
Dílna
Nastavení INAV lua
Letěl jsem s novou baterkou 9000 mAh, ale lua skript je nastavený na mnohem menší kapacitu a nesmyslně brzy by varoval před vybitou baterkou. Musím si to přenastavit!
Nejde mi to! Nemohu se do menu lua skriptu dostat. Chvilku to nechápu, ale pak mi dojde, že jsem lua skript přeinstaloval na verzi pro větší displej. Tak jsem se vrátil k úpravě skriptu:
řádek: elseif event == MENU or event == EVT_VIRTUAL_MENU_LONG then
jsem změnil na: elseif event == MENU or event == EVT_ENTER_LONG then
Dlouhý stisk roleru a hle, jsem tam! Proč mi to jinak bez té úpravy nefunguje a Tobě Dalibore na všech rádiích ano nechápu. Asi mám něco s rukama! 🙂 Nastavil jsem si novou kapacitu, trochu změnil napětí.
Popsáno to je zde: Jak se dostat do konfigurace INAV LUA skriptu
Omezení proudu do motorů
Mám teď čtyřčlánek Li-Ion 4S2P 9000 mAh.
Doposud jsem létal Li-Ion 3S2P 6000 mAh.
Letadlo se dvěma motory, dvěma regulátory, řízení jde skrz flight kontroler s INAV,
ovládání motorů z FC jde dvěma samostatnými kanály.
FC má proudové čidlo, které měří odběr z akumulátoru.
Teď tedy měním akumulátor za akumulátor s vyšším napětím.
Vybíjení za letu by mohlo vypadat nějak takto:
otevřít obrázek v novém okně
Motivem mi bylo: Li-Ion 3S 6000 mAh dávaly na konci vybíjecí křivky už tak malé napětí, že na konci letu jsem už nemohl letět s většími změnami výšky. V zimě to bylo ještě horší, letadlo ke konci letu skoro nestoupalo a opakování přiblížení v kopcovitém terénu už bylo riskantní. Končil jsem let s baterkami na hranici 4000 mAh vylétané kapacity, to je přes 30% zbývající kapacity! Li-Pol na tom byly lépe, ty dávaly dostatečný proud i když v baterce bylo už jen 20 nebo 10%.
Ty motory to vyšší napětí - respektive vyšší příkon neustojí, během pár sekund vytopí tolik tepla, že se na nich nedá udržet ruka. Chtěl bych tedy omezit maximální výkon motorů , ve zjednodušené verzi omezit proud do motorů. Určitě to nelze řešit tak, že "nebudu létat na plný plyn".
S původním tříčlánkem jsem létal takto:
- 6 A - let v horizontu v klidném vzduchu
- 8 A - let v turbulenci
- 12 A - pomalé stoupání
- >20 A - strmé stoupání
Se čtyřčlánkem by to mohlo vypadat nějak takto:
- let v horizontu v klidném vzduchu 4,5 A
- let v turbulenci 6 A
- stoupání 9 A
- strmé stoupání >15 A
U motorů udávají, že na 3S je max příkon 15 A, to by znamenalo těch původních 30 A (dva motory) omezit tak na 23 A.
Regulátory jsou s AM32, tam v nastavení omezení proudu je, ale ty regulátory neumí měřit, neumí tedy ani omezovat.
Udělal jsem toto:
1) Nastavil jsem v Output - Scale Throttle: 0.7, po nastavení uvedeném v bodu 2 jsem to posunul na 0.9.
2) v INAV
set limit_cont_current = 230 set limit_burst_current = 230 set limit_burst_current_time = 0 set limit_burst_current_falldown_time = 0
Oměřil jsem to v dílně klešťákem a opravdu to nebere víc než 23A.
Když jsem to vymýšlel, nenašel jsem nikde nějaký článek, kde by to někdo taky řešil. Tak jsem zvědavý, jaká bude praxe, spolehlivost. Jestli není lepší létat s hotovým letadlem z krámu a netrápit se! 🙂 Na plyn si možná budu muset nastavit dvojí výchylky.
Vlastní akupak
Dělám čtyřčlánek Li-Ion 4S2P z článků 21700.
Distanční kroužky tištěné z ASA:

Jsou dělané tak, aby pomohly při pájení měděných pásků spojujících paralelně vedené dvojice článků. Tyhle packy budou dva za sebou:
Pásky jsou stříhané nůžkami z měděného plechu pro klempíře (asi) tloušťky 0.2 mm. Kontakty článku jemně ošmrdlám brusným kotoučkem dremelu na nizoučké otáčky, rozehřeju velkou páječku, nanesu flux na pásky a na kontaktní plochy akumulátoru a pocínuji je. Stačí mžik, cín se rozleje. I po měděném pásku, i po ploškách akumulátoru.
Na kladný pól lepím papírový izolační kroužek. Nasadím distanční rámeček z ASA, do drážek vložím pocínované plíšky a shora přitlačím páječkou. Zkoušel jsem pro jistotu plech odrhnout. Pásky v místě, které bude uprostřed packu jsou přes čtyři konce článků dlouhé, až se připájí všechny kablíky, tak ty dvě části přes ty plechy ohnu a celé to narovnám.
Propojení (sériové) mezi dvojicemi paralelně spojených článků dělám kabelem stejného průřezu, jako mám vývod z akupaku na konektor XT-60. Aby se mi kabely netřepily, mám konce zalisované. To lisování jde dobře pájet.
Základ je nechat pořádně rozehřát tu páječku. A páječka musí mít dostatečně hmotný ten hrot. A flux.
Celkem se to nedá při manipulaci vyšlusovat. Tedy pokud člověk nezmotá orientaci těch článků. 🙂
Problém mi dělalo upatlání od fluxu. Stačí kapička jinde a hned si člověk něco umatlá.
Baterky jsem před spojováním měřil, měly všechny 3.5 Voltu.
Připájení balančních kablíků nečiní problém, ty měděné pásky umožní tenký kablík v pohodě připájet.
Než jsem se do toho pustil, tak jsem trochu počítal:
- kabel 14 AWG 2,08 mm²
- měděný pásek 0,2 × 8 mm 1,60 mm²
- měděný pásek 0,2 × 10 mm 2,00 mm²
- měděný pásek 0,2 × 12 mm 2,40 mm²
Pro svůj 4S2P z článků 21700 počítám s maximálním proudem 40 A, s měděným plechem 0,2 mm rozřezaným na pásky šířky 8 mm.
Z elektrického hlediska:
- Při 20 A a délce 30 mm je ztrátový výkon přibližně 0,13 W.
- Při 20 A a délce 70 mm přibližně 0,31 W.
- Při 40 A a délce 30 mm přibližně 0,53 W.
Nakonec jsem udělal pásky široké 10 mm.
anglicky možnost zapnout české titulky
Když jsem to vymýšlel a když jsem to dělal, myslel jsem taky na spolehlivost. Bude to v tom mém letadle jediný zdroj! Pásky i kablíky jsou proto natvarované, aby nebyly našponované a aby mechanické namáhání akupaku nezpůsobilo únavový lom. Ale pochyby zůstávají. V tom je lepší koupit celý akupak v krámě, nevidět do něj a netrápit se. 🙂
