Kamera GoPro Max na centroplánu 
Druhou pozici kamery, kterou jsem si vymyslel, je kamera nahoře na křídle a kolmo ke směru letu. Kolmo proto, aby obě čočky viděly celé letadlo, jedna nos a druhá ocas, aby se mi obraz neskládal na špičce trupu, kde to dělá neplechu.
Držák jsem namodeloval ve Fusion 360 a vytisknul na 3D tiskárně. Přední příložku, která drží křídlo u trupu, jsem vyrobil novou, se zámky, do kterých se zastrkávají západky nosiče. Kamera je k držáku uchycena čepem prostrčeným jejími výklopnými oky na spodku.
Moje zkušenost je taková, že věci přidělané na křídle nahoře kladou větší odpor než věci přidělané na křídlo zdola, tohle je ale jediné místo, kde má kamera rozhled. Při prvním odhodu mě zaskakuje nutnost silně tahat. Málem končím v roští před sebou a pod sebou. Trimovat musím nadoraz. Jinak to ale letí v pohodě.
Není vůbec filmovací počasí, fouká poměrně silný vítr a u země to s letadlem hodně hází. Musím hodně páčkovat, abych letěl rovně. V osmdesáti sto metrech, ve kterých letím vyhlídkové kolečko to jde, ale u země to je o hubu.
Doma koukám na záznam a vidím,
že při této orientaci kamery se obraz na koncích křídla sešívá dobře, neruší to.
Stabilizace je boží!
Za takové turbulence a zmítání letadla se nedá pořídit použitelný záznam, tady na to se dá koukat.
Kameře by slušela poloha tak o 5 cm výše,
ale to už by asi bylo na Twin Stara aerodynamicky moc! 
Ve střižně jsem si se záznamem hrál a zkoušel, co s tím jde udělat:
- 0:00 - otáčím pohled doleva nahoru a nastavuji široký záběr
- 0:10 - plynule otáčím pohled dopředu
- 0:18 - pohled doleva dozadu a otočení přímo dozadu
- 0:31 - přirozený pohled do zatáčky
- 0:45 - je použito krátké ohnisko - široké zorné pole
- 0:53 - sleduji pohledem vesnici ubíhající dozadu
- 1:11 - při pohledu dozadu je dobře patrné, jak se model ve vzduchu mele, dá plno práce letět rovně
- 1:24 - trochu delší ohnisko - méně široký záběr, více vynikne okolí letadla
- 2:06 - stabilizace drží horizont krásně rovně; a není patrný žádný jello efekt, který mě při těchto otáčkám motorů zpravidla trápí
- 2:37 - mohu otáčet pohled kolem dokola
- 3:02 - se zoomem se dají dělat legrácky
- 3:35 - lze najet na poměrně velký detail na zemi, stabilizace umožňuje jeho nerušené pozorování (lze utlumit i kmity letadla podél svislé osy jiným nastavením převodu záznamu z kamery, zapnout World Lock)
- 3:52 - mohu mít v jednu chvíli nekonečně mnoho záběrů
- 4:21 - na konci křídla je patrné sešívání obrazu, ale nepůsobí to rušivě
- 4:31 - samozřejmě lze koukat i nahoru
- 4:45 - horizont drží krásně, to, že linie hor v dálce doprava padá dolů, je správně, tak to opravdu je; horizont ujede jen ve chvíli, kdy se letadlo pohybuje ve skluzové nebo výkluzové zatáčce, ale je to prakticky nepozorovatelné; poznat to je třeba v autě, když se jede ostřeji do zatáček
- 4:50 - turbulence hazí letadlem i ve stometrové výšce
- 5:23 - létání u země počasí moc nepřálo, turbulence mě hází do pětačtyřicetistupňových náklonů, vítr letadlo o metry přizvedne nebo zase srazí dolů
- 6:02 - po větru vše utíká hrozně rychle
- 6:32 - já vidím v brýlích hodně širokoúhlý záběr a ke stromům je někdy blíže, než se to v brýlích jeví
- 6:56 - sednout v silném větru a z kopce není snadné
- 7:05 - letadlo zajelo do ďolíku, antény se schovaly a rádio spadlo do fail-safe, ještě že se nemůže rozjet!
Aerodynamický odpor je velký.
Běžně letím v horizontu 6A, s kamerou musím topit 11A.
Potřebné natažení výškovky si vysvětluji tím, že je výškovka v úplavu za kamerou.
Ovladatelnost modelu je ale zachována.
Z hlediska bezpečnosti je celý pokus špatně.
Kamera je upevněna tak,
že při havárii držák povolí a kamera by neměla být nějak zmáčknuta.
Ale když při nárazu od modelu odletí, bude se špatně hledat.
Měl by být ke kameře přidělán nějaký viditelný prvek.
Při nárazu do stromu ve výšce několika metrů může kamera odletět i desítky metrů a neoznačená se hledá blbě.
Dává se stužka v signální barvě.