Létání
Podzimní Raná - Sobota 
Probouzím se nezvykle pozdě až v osm hodin. Je to asi tím, že tentokrát spím místo ve stanu v luxusní chatičce půjčené od kamaráda - místního plachtaře. Zatím, co ve stanu jsou ráno slyšet všichni, co už od čtyř ráno courají venku a žvaní (jak by ne, když šli spát už se slepicemi někdy v devět), tak v chatičce je naprostý klid. Až plný močový měchýř mě nutí vylézt z tepla spacáku.
Ranní polétání
Pohled z okna říká, že by počasí mohlo být minimálně podobné tomu včerejšímu. Kupodivu není mlha a tak si chystám Longshota. Vždy se našel někdo, kdo v době vstávání už létal na ploše letiště pod Ranou s nějakou elektrou. Tak já dnes po ránu ukážu ostatním, že to jde i bez té elektriky a bez vrtule!
Zkouším ještě v chatičce rádio, ale serva necuknou jak je obvyklé. Přijímač je mrtvý. Že by ty baterky byly prázdné. Mám s sebou ještě jedny větší se stejným konektorem a nabité. Ale taky nic. Ještě mě napadá krystal. Ten je sice přelepený páskou aby nevypadl, ale třeba se nějak povysunul. Ale ani manipulace s krystalem nevede k cíli.
Když beru do ruky trup, zaujalo mě, jak je špička teplá. Vytahuji baterky a ty jsou horké. Takže nějaký zkrat. Vytahuji tedy postupně serva a zkouším, kdy se to rozjede. Až když odpojím kablíky vedouci ke křidélkům, tak se rádio rozeběhlo. Takže překrocené dráty někde cestou z trupu do křídla. Hned se mi vybavila moje manipulace s modelem před odjezdem z Teplic. Longshot se už nedal do auta zasunou složený, protože trup a křídlo Luňáka zabíralo už moc místa. Odšrouboval jsem tedy křídlo, abych ho mohl natočit podél trupu. Potom jsem ještě dvakrát musel Longshota z auta vytáknout a přitom jsem zřejmě otáčrl křídlem na kablíku stále na jednu stranu. Až jsem tam něco ukroutil.
Z létání s Long Shotem tedy nebude nic 
Před desátou začínají přijíždět další účastníci akce. Tábořiště za dřevákem se postupně plní auty a okolo aut začíná hemžení.
Kluci z Lipenců připravují startoviště a stojánku.
Na place se zase setkávají lidé z různých koutů republiky.
Stojánka se rychle plní, vlekaři začínají připravovat své stroje.
Piloti se registrují, platí startovné.
Ve čtvrt na jedenáct svolává Mirek brífink, kde nás seznamuje s tím, jak a kde budeme létat.
V půl už se létá. Mraky nad námi se postupně ztrácí a objevuje se modrá obloha.
Na naše pozvání přijeli i přátelé z Německého Chemnitz.
Postupně příjíždějí a na stojánku své modely přinášejí další a další. Když vidím to množství modelů, tak mě popadá trochu pesimismus. To si moc nepolétáme. Ale vlečných je dostatek a tak s modelem ve frontě na start docela rychle postupuji.
Startovalo se ze dvou souběžných pásů umístěných na okraji dráhy aeroklubového letiště. Pro přistávání byla k dispozici celá tato dráha za vzletovým pásem. Tedy místa dost i pro méně zkušené piloty.
Sjelo se nás opravdu hodně. Ve vzduchu i na zemi bylo docela husto. Přišlo i dost diváků. Po obědě se krásně vyčasilo. Svítilo na nás sluníčko, slabý vítr, příjemná teplota.
Létání probíhalo v pohodě. Nezávodili jsme, nebylo nutné honit vteřinky. Potěšilo mě, že přijelo spoustu nových lidí se zajímavými modely.
Když chtěli kluci vyhlásit nějaký klid na oběd, nikdo nereagoval a létalo se a létalo.
Odpoledne se nám podařilo hromadné focení.
Potom se létalo vesele dál. Kluci zkusili dvouvlek a šlo jim to parádně!
Posledními ve vzduchu byli Luděk Demczak se svým osvětleným Piperem a Miroslav Nedorost s ŠK-38 s pavoučím mužem na pilotním sedadle. Ten nám z výšky kynul rukou a ze tmy na nás blikal očima. Poslední vlek dělali v 18:30 a to už pod horizontem moc vidět nebylo.
Poslední na ploše byli nakonec kluci pořadatelé, kteří byli rádi, že to mají za sebou a že to dobře dopadlo.
Já byl s letáním spokojen také. Zalétal jsem si velmi.
Fotografie z tohoto dne i ze dne předchozího si můžete prohlédnout zde: Galerie fotografií ze setkání na Rané 2007 .
Podzimní Raná - pátek