Pátek

První nadšenci a pěkné polétání na svahu i na letišti.

A nějaké mrtvolky z videa:

Nejšťastnější pilot

Nejšťastnější pilot včera byl pilot v šestimetrovce P.W.S. 101 Jirky Dovalila!

Létali jsme zrovna současně, oba jsme se s modely pohybovali někde nad předpolím malé boule, kde to pěkně nosilo. Bavili jsme se před letem o tom, jak odhady vzdáleností klamou. Já jsem proto zahlásil přesun do prostoru nad okraj dráhy blíže k nám a hlásil jsem, že paraglajdisti se vysunuli hodně dopředu před kopec. Jirku jsem tušil někde napravo od malé boule. Nějakých pět minut jsme létali beze slova a najednou slyším Jirku: "Narazil jsem do kopce!".

Když se ho vyptávám, co se stalo, říká že mu letadlo zalétlo za hřeben Rané. Úvaha, jak taková šestimetrová kredenc spadne do roští někde za kopcem, říkala, že z tak krásného velkého letadla toho asi moc nebylo.

Po delší době vidíme Jirkovu rodinu, jak vleče po poli k letišti kusy letadla, ale jeho stav nešlo odhadnout. Až když to přinesli do kempu, rozveselený Jirka hlásí, že se stal zázrak, že letadlu nic není a v sobotu bude létat!

Létal před hřebenem malé boule, kde nebyl žádný padáčkář a myslel si, že je někde nad cvičnou loukou. Ve skutečnosti se pohyboval až nad hřebenem a porom i za ním. Pak už přišlo co přijít muselo. Letadlo za kopcem začalo klesat a Jirka už ho nedokázal dotlačit před kopec. Letadlo si keclo do strmého svahu na druhé straně boule a kdo to tam zná, tak je to opravdu štěstí, že se na zem dostalo bez poškození!

Jirka tak nechtěně potvrdil to, o čem jsem se bavili. Odhady klamou a někdy hodně. Velké letadlo, čirý vzduch, příznivé osvětlení a letadlo je o nějakou stovku metrů dál, než si člověk myslí. Z místa, kde jsme stáli, to je ke hřebenu 900 metrů. Stovka metrů sem, stovka metrů tam, to se fakt odhadnout nedá.