Kamera GoPro Max na centroplánu 
Druhou pozici kamery, kterou jsem si vymyslel, je kamera nahoøe na køídle a kolmo ke smìru letu. Kolmo proto, aby obì èoèky vidìly celé letadlo, jedna nos a druhá ocas, aby se mi obraz neskládal na špièce trupu, kde to dìlá neplechu.
Držák jsem namodeloval ve Autodesk Fusion a vytisknul na 3D tiskárnì. Pøední pøíložku, která drží køídlo u trupu, jsem vyrobil novou, se zámky, do kterých se zastrkávají západky nosièe. Kamera je k držáku uchycena èepem prostrèeným jejími výklopnými oky na spodku.
Moje zkušenost je taková, že vìci pøidìlané na køídle nahoøe kladou vìtší odpor než vìci pøidìlané na køídlo zdola, tohle je ale jediné místo, kde má kamera rozhled. Pøi prvním odhodu mì zaskakuje nutnost silnì tahat. Málem konèím v roští pøed sebou a pod sebou. Trimovat musím nadoraz. Jinak to ale letí v pohodì.
Není vùbec filmovací poèasí, fouká pomìrnì silný vítr a u zemì to s letadlem hodnì hází. Musím hodnì páèkovat, abych letìl rovnì. V osmdesáti sto metrech, ve kterých letím vyhlídkové koleèko to jde, ale u zemì to je o hubu.
Doma koukám na záznam a vidím,
že pøi této orientaci kamery se obraz na koncích køídla sešívá dobøe, neruší to.
Stabilizace je boží!
Za takové turbulence a zmítání letadla se nedá poøídit použitelný záznam, tady na to se dá koukat.
Kameøe by slušela poloha tak o 5 cm výše,
ale to už by asi bylo na Twin Stara aerodynamicky moc! 
Ve støižnì jsem si se záznamem hrál a zkoušel, co s tím jde udìlat:
- 0:00 - otáèím pohled doleva nahoru a nastavuji široký zábìr
- 0:10 - plynule otáèím pohled dopøedu
- 0:18 - pohled doleva dozadu a otoèení pøímo dozadu
- 0:31 - pøirozený pohled do zatáèky
- 0:45 - je použito krátké ohnisko - široké zorné pole
- 0:53 - sleduji pohledem vesnici ubíhající dozadu
- 1:11 - pøi pohledu dozadu je dobøe patrné, jak se model ve vzduchu mele, dá plno práce letìt rovnì
- 1:24 - trochu delší ohnisko - ménì široký zábìr, více vynikne okolí letadla
- 2:06 - stabilizace drží horizont krásnì rovnì; a není patrný žádný jello efekt, který mì pøi tìchto otáèkám motorù zpravidla trápí
- 2:37 - mohu otáèet pohled kolem dokola
- 3:02 - se zoomem se dají dìlat legrácky
- 3:35 - lze najet na pomìrnì velký detail na zemi, stabilizace umožòuje jeho nerušené pozorování (lze utlumit i kmity letadla podél svislé osy jiným nastavením pøevodu záznamu z kamery, zapnout World Lock)
- 3:52 - mohu mít v jednu chvíli nekoneènì mnoho zábìrù
- 4:21 - na konci køídla je patrné sešívání obrazu, ale nepùsobí to rušivì
- 4:31 - samozøejmì lze koukat i nahoru
- 4:45 - horizont drží krásnì, to, že linie hor v dálce doprava padá dolù, je správnì, tak to opravdu je; horizont ujede jen ve chvíli, kdy se letadlo pohybuje ve skluzové nebo výkluzové zatáèce, ale je to prakticky nepozorovatelné; poznat to je tøeba v autì, když se jede ostøeji do zatáèek
- 4:50 - turbulence hazí letadlem i ve stometrové výšce
- 5:23 - létání u zemì poèasí moc nepøálo, turbulence mì hází do pìtaètyøicetistupòových náklonù, vítr letadlo o metry pøizvedne nebo zase srazí dolù
- 6:02 - po vìtru vše utíká hroznì rychle
- 6:32 - já vidím v brýlích hodnì širokoúhlý zábìr a ke stromùm je nìkdy blíže, než se to v brýlích jeví
- 6:56 - sednout v silném vìtru a z kopce není snadné
- 7:05 - letadlo zajelo do ïolíku, antény se schovaly a rádio spadlo do fail-safe, ještì že se nemùže rozjet!
Aerodynamický odpor je velký.
Bìžnì letím v horizontu 6A, s kamerou musím topit 11A.
Potøebné natažení výškovky si vysvìtluji tím, že je výškovka v úplavu za kamerou.
Ovladatelnost modelu je ale zachována.
Z hlediska bezpeènosti je celý pokus špatnì.
Kamera je upevnìna tak,
že pøi havárii držák povolí a kamera by nemìla být nìjak zmáèknuta.
Ale když pøi nárazu od modelu odletí, bude se špatnì hledat.
Mìl by být ke kameøe pøidìlán nìjaký viditelný prvek.
Pøi nárazu do stromu ve výšce nìkolika metrù mùže kamera odletìt i desítky metrù a neoznaèená se hledá blbì.
Dává se stužka v signální barvì.