Nepříjemná je jejich obchodní politika, kdy se náhle rozhodnou otevřený ekosystém uzavřít, kdy není zaručena zpětná kompatibilita atd.
Každý takovýto pohled je subjektivní
a správné je tedy přistupovat k výběru vysílače - k výběru značky "se stádem" ,
tedy ptát se Jakou značku vysílače převážně používají piloti RC modelů v oboru XYZ?
Protože ty objektivní informace prostě chybí.
(zveřejněno na stránce Jakou značku)
Potahování vliesem:
Potahování křídla:
Stavba křídla
Oprava potahu
Výroba kabiny:
(zveřejněno na stránce Videa s modelářskými dílenskými postupy)
(zveřejněno na stránce Historie letectví ve filmu)
Jerod se pod dohledem Ricka na zadním sedadle připravuje na sólo let.
anglicky možnost zapnout české titulky
(zveřejněno na stránce Zajímavá videa s leteckou tématikou)
(zveřejněno na stránce Historie letectví ve filmu)
Tak jako Walksnail vydal levnější variantu brýlí HD Goggles L (Walksnail Avatar HD Goggles L - Jak vypadají?), tak DJI udělal totéž. Vydal brýle DJI Goggles N3.
Cenovka v našich obchodech je 7.400 Kč.
(zveřejněno na stránce Technika)
Další změny jsou uvedeny zde