image

Létání

Podzimní Raná - Na svahu stálý odkaz / permalink

12.10.2007

Podzimní Raná 2007

Pohled na kopec a hlavně na větrný pytel na jeho vrcholu je pro mě docela neuvěřitelný. Fouká od severozápadu - tedy přesně na cvičnou louku pod malou boulí. A podle kouře z komínů elektrárny Počerady fouká dostatečně silně, abych se z Luňákem na svahu udržel.

Přemlouvám hned ostatní, aby šli se mnou na svah, ale vyráží se mnou jediný Vojta Stejskal. Ostatní s obavami hledí k západu na černé mraky, které se k nám blíží. Já po zkušenosti s podobnou oblačností, kterou jsem projížděl na cestě sem, sebevědomě tvrdím, že z toho pršet nebude. Ale pro sichr beru tašku na vysílač, abych ho měl kam schovat. Luňák už zmokl tolikrát, že to přežije i teď.

image

Šlapeme s Vojtou přes pole nahoru a za chvilku vidíme, že za námi stoupají i ostatní. Svah skutečně nosí, vítr je stálý kolem 7 m/s a hlavně neprší. Vojta předvádí ostatním svůj gravitační start a za chvilku už tak startuje kde kdo.

image
image
image

My s Vojtou jsme tady doma a tak hned zkraje řádíme. Průlety, přemety, výkruty co nejníž.

image
foto: Erik Herudek
image
foto: Erik Herudek
image
foto: Erik Herudek
image
foto: Erik Herudek

Ostatní chvilku poletují v bezpečných výškách, ale za chvilku už hoblují svah stejně jako my.

image
foto: Erik Herudek
image
foto: Erik Herudek

Obavy z přistávání na kopci byly postupně rozptýleny. Jediným problémem bylo po přistání větroň zastavit. Někdo jel po přistání z kopce tak dlouho, že musel vzlétnout a opakovat. Někdo jel třeba dvacet metrů, ale pozadu! (David Ševčík) Jedinou škodou (co vím) byla utržená směrovka jednoho z větroňů.

image

Během našeho řádění se třikrát nebo čtyřikrát naše stroje minuly opravdu o fous. Někdo pronesl památnou větu: "Kluci neblbněte, jsou před náma ještě dva dny!" Ale to nebylo nic platné. Erik při průletu tak tlačí, že se ozve rána jak bouchne trupem o zem. Ale letí dál. Vojta Stejskal nakonec při průletu na zádech skončil v zemi.

image
image

Nálada je ale skvělá a po celou dobu se dobře bavíme. Pohled na nízko prolétající polomakety větroňů je krásný a jejich množství je na ranské poměry nevídané!

Místo snášení větroňů z kopce dolů na letiště většina z nás volí cestu vzduchem. I já si házím na záda ruksak a pomalu kráčím dolů. Model držím stále za sebou někde nad úpatím malé boule. Jsem teprve na začátku pole mezi kopcem a letištěm a krk mě už bolí z toho, jak mám hlavu vyvrácenou za sebe. Až se mi dělají mžitky. Cesta přes pole je nekonečná. Je to po zemi kilometr a model vzadu za mnou se už jeví dost malý. Výšky mám na rozdávání. Občas se mi zdá, že to nějak nenosí, ale až večer se od Jindry Stejskala dozvídám, že ve snaze létat nad svahem jsem byl až za hranou kopce. Konečně jsem na letišti. Tady si musím dávat pozor, abych nespadl do bazénu. Když jsem před hangárem , roztroubím Luňáka a po dvou třech přemetech si dávám nízký průlet na zádech.

Hezké to bylo!

Pokračování ... (to abyste se mě neptali po jednom, zda něco napíšu! image )

Jak málo někdy scházístálý odkaz / permalink

21.10.2007

Když jsem po létání na svahu slétával z úpatí Rané dolů na letiště, šel jsem po stráni dolů, ale létal za sebou stále nad svahem. Občas jsem otočkou o 360 stupňů zalétl blíže svahu abych byl stále ve svahovém proudění. Že můj odhad polohy modelu byl špatný a že jsem kvůli tomu létal zbytečně daleko od sebe jsem věděl. Ale že létám opravdu tak daleko za hranou jsem se dozvěděl až dnes od Jiřího Petránka.

image

On mi to říkal už tehdy večer Jindra Stejskal, ale že jsem byl až tak daleko za hranou mi došlo až teď. Model totiž nebyl z úpatí kopce vidět. Musel jsem tedy být opravdu hodně za hranou. Však ono mě to chvílemi moc nenosilo, ale přičítal jsem to slábnutí větru (dole na poli moc nefoukalo). Jak málo chybělo, aby mi model během letu proti větru zmizel za kopcem!

Večerstálý odkaz / permalink

12.10.2007

Podzimní Raná 2007

Večer se už rychle smráká a i teplota padá dolů. Zatím, co my se ještě staráme o své miláčky a ukládáme je na noc do dřeváku a do hangáru, Mirek zapaluje kamna v klubovně a chystá své promítací nářadíčko.

image

Všechny ale zajímá hlavně pípa image

Pivo ale teče pomalu, pění. Několik nás kroutí páčkou na trubce - vypadá to jako jehla na karburátoru žhavíka, tak to přece musí jít naladit! Pivo ale neteče a neteče. Fronta lidí s poloprázdnými půlitry hrozí přerůst v humanitární katastrofu.

image

"Pusťte si do toho taky plyn! Takle vám to nepoteče." poučuje nás Mirek a zároveň otáčí kohoutem na tlakové lahvi. A opravdu! Pivo teče.

Pojedli jsme, popili, promítli fotky z odpoledne a nějaké filmy z dřívějších akcí. Kamarádi se postupně povytráceli do svých pelechů až zbylo nejukecanější jádro, které to táhlo přes půlnoc.

image


imagePodzimní Raná - pátek Podzimní Raná - Sobotaimage