Místo oběda

Dnes jdu místo na oběd na louku za vedlejší fabriku létat s Bladem. Beru s sebou Martina.

Martinovi se hned z kraje líbí mé mazácké starty z ruky. Já už vím, že to nic není.

Je krásně, sluníčko svítí jako o život a nad loukou se vzduch jen zlehka pohybuje. Předvádím Martinovi co všechno model dovede. Několikrát končím na zemi.

Mě zajímá, jak dlouho vydržím létat na plně nabité baterky. Časovač ve vysílači mám nastaven na 5 minut. Počítám s tím, že by let měl trvat minimálně 10 minut. Odpípalo však prvních 5 minut, odpípalo druhých 5 minut a pohon šel pořád pěkně. Nakonec to bylo 22 minut. To už motor viditelně méně táhnul model kolmo vzhůru.

Vše (motor, regulátor, baterka) je během létání chladné. Takže při tomto stylu létání (převážně na 1/2 plynu) vydrží baterka dva 10 minutové lety. To jde. A to nabíjím místo na 8.4 V jen na 8.2 V.

4 minuty - 2 x lampa

Nabíjím dnes podruhé baterku v elektroletu a cestou domů se stavím u Hypernovy.

Když si vybaluji nádobíčko, tak ke mě přichází partička mladíků. Vedou chytré řeči a potom jeden z nich vypotil otázku: "A kolik to stojí?" Opáčil jsem otázkou, k čemu mu bude informace o ceně modelu a mám od nich pokoj. To ten ukecaný kluk včera to bylo jiné kafe. Mluvil na mě stále, ale jeho dotazy měly smysl.

Odstatoval jsem a snažil se zaletět základní obraty v jakémsi omezeném myšleném prostoru. Docela mi to šlo. Po třech minutách začínám jen tak poletovat a výsledek se hned dostavil. Trefil jsem kandelábr. Jen se vysmekla vrtule a trup se trochu "rozlepil".

Házím model znovu do vzduchu, ale model se tak kroutí, že je hůře řiditelný. Během chvilky se věším na kandelábr na druhé straně. Horní a dolní polovina trupu už nedrží u sebe. S tím už nejde létat. Jedu domů. Nalétal jsem sotva 4 minty.

Ať alespoň chvilku neprší!

Od rána drobně prší. Jediné co připadá v úvahu, je skok s elektroletem. Rodinu odvážím na zahrádku a pro sebe mám 2 hodiny. Odjíždím kousek za město ke koupališti Pudlák na louku mezi březovými hájky a čekám s Bladem v kufru, zda přestane alespoň na chvilku pršet.

Moc to nevypadá. Kapky vytrvale buší do střechy auta. Krátím si chvíli čtením až se mi nakonec oči zavřou. Probouzí mě ticho. Ha! Neprší!

Opravdu neprší. Rychle ven, vytáhnout anténu, konektory propojit a hurá do vzduchu. Časovač mám už nastaven na plných 20 minut. Zkouším akrobacii. Dělá mi neskutečné problémy, že model nemá žádnou setrvačnost. Jsem zvyklý, že když uberu, tak model vytrácí energii postupně. Tady když uberu, tak model hned stojí. Nejsem zvyklý tolik pracovat s plynem. Také diametrálně rozdílná citlivost na zásahy do řízení při různých polohách plynu je pro mě nezvyklá. Konečně jsem ale udělal normální přemet. Zato lety na zádech mi moc nejdou. Model je na zádech nějaký vratší. Létám sice relativně nízko (1 - 4 m), ale snažím se létat soustředěně, abych zbytečně nepadl do mokré trávy. To se mi daří. Nebezpečí ale číhá ve větších výškách. Zkouším střemhlavý letz výšky asi 15 m. Velká citlivost kormidel způsobí, že vybírám směrem od sebe místo k sobě a ve stoupání se věším na břízu na kraji háječku. Model lze naštěstí jednoduše setřást. Bohužel i s vodou, která sedí na listech stromu. Celý mokrý prohlížím škody. Vyvrácená výškovka vytrhla servo výškovky. Kapka prstolepu a létá se dál.

Dolétávám katolicky osmičky a ovály v myšlené tělocvičně. Na závěr chytám model do ruky. Rukou jsem vyvrátil vrtuli a gumička mizí někde v dáli. Mám už jen jednu gumičku!