Organizace vlekání 

Létání aerovleků je krásná zábava. Když se sejde vlekař a dva tři větroňáři, v pohodě stráví odpoledne a všichni si krásně polétají.

Když jsou vlekaři dva nebo tři a větroňářů deset patnáct, je už společné létání složitější. Ve vzduchu je hodně modelů, na zemi se v prostorech kde se startuje a kam se přistává motá hodně lidí a je už třeba hledět na bezpečnost létání.

No a když je na ploše třicet čtyřicet pilotů, musí se organizaci věnovat opravdu pozornost. Jednak kvůli bezpečnosti a také aby si opravdu všichni zalétali a provoz moc nevázl.

Co byste měli vědět jako organizátoři takového létání?

Prostoje vlekařů 

Při létání na Rané udělá jeden vlekař za den i více jak 70 startů a přistání!

I v neděli, kdy bylo na letišti mnohem méně větroňářů to bylo třeba 25 startů. Včetně čekání na zemi se blížil čas chodu motoru 6 hodinám - v sobotu. Větší část tohoto času tvoří pojíždění na start a čekání, až si větroňář připojí vlečné lanko. To zdržuje a jsou někteří, kteří se perou se zámkem závěsu vlečného lanka na svém stroji půl minuty i minutu. Zdržují vlekaře a brzdí frontu čekajících za nimi, blokují místo na startu.

Řešením je karabina na konci vlečného lanka. Piloti větroňů čekají ve frontě s krátkou smyčkou zapnutou v závěsu jejich větroně a když přijdou na řadu, jen ji zacvaknou do karabiny vlečné, nebo to udělá služba na startu.

Řeší se tak i speciálnosti, kdy někdo potřebuje na konci vlečného lanka smyčku ocelového lanka vytvarovanou speciálně pro jeho stroj, takto má svoji smyčku a jen ji zahákne do karabiny. Vlekaři po několika startech nahromaděné smyčky z karabiny vyndají a dají je do krabice, kde si každý najde tu svoji.