Canadairy CL-415 na Miladě
... a jak to vypadá z kokpitu
Den, kdy jste nelétali, jakoby ani nebyl
Rodina se dusí, létat se musí
Fly hard - life is short
Zdravý životní styl? - Modelářství!
... a jak to vypadá z kokpitu
Když jsem se dozvěděl, že bude po Canadairu na Miladě pokračovat letka švédských Air Tractor AT-802F Fire Boos, koukl jsem se na tento typ. Narazil jsem hned na takovéto "propagační" video.
A na Miladě stroj pěkně natočil Roman Kejkliček:
Požár v Hřensku, mnoho požárních jednotek hasí ze země, vrtulníky tří zemí hasí ze vzduchu a teď přiletěly na pomoc Canadairy italské Vigili del Fuoco. A vodu nabírají na Miladě. No to si nemůže žádný fanda letectví nechat ujít!
kamera: Sony FDR-AX700
Extra horké dni posledních týdnů s sebou nesou i bezvětří. Tak je příležitost polétat i s lehoučkým akrobatem, se kterým to jinak venku moc nejde.
Protože jsou prázdniny, chodíme létat ráno, chodíme létat večer a kluci, co nemusí do práce, jdou létat i přes den. Pro létání s akrobatem je nejlepší ráno před osmou, kdy ještě není termika a tím pádem ani termické poryvy vzduchu.
Klukům to létání jde moc dobře, druhý let v životě s akrobatickým letadlem a létají metr nad zemí a točí plochou zatáčku směrovkou na zádech! O tom si my dospěláci můžeme nechat jen zdát. Kluci začali intenzivně po Vánocích se Step One, potom lítali na svahu s Tomahawky, předtím to byly ještě nějaké jiné stroje.
Moje zkušené oko vidí v tom jejich letu zatím bez nějakého řádu absolutní orientaci v prostoru, rychlé a správné reakce, letadlo končí na zemi ne kvůli chybě pilota, ale protože baterky pamatují minulé desetiletí a z některých poloh nedokážou letadlo vytáhnout. A vejdou se kluci klidně do tělocvičny, když vidím, na jakém prostoru to oba zvládají.
Rána u nás v aleji tak máme akrobatická.
Už i sousedi si na to zvykli a ví,
že když se u nás na návsi otáčí modrý kombík,
že to není zájemce o nákup nějaké reality,
ale že bude v aleji letecký den!
Je vedro a bezvětří. Napadlo mě udělat nějaké záběry Step One večer před západem slunce. Hynek a Vilém mají každý svého, jsou prázdniny, tak můžeme blbnout ráno i večer. Moc jsem ale nevěřil, že dáme něco dohromady.
Kluci jsou totiž z divokých vajec, i se Step One létají divoce a filmovací létání je nuda, kdy je třeba letět rovně a opakovazt několikrát třeba to samé.
Ale mýlil jsem se! Vymysleli jsme s Pavlem prostory, kde budeme létat,
dohodli jsme se na přibližném scénáři.
Pavel nám bude dělat koordinátora, kluci poletí ve skupině, já okolo s kamerou.
Můj filmovací stroj - malá dvoupalcová koptera má chráněné vrtule,
takže nehrozí posekání letadel roztočenými vrtulemi,
ale bez rizika to není.
Pod námi bude rozsáhlá plocha zarostlá lebedou a bodláky,
dovedu si představit i pád některého z letadel a to se bude sakra blbě hledat.
Ale bez rizika to nejde!
Odstartovali jsme, chvilku jsme se dohadovali, než jsme si vysvětlili, že pro záběr je třeba letět o hodně výš než u země, ale pak už to šlo krásně. Překvapilo mě, jak kluci dokážou s mrňavými Step One letět tak daleko a tak vysoko a držet skupinu. Doma jsem si to odměřil na mapě, udrželi skupinu 200 metrů daleko a přes 50 metrů vysoko! Já jsem pro každý let experimentoval s úhlem nastavení filmovací kamery, u počítače se ukázalo, že jsem neměl, spoustu záběrů jsem vyhodil, kamera koukala špatným směrem a filmovaná letadla byla "za rohem".
Hodina soustředěného večerního létání na novém místě v letním večeru utekla jako voda,
kluci, kdyby měli baterky, tak tam bzučí doteď!
stroje: Step One
kamera: Insta360 GO 2, HGLRC KT20
zpátky na: Co čtu, co poslouchám │ dál: O tomto webu
přehled kapitol: