Co mohu dělat, co se při tom děje 
Ukažme si, co mohu na fotoaparátu nastavovat, co se při tom děje a jaké to má souvislosti.
Běžně chceme, aby bylo na snímku ostré vše. Třeba na následujícím snímku. Každý z fotografovaných je v jiné vzdálenosti od fotoaparátu, aby byli ostří všichni tři, ostřím na prostředního a hloubka ostrosti zařídí, že bude ostrý ten vepředu i ten vzadu. Větší hloubku ostrosti zajistí nastavení vyšší clony.
Když je sluníčko, je to jednoduché. Tady ale moc světla nebylo, přivření clony znamená podstatný úbytek světla a čas se nebezpečně prodlouží, takže by všichni byli neostří kvůli pohybové neostrosti. Proto musím jít s ISO hodně nahoru, abych udržel přijatelně krátký čas.
Když je světla dostatek a scéna je statická, je to jednodušší. Stačí zvolit clonu, kdy má objektiv nejlepší kresbu, aby fotka byla co nejostřejší.
Objektiv má při určité cloně nejlepší kresbu, dělá nejostřejší obrázek. Při nejnižší cloně má objektiv horší kresbu.
Jindy je záměrem, aby ostrý byl hlavní motiv snímku a pozadí bylo neostré. Motivu to dá vyniknout.
Když není motiv jen v rovině ostrosti, musí se dát pozor, co na něm musí být ostré a co může být v "pozadí"
Aby bylo možné tento efekt s hloubkou ostrosti docílit, musí být použit objektiv s delším ohniskem nebo nazoomovat a fotit s větším odstupem a nastavena co nejmenší clona.
Ne vždy je žádoucí mít vše v záběru ostré. Krátký čas zajistí zachycení letadla v letu, ale na tomto snímku vrtule nepřirozeně stojí. Zapomněl jsem na nastavení času, automatika mi kvůli silnému světlu nastavila čas 1/3700 sec.
Tady jsem si to pohlídal, čas 1/250 zajistí přirozený obraz vrtule.
Automatika nastavení expozice nastavuje expozici tak, aby v celém snímku vycházela "průměrně". Na následujícím snímku je přímo v záběru slunce, silný zdroj světla. Automatika by expozičně snímek vyrovnala, ale motiv by byl příliš tmavý utopený v tmavé trávě dole. Použil jsem proto kompenzaci EV do plusu, kdy se snímek celkově zesvětlí.
Zvýšení ISO umožňuje zkrátit čas a bojovat proti zozmazání snímku. Ze zvyšováním ISO ale roste šum, který je od určité hranice ve fotografii patrný. Následující snímek je focený s ISO 2000 a je to už znát.
Někdy jde použít i hodně velkou hodnotu ISO, v tomto případě 8000.
Nižší ISO znamená kvalitnější snímek, s vyšším ISO roste šum, hranice, kdy to je poznat, hranice, kdy už to příliš degraduje obraz, záleží také na obsahu fotografie. Někde je i malý šum patrný a rušivý, jinde i poměrně velký šum divák nevnímá. Velikost šumu při konkrétních ISO je u každého jednotlivého typu fotoaparátu jiná.
Zkušenost fotografů říká, že se používají tato nastavení ISO:
- slunečný den: 100 - 200
- zataženo: 400 – 640
- šero, interiér: 640 - 1200
- noční město, nedostatek světla: 1600 - 3200
Je ještě jedna věc, kterou může fotograf ovlivnit, a nesouvisí to s nastavením fotoaparátu. Je to volba doby, kdy půjdete fotografovat. Osvětlení krajiny, města se mění s denní dobou. Běžně svoje i rodinné venkovní aktivity provádíme v době po obědě. Po obědě jdeme na vycházku, po obědě jedeme létat na letiště. A když jde o nějaký delší výlet, jsme na výletě přes den od dopoledne do odpoledne. V těchto časech je slunce vysoko nad obzorem, pro fotografování to není nejlepší doba. Ráno a v podvečer slunce osvětluje krajinu šikmými paprsky a vyniknou tak tvary v krajině. Lepší než v poledne zkuste vyrazit na fotografování ráno nebo v podvečer.
Pak ještě existuje něco, čemu fotografové říkají zlatá hodinka. To je doba po východu slunce a taky při západu slunce, kdy světlo vytváří teplé barvy, slunce těsně nad obzorem. Někdy fotky v této době pořízené vypadají jako kýč, ale když je to spojeno ještě s tím zážitkem pobytu v tom místě a čase, kýčem to přestane být.
