Napájení přijímače a serv

Přijímače - Napájení přijímačů

Napájení přijímače je u běžných modelů společné s napájením serv. Napětí z akumulátoru je přivedeno přes vypínač do přijímače a odtud přes plošný spoj přijímače a konektory serv jsou napájena jednotlivá serva.

Přijímače jsou běžně napájeny ze 4 článků 1.2V - tedy 4.8V jmenovitého napětí. To je tzv čtyřčlánek. U větších modelů se silnějšími servy s velkým proudovým odběrem a s delšími rozvody se používá napájení tzv. pětičlánkem. 5 článků - jmenovité napětí 6V. Dělá se to proto, protože se tím eliminují úbytky napětí na dlouhých přívodech k servům a serva napájená vyšším napětím chodí rychleji a mají větší sílu. Používají se i akumulátory s vyšším jmenovitým napětím, třeba dvoučlánek lipol], jejich napětí už je ale přes mez udávanou u serv a je třeba použít serv s označením HV - high voltage. A používá se v některých speciálních případech i jeden článek li-pol.

Prakticky všechny přijímače a většina serv snesou vyšší napětí pětičlánku. Je to uvedeno v návodu k přijímači, je to uvedeno v parametrech serv. Podle některých pramenů použití pětičlánku snižuje životnost palubní instalace (vyšší namáhání elektrické i mechanické).

Proudový odběr přijímače je proti odběru serv zanedbatelný: cca 50 mA.

U modelů s elektrickým pohonem se napájení přijímače a serv řeší přípojením na pohonný akumulátor. Ten ale má vyšší napětí, než potřebují serva a tak se připojuje přez tzv. BEC. Ten může být buď samostatný, nebo může být součástí regulátoru pro řízení otáček motoru.

Přijímač - jeho plošný spoj a konektory nesnese libovolně velké proudy. U obřích modelů, kde jsou připojena pro ovládání jednoho kormidla tři čtyři serva, jsou proudy opravdu značné a proto se používají tzv. rozvaděče napájení - power manager. V tomto případě není napájení serv vedeno přes přijímač.

Pokud váš model využívá po jednom servu pro každé kormidlo a i když je takových serv připojeno k přijímači devět deset byť třeba s větším odběrem, přijímač i jeho konektory to snesou.

Další otázkou je kapacita akumulátorů. Kapacita akumulátoru by měla s rezervou pokrýt spotřebu vašeho modelu pro plánovanou dobu létání. U modelů běžné velikosti a při rekreačním létání se kapacita volí tak, aby vám rádio fungovalo po celý letový den. Například mám motorový model a přepokládám, že udělám maximálně 4 lety po 15 minutách. Akumulátor by tedy měl vydržet minimálně hodinu. K tomu bychom měli připočíst nějaký bezpečnostní násobek. Třeba 2. Potom by mělo rádio v modelu fungovat 2 hodiny. Rezerva by měla pokrýt sníženou kapacitu akumulátoru během zimního létání, stárnutí akumulátoru a také naši sklerózu, kdy se může stát, že přešvihneme o něco dobu létání. Před letovým dnem by měly být akumulátory vždy dobity, i když jste v předchozích dnech vylétali třeba jen polovinu jejich kapacity.

Pokud je třeba u modelu hospodařit s váhou nebo objemem akumulátoru (těsný trup), použijí se akumulátory menší s nižší kapacitou a dobíjení akumulátoru budete dělat nejen přes noc před letovým dnem, ale i v jeho průběhu.

Z uvedeného plyne, že byste měli vědět, kolik času jste po nabití přijímačových aku nalétali.

Viz také RC_AKUREC_UV]], lipol]], nimh]], aku_nicd]].

Na hřbetě

Kamery do modelů, filmování z modelů - Montáž kamery na trup

Ke spolehlivému uchycení kamery na model stačí dobrá lepící páska. Používám dvě:

• LEPPASOCHR1]]
• leppas_skel1]]

Typické chyby:

• objektiv kamery je příliš blízko povrchu modelu a model tak zabírá v záběru nepřirozeně mnoho místa
• výrazně barevná plocha v zorném poli kamery, která zblbne automatiku kamery a její vyrovnávání bílé
• nevhodně vedená lepící páska, její namáhání v tahu způsobuje síly odtrhávající pásku od povrchu modelu

Dostat kameru trochu dál od povrchu modelu jde podložením. Na podložení stačí kus molitanu, polystyrénu.

Na obrázku je zeleně vyznačeno typické vedení lepící pásky. To je nedostatečné, páska má za letu tendenci se odlepovat a začne to v koutě mezi držákem kamery a křídlem. Proto je třeba pásku v koutě pojistit páskou napříč - vyznačeno červeně.

Nejlepší je vyrobit si nějaký držák, jehož používáním zajistíte opakované umístění kamery do stejné polohy. Problémem u podkládání kamery nějakými provizorními vložkami z pěny je to, že když už jste našli správnou polohu kamery, tak příště se vám nepovede dát kameru do stejné polohy. Nestačí napolohovat kameru "okometricky" a přilepit páskou, rozhodují jednotky stupňů.

V zimě narazíte ještě na jeden problém. Po prvním přistání budete mít model od sněhu a tedy mokrý. A na mokrém povrchu vám nebude držet lepící páska. V zimě je dobré mít sebou suchý hadr, kterým povrch modelu před instalací kamery osušíte.

Nastavení

GoPro Hero 10 Black - Gyroflow

Jsem ve fázi prvních pokusů s programem Gyroflow]].

Do střižny exportuji v rozlišení, které vyšlo z kamery. Při stabilizaci v Gyroflow obraz neožezávám, formát 16:9 z něj udělám až ve střižně. Někdy se možnost posunu obrazu nahoru dolů hodí. Odtud si opíšu rozlišení obrazu.

Když jsem nastavil Přiblížení na 5 nebo 10 sekund, tak kamera občas kvůli potřebě stabilizace a ořezu nepřirozeně zazoomovala a působilo to divně. Jako kdyby model zrychlil a potom zpomalil nebo naopak zpomalil a potom zrychlil. Je to jev, který je vidět když koukáte na záběry silniční cyklistiky, když kameraman na motorce začne zoomovat. Nastavuji tedy Žádné přiblížení.

Rozlišení výstupu nastavuji stejné jako je originál z GoPro: 5120 x 3840.

Výhodou programu je, že umí video, které kamera během letu rozkouskuje na 4GB části, spojit a pracuje se záznamem jako s celkem. To je důležit= proto, protože když zastabilizujete záznam z letu po jednotlivých souborech, nebude vám obraz ne přechodu mezi soubory sedět, nebudete moci tuto část záznamu využít.

Ukázka:

AN-2

Vybrané typy - Ukrajinci

Pád

Modely letadel - Havárie, horké chvilky, komedie