Zprovoznění 

Po otevření krabice vidím díly úhledně naskládané v polystyrénovém výlisku a zdá se mi toho za ty prachy málo!

Vyskládal jsem si obsah bedny na stůl a začal stroj sestavovat. Návod je kombinace obrázků a textu a bez problémů postupuji stránku po stránce. Jediné, co mě trochu prudí, jsou šrouby, které musím šuplérou přeměřovat, je jich vždy několik stejného průměru. ale malinko jiné délky.

Při manipulaci s díly trochu překvapí jejich hmotnost, není to letadlo ale obráběcí stroj.

Za první večer jsem sestavil osu Z.

Druhý večer pokračuji mostem (osa X) ...

a sestavuji i rám stroje s pojezdy osy Y.

Tady poprvé narážím. Jedno s koleček přenášející pohyb ozubeného řemene na pohybové šrouby nemá vyříznutý závit v díře pro červík. Mám několik stejných kladek, ale sto kilometrů daleko. Tak se pokouším závit vyrobit, ale není to jednoduché! Závitník naráží na stěnu díry pro hřídel a tak se řezání závitu a instalace červíku neobejde bez "strojařského násilí". Nakonec se zadařilo.

A vztekal jsem se trochu i při prostrkování tří svazků kabelů husím krkem, který klidně mohl být o nějaký milimetr větší. Jeden z husích krků jsem nakonec v polovině nožem rozdělil a kablíky protáhl pohodlněji.

Další den. Je přede mnou sobota, to už to dorazím. Po létání jdu hned do dílny, vytahuji z antistatického pytlíku desku elektroniky, instaluji ji do šasi stroje a zapojuji kabeláž. Dráty od krokových motorů koukající z ochranné trubky mám svázané na konci barevnou elektrikářskou páskou a na motorech mám kus pásky nalepený taky, na Z ose žlutou a na X ose červenou, zapojování tak jde rychle a nemusím nic zkoušet.

Poslední je montáž krycích plechů a nalepení nožiček na spodek stroje. Stroj musí stát na rovném, jinak by nefungoval dobře. Trochu bych čekal nožičky štelovací. Ještě vybalení napájecího zdroje a propojovacího USB kabelu. Stroj je taky třeba promazat, vazelínou se musí namazat pohybové šrouby a koleje všech tří vedení.

Instaluji ovládací softvér WinPC-NC. To proběhlo bez zádrhelů. Zapínám stroj, propojuji stroj s počítačem. Nic se necuká, nic se nepálí a tak zkoumám, jak programem zkusím popojíždět mostem silou motorů. Program je na ovládání jednoduchý, nebo alespoň co potřebuji teď jsem hned našel. Pojezdy jezdí, jezdí správným směrem. To mě potěšilo. Nesnáším, když něco smontuji, zapnu a ono se neděje vůbec nic a s měřákem v ruce musím všechno kontrolovat a zkoušet najít, kde je chyba.

Seznamuji se trochu blíže s programem WinPC-NC, zkouším přepnout program do češtiny a zase zpět do angličtiny. Překlad není u některých položek nejšťastnější, v angličtině mi je smysl tlačítek a nastavení jasný, v češtině jsou některé popisy zavádějící. Zůstávám nakonec u češtiny.

Když zkouším inicializaci stroje, most se na nejdelším vedení osy Y zadře. Je třeba poštelovat vůle kladek pojezdů, ale hlavně je potřeba nejdříve poodjet do jiné polohy a to motory neutáhnou. Teď teprve chápu, co jsou ta kolečka na krokových motorech, která jsem viděl na fotkách některých strojů. Těmi se dá točit pohybovými šrouby ručně. Já musím sundat kryt řemenového rozvodu a točit hřídelí klíčem. Takže štelování imbusem, popojíždění, štelování, popojíždění. Výsledkem je, že pojezdy chodí v celé délce, ale také to, že mám myš u počítače od vazelíny. Před půlnocí to vypadá, že bych mohl zkusit něco říznout.

Instaluji do držáku svého Dremela, jiný spindl nemám a do sklíčidla dávám obyčejný vrták 1 mm. Po půlnoci poprvé stroj něco vyrábí. K programu jsou testovací soubory a jedním z nich je květinka. Tu gravíruji do XPS desky.

Všechno vypínám a jdu spokojený spát.

Když jsem si zrekapituloval sestavování SC600, musím říct, že ten návod mají udělaný pěkně. Jedinou věc, kterou jsem udělal po svém, bylo, že jsem si barevnou páskou označil dráty od jednotlivých motorů, abych po protažení věděl, kterému motoru ty dráty patří.