Canadairy CL-415 na Miladě

... a jak to vypadá z kokpitu

Air Tractor AT-802 Fire Boos

Když jsem se dozvěděl, že bude po Canadairu na Miladě pokračovat letka švédských Air Tractor AT-802F Fire Boos, koukl jsem se na tento typ. Narazil jsem hned na takovéto "propagační" video.

A na Miladě stroj pěkně natočil Roman Kejkliček:

Canadair CL-415 na Miladě!

Požár v Hřensku, mnoho požárních jednotek hasí ze země, vrtulníky tří zemí hasí ze vzduchu a teď přiletěly na pomoc Canadairy italské Vigili del Fuoco. A vodu nabírají na Miladě. No to si nemůže žádný fanda letectví nechat ujít!

kamera: Sony FDR-AX700

Prázdninový provoz

Extra horké dni posledních týdnů s sebou nesou i bezvětří. Tak je příležitost polétat i s lehoučkým akrobatem, se kterým to jinak venku moc nejde.

Protože jsou prázdniny, chodíme létat ráno, chodíme létat večer a kluci, co nemusí do práce, jdou létat i přes den. Pro létání s akrobatem je nejlepší ráno před osmou, kdy ještě není termika a tím pádem ani termické poryvy vzduchu.

Klukům to létání jde moc dobře, druhý let v životě s akrobatickým letadlem a létají metr nad zemí a točí plochou zatáčku směrovkou na zádech! O tom si my dospěláci můžeme nechat jen zdát. Kluci začali intenzivně po Vánocích se Step One, potom lítali na svahu s Tomahawky, předtím to byly ještě nějaké jiné stroje.

Moje zkušené oko vidí v tom jejich letu zatím bez nějakého řádu absolutní orientaci v prostoru, rychlé a správné reakce, letadlo končí na zemi ne kvůli chybě pilota, ale protože baterky pamatují minulé desetiletí a z některých poloh nedokážou letadlo vytáhnout. A vejdou se kluci klidně do tělocvičny, když vidím, na jakém prostoru to oba zvládají.

Rána u nás v aleji tak máme akrobatická. Už i sousedi si na to zvykli a ví, že když se u nás na návsi otáčí modrý kombík, že to není zájemce o nákup nějaké reality, ale že bude v aleji letecký den!

Filmovací létání

Je vedro a bezvětří. Napadlo mě udělat nějaké záběry Step One večer před západem slunce. Hynek a Vilém mají každý svého, jsou prázdniny, tak můžeme blbnout ráno i večer. Moc jsem ale nevěřil, že dáme něco dohromady.

Kluci jsou totiž z divokých vajec, i se Step One létají divoce a filmovací létání je nuda, kdy je třeba letět rovně a opakovazt několikrát třeba to samé.

Ale mýlil jsem se! Vymysleli jsme s Pavlem prostory, kde budeme létat, dohodli jsme se na přibližném scénáři. Pavel nám bude dělat koordinátora, kluci poletí ve skupině, já okolo s kamerou. Můj filmovací stroj - malá dvoupalcová koptera má chráněné vrtule, takže nehrozí posekání letadel roztočenými vrtulemi, ale bez rizika to není. Pod námi bude rozsáhlá plocha zarostlá lebedou a bodláky, dovedu si představit i pád některého z letadel a to se bude sakra blbě hledat. Ale bez rizika to nejde!

Odstartovali jsme, chvilku jsme se dohadovali, než jsme si vysvětlili, že pro záběr je třeba letět o hodně výš než u země, ale pak už to šlo krásně. Překvapilo mě, jak kluci dokážou s mrňavými Step One letět tak daleko a tak vysoko a držet skupinu. Doma jsem si to odměřil na mapě, udrželi skupinu 200 metrů daleko a přes 50 metrů vysoko! Já jsem pro každý let experimentoval s úhlem nastavení filmovací kamery, u počítače se ukázalo, že jsem neměl, spoustu záběrů jsem vyhodil, kamera koukala špatným směrem a filmovaná letadla byla "za rohem".

Hodina soustředěného večerního létání na novém místě v letním večeru utekla jako voda, kluci, kdyby měli baterky, tak tam bzučí doteď!

stroje: Step One
kamera: Insta360 GO 2, HGLRC KT20