Ráno ale tone kraj v mlze a situace se s ubíhajícím časem nemění.
V deset hodin je stále okolo mlíko,
ani oblohu není vidět.
Milešovka ale hlásí oblačnost 1/8
a tak nakládám Foxe a všechny propriety do auta
a frčím směr Ústí.
Letiště ústeckého klubu
je trochu výš než mé bydliště
a tak tam snad zde slunce mlhu dříve rozpustí.
Z posledními 20 výškovými metry se skutečně vynořím z mlhy
a na letiště už přijíždím v záři slunce.
Na příjezdové cestě potkávám Karla Prokopa
a o kousek dál Luďka Demczaka, oba s větroni.
Takže si tu dnes opravdu zalétám a nejedu sem zbytečně!
Dni šéfuje Martin Wainer a když se ho ptám, zda si budu moci zalétat, tak se dozvídám že ano,
ale až se odlétá soutěž paragánů.
To chápu. Dávám dohromady Foxe a sleduji dění na letišti.
Motorové modely jsou připraveny, ale nic se neděje.
Už je půlhodinu pěkně, ale na ploše není vidět žádného pilota parašutistu.
Až po hodině jde první na start.
Začíná mě strašit můj odhad vývoje počasí.
Od rána jsem koukal na Meteorologický radar a vydedukoval jsem si,
že kolem 14. hodiny začne pršet. Naše větroně čekají na start, parašutisti moc nelétají, vlečné nevyužité, čas běží.
!picture error: not found!
Mimo sledování seskoků nám čekání krátí start velké rakety.
Kolem poledního se konečně rozjíždí soutěž. Při počtu soutěžících ale využití vlečných moc velké není. Klidně bychom se mezi lety padáků "vešli".
V jednu přichází první kapky a s ním schovávání eroplánů. Pohled k západu nevěští nic dobrého.
Ve třičtvrtě na dvě začíná regulérně pršet. Dochází na moji předpověď. Když ale telefonuji ženě, dozvídám se, že v Teplicích kousek odsud nespadla ani kapka.
Prší z mraků "odražených" od milešovky. Když o tom místní mluvili, myslel jsem si své, ale měli pravdu.
Jak řekli, tak se stalo. Temná pojkrývka oblohy doputovala od západu ke Středohoří a od Milešovky se odrazila na nás.
Je to asi tím, že mraky narazí na pohoří a rozlejou se na návětrné straně.
Kluci toho využili a posekali travnatý pás vedle dráhy.
Na asfalt se nikomu s větroni nechtělo a tráva byla tak vysoká, že by se na ní s větroni nedalo odstartovat.
Další průběh soutěže se stále zpomaloval.
Buď jsme byli zalezlí před deštěm, nebo paragáni sušili na plotě zavlhlé vrchlíky.
Několik přeháněk, přikrývání letadel, úprk pod střechu. Chvilku sluníčko, potom zase déšť.
Kolem třetí už jsem to nevydržel a domluvil jsem se s Karlem, že poletíme s větroni, že nás Míra vytáhne.
Začali jsme létat a ukázalo se, že si s parašutisty moc nepřekážíme. Ti stejně po hodině soutěž dolétali a tak nastalo volné létání.
!picture error: not found!foto: Václav Bašek
!picture error: not found!foto: Václav Bašek
Později se přidal i Luďek s Luňákem.
!picture error: not found!foto: Václav Bašek
!picture error: not found!foto: Václav Bašek
Startovali jsme a přistávali na travnatém pásu, ale potom jsem si zkusil sednout na asfalt s tím, že na konci výběhu vyjedu do trávy, abych si neodřel o asfalt konce křídel.
To vyšlo stoprocetně.
Nalétl jsem práh dráhy, vytáhl brzdy, pěkně vydejchal ten půlmetr výšky,
Fox sedl jak do peřin a vpolovině dráhy jsem zatočil ven na travnatý pás.
Ještě to vyšlo, že jsem na trávě zatočil zpátky do směru.
Fox po asfaltu krásně jede (má kolečko i vzadu). Od té chvíle jsem startoval i sedal na asfaltu.
!picture error: not found!foto: Václav Bašek
!picture error: not found!foto: Václav Bašek
!picture error: not found!foto: Václav Bašek
Karel začal hecovat, že uděláme dvojvlek. Mě hned napadlo, že když to teď rozbiju, že nebudu mít s čím létat v Krnově.
Ale Karel do nás hučí, moje námitky, že jsem to nikdy neletěl a že máme dvě stejně dlouhé šňůry nebere na vědomí a jen opakuje: "O nic nejde" (použil jiná slova )
Organizace se nakonec ujímá Luděk. První co změnil, bylo Karlovo "to je jedno, že jsou ty lana stejně dlouhý" na variantu,
že jedno lano uvázal přibližně do čtvrtiny lana druhého. Kdyby to neudělal, tak jsme byly hned po startu v sobě.
Rád jsem na delším laně (těžší prý má být na konci).
Karel tam přede mnou na tom kratším laně po celou dobu vleku plápolal se slovy "je to mrcha". Dopadlo to nakonec dobře.
!picture error: not found!foto: Václav Bašek
!picture error: not found!foto: Václav Bašek
!picture error: not found!foto: Václav Bašek
!picture error: not found!foto: Václav Bašek
V sedm jsme dostali dobrý gulášek létali jsme potom s mastnýma hubama omalovanýma paprikou.
!picture error: not found!foto: Václav Bašek
!picture error: not found!foto: Václav Bašek
V půl osmé mě z tranzu probral telefon: "Kde jseš? Víš, že dnes jdeme na osmou na návštěvu?!" Bylo skoro třičtvrtě na osm!
Bylo mi hned jasné, že za dvacet minut není možné vše na letišti zbalit, dojet domů, vynosit uz auta, umýt se a dojít ke známým.
Rychle domů!
Navíc už při nošení věcí z auta zjišťuji, že mám nohu skoro úplně chromou.
Ke známým se těch třista čtyřista metrů vleču s hekáním, ale šťastný, jak jsem si pěkně zalétal.
Nakonec jsem tam při svém úprku nechal kolíček