Úvahy geometrické 

Když člověk od zeleného stolu začne přemýšlet o 3D obrábění, nedojdou mu hned některé zákonitosti. Kdyby si sednul s tužkou v ruce k papíru a nakreslil si geometrické poměry frézky, tak je to jasné. Ale to málokdo udělá.

První je myšlenka: Pořídím si frézku, na které budu obrábět z bloku materiálu prostorové výrobky. Kopyto na lisování kabiny modelu letadla, formu na vylaminování motorového překrytu, hlavici hudebního nástroje, obraz - reliéf do dřevěné desky, dřevěnou mísu. Oborů a možností, co lze na frézce vyrobit, se dá vyjmenovat milión.

Od této myšlenky se odvíjí úvaha: Jaký stroj si musím pořídit, abych na něm něco takového mohl realizovat? Zajímá proto každého, jak dlouhý pojezd má ten který stroj ve svislé ose Z. Platí přímá úměry mezi výškou, kterou lze na stroji zvládnout, a cenou stroje. Čím je tento rozměr větší, tím musí být stroj větší a tužší a tím je stroj i dražší. Úvahy o novém stroji a úvahy o tom, jak může práce na něm probíhat, by měla podpořit nějaká malůvka. Moje je tady nahoře.

• A - vzdálenost mezi stolem a mostem pojezdu osy X
• B - nejvyšší poloha kleštiny
• C - nejnižší poloha kleštiny
• D - vyložení nástroje - frézy
• E - nejvyšší poloha čela nástroje - frézy

Čárkovaně je na skice znázorněna situace, kdy se při větší strmosti stěn modelu dostane kleština do konfliktu s obrobkem. Narazí do obrobku. (CAM programy dovedou na tuto situaci upozornit) Ze skicy je patrné, že se obrobek i s případným připravkem na upnutí pod ním musí vejít do výšky E. Dále je patrné, že při obrábění kolmé stěny se nedá dostat hlouběji, než je vyložení nástroje D. Dále je ze skici patrné, že čím se zvětší vyložení nástroje D, tím se zmenší výška E.

Vyložení nástroje má své meze. Zvětšením vyložení nástroje se zvětšuje jeho namáhání v ohybu, zvětšují se vibrace, zvětšuje se hluk. Hodně vyložený nástroj se dá poměrně snadno zlomit. Hodně vyložený nástroj znamená snížit posuvy a tím prodloužit časy obrábění..