Zaklouzání

Zaklouzání modelu lze provést i bez spuštění motoru. Podmínkou je těžiště ve správné poloze, kormidla v neutrálu (ve středových polohách).

Většina majitelů prvního modelu má hlavní starost jak dostat model do vzduchu. Podaří-li se jim start, chtějí co nejdál od země. Až ve výšce poznávají, že to řízení není tak jednoduché a o co výše vyletí, o to padají z větší výšky. Při zaklouzání modelu se model bude pohybovat ve výšce, ze které se prakticky nemůže pádem na zem poškodit.

Během záletu se naučíte model házet, "osaháte" si reakce modelu na vaše zásahy do řízení, získáte pojem o rychlosti jeho pohybu prostorem, naučíte se sledovat model v prostoru, začnete se učit vnímání blízkosti země a hlavně přistanete.

Během zaklouzání taká model vytrimujete. To vám později umožní méně problémový let s motorem a ve větší výšce.

Letadlo by mělo letět prakticky samo. Když ho hodíte bez běžícího motoru, mělo by letět rovně, pěkně klouzat, stejnou rychlostí až na zem. Tak by měl model létat po záletu. To bude náš cíl, to je cíl záletu.

My se budeme držet při zemi.

Kontrola před každým letem

Před každým letem je třeba vyzkoušet funkci kormidel!

První let toho dne: Mohlo se stát, že jste si třeba ve vysílači omylem přehodili smysl výchylek kormidel. Hýbete tedy kniply a kontrolujete, zda se kormidla hýbou a zda se hýbou správným směrem.

Další lety: Hýbete kniply a kontrolujete, zda se kormidla hýbou. Nestačí jen slyšet vrčení serv při pohybu, kormidla se musí hýbat na obě strany. Mohlo dojít při předchozím přistání k vypadnutí táhla, vylomení páky na kormidle, vytržení serva z lože. Při tvrdém přistání není od věci zkontrolovat těžiště. Mohla se nárazem posunout baterie.