Filmování modelů svépomocí 
Protože jsem při některých neopakovatelných situacích při létání s modely sám, přemýšlel jsem, jak si zařídit pohyblivou kameru, kterou bych mohl sledovat letící model.
Ideální by byl nějaký robotický stativ, který by sám otáčel kameru za modelem :-) Ale to je asi v amatérských podmínkách nedostupná záležitost. Jak na to s běžnými zdroji?
Provizorně
První pokus jsem vymyslel takto. Do podpaží jsem si gumovými lany připevnil složený stativ tak, že mi z podpaží trčel vodorovně dopředu. Ke stativu jsem připevnil kameru tak, aby zabírala prostor přede mnou.
I s takovým výrůstkem pod paží je možné držet vysílač a dokonce i hodit model.
Zkusil jsem natočit nějaké záběry při létání na svahu. Dopadlo to docela dobře. Největší problém, který jsem při létání a natáčení měl, byla nutnost sledovat model celým tělem. To je trochu nepřirozené, protože normálně sledujete model otáčením hlavy.
Záběry takto pořízené jsou použitelné. Jen to je celé nepohodlné a nepraktické. Musím vymyslet něco praktičtějšího.
Kamera na přilbě
Při přemýšlení kam kameru pro filmování modelů na těle umístit jsem došel k jedinému možnému řešení. Kamera musí být připevněna na hlavě! A hned jsem si vzpomněl na kamery parašutistů, kteří takto umístěnou kamerou filmují kolegy.
Na výrobu nejjednodušší je umístit kameru na vrchol nějaké přílby. V tomto případě stačí prohnat stativový šroub temenem přílby a je hotovo.
Po ruce byla moje cyklistická přilba. S lehkým srdcem jsem se rozhodl udělat do ní malou dírku. Nasadil jsem si přílbu na hlavu, zapnul kameru a syn ze židle našel na přilbě místo, ze kterého koukala na horizont stejně jako já. Pod kameru jsem vyrobil podložku, která vyrovnávala nerovnosti přílby a kameru přišrouboval silonovým šroubem podobně, jako by byla přišroubovaná ke stativu. Za hodinku to bylo vyzkoušené a vyrobené a já mohl vyrazit ven to vyzkoušet v praxi.
Venku jsem si připravil vysílač a model, nasadil přílbu s kamerou na hlavu a zkusil kameru na hlavě zapnout. Kamera je na temeni pro ruku dobře dostupná, ale na větru jsem neslyšel zvukový signál a tak jsem neměl jistotu, zda jsem kameru zapnul. Sundal jsem přílbu, kameru zapnul a přílbu zpět nasadil už s běžící kamerou.
Při házení modelu kamera překáží. Při hodu se nelze s modelem rozmáchnout. Je třeba ho vypustit tak, aby křídlo bylo před kamerou. U malého modelu to není problém. Velký model si ale takto nehodíte.
Natočil jsem asi 10 minut záběrů. Zkusil jsem filmovat různé fáze letu. Nejvíce dělá problém, když je třeba na model koukat dolů nebo naopak nahoru. Kamera váží přes půl kila a i přesto, že jsem měl popruhy přílby hodně utažené, je kamera na temeni hlavy mírně labilní. Podstatnějším problémem je, že opravdu není poznat, kdy kamera běží a kdy ne.
Doma jsem záběry podrobil zkoumání. Dopadlo to docela dobře a dobře polovina záběrů je bez problémů použitelná.
První, co jsem zjistil je, že kameru takto umístěnou a s běžným objektivem nelze použít k dokumentaci manipulace s modelem nebo vysílačem. Při sklonění hlavy kamera kouká ne na vaše ruce a případně na vysílač, ale kamsi před vás. Na to je prostě na velkém rameni.
Druhý problém, který jsem objevil až při promítnutí záběrů, je nedůsledné sledování modelu celou hlavou ať už při letu na pravé nebo levé straně, tak i při letu nad hlavou, V těchto krajních mezím má člově tendenci držet model v zorném poli otočením očí. V takových případech mi model vylétl ze záběru.
Záběry takto pořízené jsou použitelné. Kamera se dá na hlavě udržet. Je nejistota v jejím spouštění a zastavování je nepříjemná.
Filmování modelů z modelu
Lákavá je možnost natočit letící model z jiného letícího modelu.
Pokus o filmování modelů na svahu
Při letošní Podzimní Rané jsem si dal za úkol pokusit se zachytit kamerou na modelu modely účastníků setkání v letu nad svahem.
Vhodné podmínky pro filmování byly až v neděli, kdy jsme šli létat ze sedla. Předešlé dny se létalo dole na louce pod kopcem a to už mám vyzkoušeno, že to ve filmu nevypadá dobře, terén je tady pro film málo členitý. Taky nebylo dobré světlo.
Při létání v sedle dostatečně foukalo, modelů bylo ve vzduchu hned několik současně. Létal jsem 15 minut a snažil se udržet před svým modelem a tedy v záběru ostatní modely.
Když jsem natočený materiál prohlížel, povedené záběry jsem v něm v podstatě nenašel žádné. Když už jsem dostal nějaký model do záběru, tak buď záběr trval jen krátce, protože model přede mnou nečekaně zatočil, nebo mi snímaný model zmizel někde za okrajem záběru, protože jsme špatně "mířil".
Popravdě řečeno jsem moc víc nečekal, už máme nějaké pokusy za sebou a tak vím, jaká bude asi úspěšnost. Spíše jsem chtěl natočit materiál, na kterém bych vám chtěl ukázat, s čím se musí filmař potýkat.
Základní problém je, že jsem to točil bez spolupráce s piloty filmovaných modelů. Sledovat jiný model, kdy nevíte, co jeho pilot v příštích okamžicích udělá, je velice těžké a je náhoda, jak dlouhý záběr se povede.
Další problém je, že jsem musel držet dostatečný bezpečnostní odstup od filmovného modelu. Rychlost filmovaného modelu se stále mění a trefit rychlost jeho letu s modelem s kamerou je obtížné. S udržováním odstupu se projeví nevýhoda širokoúhlého objektivu, kdy se filmovaný model jeví dál a menší.
Ve filmu jsou i záběry lidí na zemi. Tady se projeví, že model letí poměrně rychle a lidi se v záběru mihnou jen krátce.
Ověřil jsem si tímto pokusem, že smysl má jen filmování, kdy piloti obou modelů - filmovaného i filmujícího stojí vedle sebe a spolupracují. Domlouvají se co poletí, pilot filmovaného modelu letí co nejsternoměrněji a zatáčky dělá mírné. Aby bylo možné letět blízko sebe, musí se létat mnohem blíž ke svahu, aby oba piloti mohli sledovat vzájemnou polohu modelů.
Filmování modelů