Poprvé na kopec 

pondělí 14.8.

Druhé ráno. Neutěšený pohled z okna na základny mraků kousek nad námi a déšť, déšť, déšť.

Před polednem se ale počasí láme, poklička z mraků se pomalu zvedá a za půl hodiny už na jás juká sluníčko. Hurá ven. Jdeme na lanovku v Mayrhofenu koupit karty, na které budeme moci po celou dobu dovolené "zadarmo" jezdit lanovkami, vláčkem a autobusem, koupat se v bázénech atd. atd. A hned nastupujeme do lanovky a hurá na kopec.

Lanovka je smělá. Kabinka jede po laně ze středu města strmě nahoru k vrcholu prvního kopce, kde je teprve první sloup. Další sloup je prakticky až u horní stanice. Koukám na svůj výškoměr kde rychle naskakují desítky a stovky metrů. Sto, dvěstě, třista, ...

Překonáváme 1145 m a v 1800 metrech nad mořem přestupujeme na sedačkovou lanovku. Ta nás na necelém kilometru vyváží do 2000 metrů nad mořem.

Jsem zvědavý, jak to nahoře bude vypadat. Penken je jedno z míst uváděné v průvodcích jako místo pro starty padáků. Už pohled z lanovky na krásně zelené sjezdovky je příslibem.

Nahoře, zatímco žena chce pokračovat po turistické cestě dál, já pobíhám kolem horní stanice lanovky a seznamuji se s terénem. Místo pro starty paraglidistů nacházím za chvilku. Je orientováno na sever.

Pro start to je místo dobré, ale přistání je zde nemožné. Startoviště je kamenité a pod ním skalnatý terén. I sjezdovky se ukazují zblízka nepoužitelné. Zdálky krásná tráva, ale když člověk dojde na místo, koukají z trávy kameny průměrně velikosti pěsti. Jdeme tedy dál.

Dostáváme se nad jižní svah. Zde roste borůvčí (žena tvrdí, že to jsou azalky) a rozsáhlý svah padá do tisíc metrů do údolí Tuxu. Tady by se dalo létat s Ocelotem. Borůvčí zakrývá kameny a tak by se na něj dalo sednout. Terén je ale hrozně hrbolatý - až půlmetrové boule, rozparcelovaný elektrickými ohradníky a všude jsou krávy (ty jsou ostatně úplně všude).

Došli jsme až k horní stanici Finkenbahn ve 2100 metrech, ale tady pohled do údolí jihozápadním směrem odhaluje terén, kde se nedá ani startovat, ani přistávat.

Začíná drobně pršet. Uvědomuji si zpětně, že za celou dobu co tady nahoře jsme ani nefouklo. Nasazujeme kapuce a jdeme zpět na lanovku. Zalezlo slunce a náhle je zima. Teploměr u lanovky ukazuje 8 stupňů.

Hintertux 

úterý 15.8.

Další den. Počasí jak vyšité. Míříme pod ledovec Hintertux.

Strmý výstup, krajina poněkud měsiční. Pro létání nevhodná. Uzavřené údolí, všude kámen. Výlet ale zajímavý, počasí nádherné. Slunce, bezvětří.

Večer pokračuji ve vyhledávání míst pro létání popsaných na internetu na mapě. Není to jednoduché. Údolí je přes 30 km dlouhé a v popisech míst použité názvy jsou jednou jménem lanovky, jednou jménem kopce, jednou jménem usedlosti atp. Také bedlivě sleduji předpověď počasí.