image

V klubustálý odkaz / permalink

18.12.2002

Zlomem byl můj vstup do teplického modelářského klubu v roce 76. Najednou jsem se ocitl v partě dospělých chlapů, kteří žili modelařinou. Poslouchal jsem jejich řeči na klubových schůzích, pilně navštěvoval některé z nich v jejich dílnách a chodil s nimi na létání. S létáním mi bylo "všechno" jasné, ale v technologii stavby a provozu modelů mi to hrozně pomohlo. Vyklidil jsem sklep, kde se do té doby povalovaly již nepotřebné krámy, vybílil jsem ho a začal jsem si po vzoru svých starších kamarádů budovat dílnu.

Mezitím se naskytla výhodná koupě rádia i s modelem. Nepamatuji se už přesně kolik to stálo, ale určitě to byla jedna nebo dvě tátovy výplaty. Rádio byl Miniprop od Graupnera a model byl mrňavý Terry na 1.5-ku taky od Graupnera. Protože jsem neměl palivo, žhavící baterky ani ni jiného, byl jsem domluven s panem Klímou, který mě naložil k sobě do auta a jeli jsme létat na louku k Modlanům. Na samotné létání jsem se připravoval tak, že jsem stál doma ve tmě v pokoji, představoval jsem si letící model a zkoušel ho řídit. Na louce se mi samozřejmě třásly ruce i kolena, ale bál jsem se zbytečně. Na létání totiž nedošlo, protože motor tak málo táhl, že Terry nebyl schopen letu. Nepamatuji si, že bych s ním někdy později já nebo někdo jiný letěl.

V modelářské prodejně Pepíka Žolcera se objevila stavebnice větroně Susi. Stavebnice stála 400 korun. Stavba byla krásně jednoduchá. Křídlo mělo profil Jedelsky, což bylo v přední části profilu realizováno 10-kou prknem zhoblovaným do profilu, v zadní části byla dvojka. Klenutí profilu bylo realizováno trojůhelníkovými žebry na která se prkýnka na stole svrchu přilepila. Zespodu nebyl žádný potah. Éro jsem měl postavené asi za 5 dní a šlo se létat. Začali jsme létat na mírně se svažující louce u dnes již neexistující obce Vyklice (pohltil ji povrchový důl), kde jsme éro házeli a snažili se letět rovně, potom mírné zatáčky atd. To už se mnou chodil táta a taky ho to bralo jako mě.

image

image

To už jsem koukal po skřivanech a jako první cíl jsem si dal vyletět v termice tak vysoko, jak skřivani létají. Poradil jsem se v klubu, koupil 40m gumy 5x5 a vyrobil jsem gumicuk. Na spodek trupu jsem připevnil háček. Hned po škole jsem sbalil éro (byl jsem zrovna v devítce), gumicuk a rádio a upaloval jsem na Novou Ves. Byl horký letní den. Natáhl jsem gumicuk, zavěsil éro a vypustil jsem ho. Éro nikam neutíkalo, krásně nastoupalo do asi 50 metrů. Zkusil jsem obrovskou 360-ku zatáčku. A k mému nadšení jsem nabral dobře 20 metrů výšky. Ten den by létala i vrata od stodoly. Tak jsem úplně první let na gumicuku přelétal ty skřivany a úspěšně jsem přistál. Nic jsem nerozbil. Doma mi to sice nikdo nevěřil, ale já jsem byl na vrcholu blaha.


zpátky na: Moje začátky │ kam dál: S čím létám


přehled kapitol:

  1. Něco o mně
  2. Moje začátky
  3. V klubu
  4. S čím létám
  5. Co poslouchám