Natočil jsem (7/2009) během létání s modelem Extra
(rozpětí, 1.8 m, hmotnost 7 kg, motor benzín 26 ccm) několik záběrů
fotoaparátem Canon Ixus 800IS
.
foto: Václav Bašek
Odstranil jsem u modelu původní kabinu
a ze styroporu jsem vyrobil víko s držákem na fotoaparát.
Fotoaparát je cca v místě hlavy pilota,
Motor ve volnoběžných otáčkách produkuje velké vibrace.
Když se položí ruka na trup letadla,
jsou cítit silné otřesy celé konstrukce.
Po zvýšní otáček motoru se konstrukce letadla přestane třást,
ale jemné vibrace jsou v ruce cítit stále.
Neočekával jsem tedy, že záběry natáčené na zemi s motorem na volnoběh k něčemu budou.
Předpokládal jsem, že po odlepení modelu od země se vše uklidní
a záběr bude maximálně trochu neostrý od jemných vibrací.
Bohužel se ukázalo,
že záběry jsou roztřesené i za letu a to tak,
že jsou prakticky nepoužitelné:
Příčinou mohou být dvě věci:
tubus výsuvného objektivu není nehybně spojen s tělem fotoaparátu
a rokmitá se s amplitudou, kterou umožní spojení objektivu a zbytku fotoaparátu
automatická stabilizace, která může svojí činností stabilitu záběru zhoršovat
Zkusím tedy vypnout stabilizaci a objektiv nějak zatlumit, aby nemohl tak kmitat.
Pokud chcete udělat nějaké záběry z letícího modelu,
musíte let provést trochu jinak, než jste zvyklí.
foto: Václav Bašek
Prvním důvodem je, že fotoaparát na modelu umístěný má zpravidla dost velký odpor.
Pokud nezhorší letové vlastnosti a řiditelnost modelu,
u větroně se jeho instalace projeví snížením výkonů.
Model nebude tak klouzat a při provádění akrobacie a rozpočtu na přistání je třeba s tím počítat.
Druhým důvodem, proč letět jinak než obvykle je to,
že záběry pořízené za běžného letu se na plátně při promítání jeví nepřirozeně divoké.
Ná následujícím filmu si všimněte:
Zatáčky ve vleku se snažíme letět co nejplynulejší. Mezi zatáčkami by měl být rovný let.
Kdyby modely stále někam zatáčely, neorientoval by se divák kam to letí a nedokázal by vnímat krajinu pod modely.
Také mizení vlečné ze záběru je rušivé.
Po odpoutání od vlečné musí větroň dostatečně dlouho letět rovné úseky, aby divák mohl vnímat detaily krajiny pod letadlem, mraky okolo.
Akrobatický let musí být co nejčistčí a lepší jsou jednoduché obraty, ve kterých se divák "neztratí".
Let by měl obsahovat klidné úseky i nějakou divočinu. Rovný let je ale základ.
Bohužel film z nízkého průletu udělá průlet zdánlivě ve větší výšce, malá rychlost se jeví větší, velká rychlost se jeví menší.
Chcete-li docílit vjemu nízkého letu, musíte letět opravdu "na drn", pomalu ještě pomaleji a rychle ještě rychleji.
U větroně se zpravidla nedá vše natočit na jeden let. I výše uvedené video bylo sestříháno z více letů.
Při střihu si potom musíte dát pozor na stejné světlo.
Působí divně, když v jednom záběru je slunce a po obloze plují "beránci"
a v druhém "deka" přes celou oblohu.
Vrtulník má laminátovou karoserii, která v místě připevnění kamery není příliš tuhá.
Celý stroj je dost velký zdroj vibrací.
Kupodivu se ale dost záběrů dá použít. Schválně jsem v ukázce ponechal záběry,
kdy se kamera a její uchycení hodně zozkmitá - ve filmu v čase cca 3:30.
Záběr se potom opravdu hodně rozvlní!
Kamery, které využíváme pro filmování z modelů - sportovní kamery,
jsou běžně vybaveny bezdrátovou komunikací,
která umožňuje nastavování kamery z telefonu.
Je to potencionální nebezpečí pro řízení modelu v pásmu 2.4 GHz!
Některé kamery komunikují přes bluetooth některé přes wifi a některé přes oboje současně.
A bluetooth a wifi to je komunikace ve stejném pásmu,
v jakém pracuje i řízení našich modelů!
Sám jsem si jednou způsobil havárii modelu sám.
Wifi jsem zapnul kvůli nastavování kamery z telefonu a potom při přípravě k letu zapomněl vypnout.
Létal jsem několik minut ve vzdálenostech cca 400 m a potom rádio přestalo reagovat, pád do vody.
Bezpečným řešením je řídit letadlo v jiném pásmu, 35 Mhz nebo 900 Mhz.
Pak wifi kamery nevadí.
