Místo do práce jdu létat.
U Hypernovy po ránu skoro nikdo není. Nefouká a je kolem nuly. Mlha se zvedla a dokonce svítí sluníčko. Dávám 8 minutový let a hurá domů do tepla.
Doma jsem dobil 670 mAh. Takže z 1200 mAh jsem schopen vylétat tak polovinu kapacity. Venku se mezitím zase roztáhla mlha. Ale na létání to ještě určitě bude!
Po obědě si dávám druhé kolo - zase u Hypernovy.
Teď už kolem jezdí plno aut a chodí dost pěších. Dávám si jako úkol co největší soustředění po celou dobu letu. Jsem typ, který si všímá všeho kolem sebe. Závidím těm, co něco dělají a nevidí neslyší. Ta já neumím a nechám se vytrhnout kdejakou drobností.
I když vidím, že se u mě zastavil nějaký pán, nenechávám se vyrušit a odlétám celých 8 minut. Pán byl ale ohleduplný a začal na mě mluvit až když jsem přistál. Docela mi to s tou koncentrací na let vyšlo a bylo to také na letu modelu znát.
Jedu zase k Hypernově. Tentokrát v osm večer, protože přes den moc foukalo.
Je opravdu nezvyklé teplo. 14 stupňů! Dávám osmiminutový let.
Ke konci letu odhaduji ve světle lamp špatně vzdálenost a trefuji křídlem kůlek podepírající malý stromek. Bezvýznamná havárie. Když jsem ale doma model prohlédl, zjistil jsem, že je celý křivý. Dostaly zabrat výztužné hliníkové dráty. Srovnat mi to moc nejde :-(
Ve své nekonečné pilotní pýše jsem si řekl, že přeci nebudu jezdit někam autem, když mohu létat před domem. Měřím si svoji plochu zkušeným okem z balkonu. To půjde. Když se kluci otočí v hale, tak já tady taky!
Dole jsem za několik vteřin, stavím Blada na nově hladce vyasfaltovaný chodník a startuji. Po startu musím obletět dva vzrostlé stromy, abych se dostal nad volnou plochu uprostřed "dvorka". Větev toho druhého míjím o centimetry ve výšce čtyř metrů. Hned mě napadlo, že kdyby se mi podařilo model do koruny zavěsit - a moc k tomu nechybělo, tak jak na mě lidí civí ze všech těch oken okolo :-)
Rovnám se do uhlopříčky prostoru a dělám uspěchaný výkrut. Zatáčka mi vychází zrovna do toho stromu, co jsem s ním už měl problémy a tak ze zachraňuji letem "do stropu". Nade mnou je naštěstí modrá obloha. Odletem kolmo vzhůru kolem koruny se zachraňuji.
Pro začátek jsem se rozhodl létat nad úrovní stromů tak v sedmi osmi metrech. Polétám, vyzkouším, zda se vůbec vejdu do té mé pomyslné tělocvičny a když ano, zkusím to zase o patro níž. Jeden okruh. Výše je prostoru habaděj. Oblétám si další okruh na zádech. Sluníčko krásně model osvětluje a proti modré obloze to je paráda.
Otáčím zase model kolečky dolů a nalétávám třetí okruh. Najednou PRD! Řacha! Model ze zastavuje o roh protějšího paneláku - narazil ve výšce asi 5.podlaží. Padá kolem stěny dolů. Zkouším kormidla, ale za chvilku vidím, že pokus o další let je bezpředmětný. Za modelem se snáší "sněžení". Vida! I s EPP jde nadělat "rozprsk".
Posbíral jsem všechno co jsem našel. Vypadá to, že to půjde slepit. Jako spráskaný pes se vracím zase do domu. Že já blbec nejel k té Hypernově!
Zmrzlé prsty, zmrzlé baterky