Než bude vedro

Funray

Média do nás už dva tři dny hustí, jak bude tuhle sobotu "STRAŠLIVÉ" vedro. Stejně jsem ale plánoval, že si půjdu zalétat po ránu.

Tip padl na Funraye a na Výsypku, že si po ránu trochu zasvištím. Chtěl jsem nabít dvě baterky 3300 mAh, ale jedna hlásí "connection break". Vypadá to na problém v balančním konektoru. Tak půjdu jen s jednou baterkou.

Problém nastává s výběrem místa. Moje standardní místo je po kolena zarostlé něčím podobným jeteli a sedat do toho je o poškození výškovky a posekaná místa jsou zatím jen podél odvodňovacích struh v místech, kde se létat nedá. Objíždím tak celou výsypku - zastavit, vylézt, projít kus louky. Nakonec jsem našel místo, kde netrčí z trávy tlusté klacky plevelného porostu. Ale i tady louka od drenážní strouhy podél silnice postupně zarůstá nešikovnými drny. Ale do toho sednu.

Podmínkou ještě bylo, abych měl slunce za zády. Je totálně "plechové" nebe a proti slunci není nic vidět. Po startu stoupám strmě vzhůru, výškoměr hlásí osmdesát, sto, stodvacet, stočtyřicet ... a letadlo najednou mizí v šedi oblohy. Ale jsem skoro nad hlavou, stačí zamávat křídly a letadlo zabliká bělobou křídel.

Začínám "svištěním". Rychle nahoru, rozjezd dolů, výkruty, přemety, zvraty, vodorovné osmičky, souvraty, průlety těsně nad zemí, hrátky s energií. Pak nastoupám do asi sta metrů a zkouším křižovat oblohu, plachtit. Občas zapípá vario, ale nic to není. Když letím v dálce po větru (vzduch se pohybuje jen velice mírně, jen mi šimrá zezadu lýtka), letadlo se začíná viditelně zvedat. I vario začne pípat a tak zkouším kroužit. A skutečně se začínám zvedat. Začínám v šedesáti metrech a v plochých opatrných kruzích nabírám metr po metru. Buhužel na letadlo se zvětšující se výškou přestávám vidět, sluncem prosvícený opar je opravdu silný. Tak se vracím zpátky k sobě. Věnuji se chvilku vývrtkám, zkouším, jak letadlo vrtá s různou plolohou vztlakovách klapek, pak, když stoupám na další vývrtku, zahlédnu kousek od sebe dvě káňata a chvilku točím stoupák s nimi. nakonec se zase věnuji "ohřívání baterky", kdy létám na plný plyn těsně u země a kolem nosu.

Přistání provádím jak jsem si předsevzal. Na okruhu po větru vytáhnu velké klapky, po třetí zatáčce čekám, až letadlo vytratí rychlost, čtvrtou zatáčkou směruji letadlo do předem vyhlédnutého pásu s nejmenšími drny a těsně před tím, než se letadlo dotkne vršku trávy, prudčeji zatáhnu. Funray poskočí asi deset patnáct čísel nahoru, téměř se zastaví a padne do trávy. Prakticky bez dojezdu, jak jsem chtěl.

Když rozebírám letadlo a strkám ho do auta, míhají se kolem cyklisti na galuskáčích a honí si tělo, než začne vedro, cykloturisti s koly ověšenými bagáží jedoucí někam dál a motorkáři, prohánějící svoje motorky s burácením, které je slyšet i když už jsou kilometr dva daleko. Všichni si užívají sobotní ráno.