První opravdu podzimní den 
Po týdnech babího léta a bezvětří se dnes konečně rozfoukalo. Včera jsme byli na výletě na Lovoši a nehybnost vzduchu byla opravdu nevídaná. Poslouchal jsem Ruzyni a hlásili dohlednost 7 - 8 km. Z Lovoše nebylo dolů skoro nic vidět. A nehnul se opravdu ani lísteček!
Meteorologové hlásili na dnes přechod fronty a vítr kolem 7 m/s. Dopoledne však nic nenasvědčovalo tomu, že bude foukat. Vzduch byl křišťálově čistý a teplota těsně nad nulou. Až kolem jedenácté se začaly mrskat větvičky bříz za oknem. Domluvili jsme si s Martinem sraz na Kozlech po obědě.
Sbalil jsem Ocelota, teplé oblečení a termosku s čajem. Už cesta v autě byla zážitkem. Dohlednost 100 km. Krásně probarvené lesy.
Na Kozlech foukalo přesně na svah od severu 5 - 7 m/s. Akorát na pohodové létání.
Oba jsme mohli létat nepřetržitě. Nosilo to všude.
Já si vyzkoušel Vojtu, který se vytahoval, jak už mu to na simulátoru jde. Docela mu to šlo.
Pro Martina to byl zase nový zážitek. Zase překonával svoje rekordy. 1/2 hodinový let, hodinový let, 1 1/2 hodinový let ...
Tři hodiny, které jsme měli pro pobyt na kopci vyhrazeny, uběhly jako voda. Martin by jistě létal nejraději až do tmy nebo do vybití baterek. Musel jsem ho ujistit, že i já, který jsem takto na kopci "po stopadesáté", jsem nadšený stejně jako on. Ale čas je neúprosný.
Už jsem si balil věci do ruksaku, abych sletěl s modelem dolů pod kopec k autu, když se mi Martinův model přehnal nad hlavou a čtyři metry za mnou se zapíchl do země jako oštěp. Martin si přelétl nad hlavou a nepoznal tak, že letí proti stoupajícímu hřebeni. Rána to byla docela velká, ale škody vypadají malé. Jen ulomené ucho.
Sletěl jsem si kopec. Bylo to dnes v pohodě, protože šípky, které jindy bránily při sestupu ve výhledu na model, někdo podřízl. Dole jsem si při pohledu na teploměr - 10 stupňů - uvědomil, že léto už je definitivně pryč. Začínající rýmu, se kterou jsem na létání odjížděl jsem si "vylepšil". Piju teď horký čaj a smrkám a kýchám, ale stálo to za to.
(zveřejněno na stránce Létání)