Řezání z depronu

Dnes už historické video [26.11.2018], kde je vidět řezání z desky depronu (XPS) větší než je rozměr stolu stroje.

Tenkrát jsem zápasil s výkresem ve formátu AutoCAD, nešlo mi oddělit vrstvu s popiskami, čáry nebyly spojené tam, kde by spojené být měly. Pomáhal jsem si programem Rhino 3D, na několikrát jsem výkres opravoval. Dnes bych to udělal jinak, výkres bych si dal jako podklad do Fusion 360 a obkreslil bych to. Těch pár čar bych měl za chvilku, určitě rychleji, než kolik času jsem věnoval opakovaným řešením chyb v původním výkresu.

V routeru jsem měl ještě Dremela a řezal jsem srandovně malou rychlostí. Ale měl jsem blbou zkušenost, jak jsem v jednom výkresu v CAM neměl díl srovnaný s horizontem - jen malinko a fréza jela nenápadně do stolu. Od té doby jsem nabyl praxi a jde to všechno rychleji a s větší jistotou.

Byly to díly na Gripena podle Steve Shumate:

Skenování diapozitivů

Mám doma stovky diapozitivů, které jsem fotil hluboko před digitální érou fotografie a které jsou pro rodinu zajímavé. Mám doma i diapozitivy, které fotil táta a které jsou zajímavé pro mě. Rád bych je měl také v digitální podobě.

Koukal jsem na různé možnosti, jak to udělat. Nejsnadnější je odnést všechno do firmy, kde se tím zabývají. Inzerovaná cena je 5 až 7 Kč za kus. Druhou možností je pořídit si specializovaný skener, to je záležitost, která cenou převýší to oskenování ve firmě. Pak je tu možnost využít makroobjektiv a s jednoduchým držákem a prosvětlením a ofotit diapozitivy vlastním fotoaparátem.

Pořídil jsem objektiv Laowa 65 mm f/2,8 2x Ultra Macro APO a řekl jsem si, že zkusím jít domácí cestou. Protože jsem ten modelář, tak jsem si řekl, že nebudu vyrábět něco z papundeklu, ale že si vyrobím držák.

Nakreslil jsem si stojan v CADu s tím, že díly vyříznu na CNC z PVC. Potřebuji vyzkoušet vzdálenosti, intenzitu světla, menipulaci. Na to se to PVC hodí, prototyp vyjde na materiál na pár šupů, Na CNC to mám za pět minut vyříznuté a za půl hodiny slepené.

Fotoaparát sedí na základně a proti pohybu zafixován stativovým šroubem. Objektiv sedí na podpoře. Krabice se zdrojem světla sedí také na podložce, její poloha je fixována dvěma kolíky. Fixace krabice a fotoaparátu zajišťuje kolmost diapozitivu vůči objektivu fotoaparátu. Krabice se dá posunout, abych dostal diapozitiv do vzdálenosti, kde ho budu mít celý v zorném poli a kde na něj mohu zaostřit.

Kreslení mi trvalo asi dvě hodiny, půl hodiny příprava materiálu a vyříznutí na CNC, za půl hodiny jsem to slepil. Přemýšlel jsem jaký zdroj světla použiji, jak světlo rovnoměrně rozptýlím. Nakonec jsem zjistil, že LED žárovka na 230V s paticí E27 má baňku, která rozptyl světla zajistí. Lámal jsem si hlavu i s odvodem tepla, ale LED žárovka topí relativně málo a vzduch stačí žárovku uchladit.

První testování dopadlo dobře. Nastavit nízké ISO, vysokou clonu, abych měl větší hloubku ostrosti, která pokryje případné prohnutí filmu. Na fotoaparátu mám zapnutý režim Peaking MF, indikaci zaostření, zaostřit podle této indikace je rychlé a přesné. Vložit diapozitiv, upravit expozici změnou expozičního času (na displeji fotoaoarátu mám živě graf tonality), cvaknout. Přeostřit je třeba jen tehdy, když začnu vkládat diarámečky jiného typu.

Co se ukázalo jeko problém, je světlo unikající z přípravku. Na vršku jsem si vymyslel jen takové žaluzie, aby se to dobře chladilo, ale ostré bodové světlo viditelné z jiných míst místnosti bylo nepříjemné. Tak jsem krabici se světlem více uzavřel.

Fotka trochu klame, dělám to v pokoji za normálního světla, to jen pro fotoaparát je to světlo v krabičce příliš tvrdý oříšek. Ale neoslňuje to, světelná pohoda je dobrá, bez problému vidím na displej fotoaparátu. Ještě jsem si zprovoznil wifi přenos do počítače, nemusím ani vyndavat SD kartu!

Funguje to dobře, skenování jde rychle. Cena nula nula nic.

• fotoaparát Sony a6400
• objektiv Laowa 65 mm f/2,8 2x Ultra Macro APO
• žárovka E27, 8W, 3000K

Moje první 3D

Když jsem router rozchodil a vyřízl první díl z deskového materiálu s výkresy ve formátu PLT a potom DWG, začal jsem přemýšlet, jak vytvořím program pro řezání - G-kód, to je program, který nejen že vede frézu řezem nakresleným na výkresu, ale který zohledňuje průměr nástroje a respektuje, po které straně čáry má řezat, rychlost posunu přizpůsobí tvaru dílu, zajistí vyříznutí ostrých rohů.

Vzpomněl jsem si, že G-kód umí generovat CAM programy, vzpomněl jsem si, že Autodesk Fusion 360, který mám nainstalovaný, je CAM programem. Tak mě napadlo, že zkusím vygenerovat G-kód v Autodesk Fusion 360.

Nakreslil jsem si ve Fusion 360 příklad dílu, který vyžaduje obrobení ploch v prostoru. Díl se pokusím fyfrézovat z XPS. V programu jsem si našel v menu položku CAM, objevila se lišta s ikonou Post Process. Musel jsem zvolit typ operace, kterou budu provádět, určit plochy, které budu chtít obrobit a zvolit nástroj, kterým to budu dělat. Fréza 1 mm v nabídce nebyla, tak jsem si nástroj vytvořil a zadal řezné rychlosti, které jsem vyzvěděl od kamarádů. Je třeba zadat taky rozměry sklíčidla, protože program počítá i s tím, že sklíčidlo může překážet. Další věci, které je třeba stanovit je výška přejezdu nad obrobkem, jak hluboko je frézka schopná zajet a další parametry. Dokázal jsem se v prgramu zorientovat během necelé hodiny, k pochopení pojmů program pomůže tím, že ukáže názorné obrázky. Moje praxe je nulová, naposledy jsem točil kolečky soustruhu na průmyslovce, ale je fakt, že nějaký základ mám.

V programu Fusion 360 je možné pustit si simulaci. Při jejím sledování jsem zjistil, že ty posuvy, které program spočítal, jsou nějaké moc vysoké. To ale mohu dodatečně ovlivnit při frézování.

Vygenerovaný G-kód jsem naimportoval do programu WinPC-NC, který řídí router, nastavil nulu ručním najetím frézou na povrch bloku materiálu na místo, kde chci, aby fréza začala hlodat. Spuštění programu, chvilka napětí, zda fréza nezajede do desky stolu frézky nebo do upínek obrobku, ale hned vidím, že to je správně. Pak už jen dvacet minut poslouchám hučení Dremela.

Výsledek pokusu mě příjemně překvapil. Čekal jsem, že si to všechno kolem přípravy programu a provozu frézky budu muset osvojovat dlouhé hodiny, ale po hodině pokusů se samotnou frézkou a hodině bádání nad Fusion 360 jsem se dobral praktického výsledku. Jsem nadšen!

Samozřejmě vím, že praxe teprve ukáže, jaké všechny zádrhely na strojníka čekají, ale těším se na to. Úžasné možnosti nám ten svět techniky dnes přináší!