17. den

Instaluji a nastavuji INAV.

Beru konfiguraci flight kontroleru z Twin Stara. Nastavení archivuji, tak ani nemusím Twin Stara svěšovat ze stropu, jen sáhnu do složky s archivy v počítači. Archivuji nastavení nového flight controleru a přes CLI do něj nahrávám nastavení letových režimů a OSD z Twin Stara. Tím si šetřím hromadu práce. Obdobně kopíruji nastavení modelu ve vysílači.

Přichází na řadu kompletace flight kontroleru. Ten výrobce dodává ve stavu, kdy je třeba zapájet do desky pinové lišty pro připojení periférií a serv a u tohoto typu se ještě musí silovými kablíky propojit desky nad sebou. Pájení pinových lišt je pro mě rutina, ale dělat ty propojovací kablíky, to nesnáším! 🙂 Ale za hodinku to mám hotové.Kontroluji průběžně, zda to nemám někde slité. To musím dělat s pomocí telefonu. Vyfotit a prohlédnout zvětšené. Vlastní zrak na to nestačí. Tedy ten můj. 🙂

Mezi tím pořád jede tisk dílů letadla z PETG. Ve dne v noci a tiskne se, i když jdeme z domu pryč. Pořád z toho nemám dobrý pocit, tiskárna je elektrické zařízení, navíc čínský výrobek, nemám rád tyhle věci bez dozoru. Ale to by se to tištěné letadlo nedalo fakt vytisknout v nějaké rozumné době!

Skládání PETG prototypu odhaluje problémy návrhu. Problém se šroubem centroplánu. Polyamidové šrouby jsou 40 mm dlouhé, ty přední mi nedosáhnou až k matici trupu. Hned to ve Fusionu opravuji, hlavu šroubu zanořuji více pod horní povrch křídla. V tom se ukazuje výhoda toho, že je Fusion parametrický modelář. Jen posunu šroub a program sám přepočátá a překreslí dutinu pro šroub i dosedací plochu. Také se mi jeví nedostatečné a jednoznačné kotvení ocasních ploch v trupu.