Sluníčko a mráz 

Místo do práce jdu létat.

U Hypernovy po ránu skoro nikdo není. Nefouká a je kolem nuly. Mlha se zvedla a dokonce svítí sluníčko. Dávám 8 minutový let a hurá domů do tepla.

Doma jsem dobil 670 mAh. Takže z 1200 mAh jsem schopen vylétat tak polovinu kapacity. Venku se mezitím zase roztáhla mlha. Ale na létání to ještě určitě bude!

Soustředím se abych se soustředil 

Po obědě si dávám druhé kolo - zase u Hypernovy.

Teď už kolem jezdí plno aut a chodí dost pěších. Dávám si jako úkol co největší soustředění po celou dobu letu. Jsem typ, který si všímá všeho kolem sebe. Závidím těm, co něco dělají a nevidí neslyší. Ta já neumím a nechám se vytrhnout kdejakou drobností.

I když vidím, že se u mě zastavil nějaký pán, nenechávám se vyrušit a odlétám celých 8 minut. Pán byl ale ohleduplný a začal na mě mluvit až když jsem přistál. Docela mi to s tou koncentrací na let vyšlo a bylo to také na letu modelu znát.

Zase po tmě 

Jedu zase k Hypernově. Tentokrát v osm večer, protože přes den moc foukalo.

Je opravdu nezvyklé teplo. 14 stupňů! Dávám osmiminutový let.

Ke konci letu odhaduji ve světle lamp špatně vzdálenost a trefuji křídlem kůlek podepírající malý stromek. Bezvýznamná havárie. Když jsem ale doma model prohlédl, zjistil jsem, že je celý křivý. Dostaly zabrat výztužné hliníkové dráty. Srovnat mi to moc nejde :-(

Pýcha předchází pád 

Ve své nekonečné pilotní pýše jsem si řekl, že přeci nebudu jezdit někam autem, když mohu létat před domem. Měřím si svoji plochu zkušeným okem z balkonu. To půjde. Když se kluci otočí v hale, tak já tady taky!

Dole jsem za několik vteřin, stavím Blada na nově hladce vyasfaltovaný chodník a startuji. Po startu musím obletět dva vzrostlé stromy, abych se dostal nad volnou plochu uprostřed "dvorka". Větev toho druhého míjím o centimetry ve výšce čtyř metrů. Hned mě napadlo, že kdyby se mi podařilo model do koruny zavěsit - a moc k tomu nechybělo, tak jak na mě lidí civí ze všech těch oken okolo :-)

Rovnám se do uhlopříčky prostoru a dělám uspěchaný výkrut. Zatáčka mi vychází zrovna do toho stromu, co jsem s ním už měl problémy a tak ze zachraňuji letem "do stropu". Nade mnou je naštěstí modrá obloha. Odletem kolmo vzhůru kolem koruny se zachraňuji.

Pro začátek jsem se rozhodl létat nad úrovní stromů tak v sedmi osmi metrech. Polétám, vyzkouším, zda se vůbec vejdu do té mé pomyslné tělocvičny a když ano, zkusím to zase o patro níž. Jeden okruh. Výše je prostoru habaděj. Oblétám si další okruh na zádech. Sluníčko krásně model osvětluje a proti modré obloze to je paráda.

Otáčím zase model kolečky dolů a nalétávám třetí okruh. Najednou PRD! Řacha! Model ze zastavuje o roh protějšího paneláku - narazil ve výšce asi 5.podlaží. Padá kolem stěny dolů. Zkouším kormidla, ale za chvilku vidím, že pokus o další let je bezpředmětný. Za modelem se snáší "sněžení". Vida! I s EPP jde nadělat "rozprsk".

Posbíral jsem všechno co jsem našel. Vypadá to, že to půjde slepit. Jako spráskaný pes se vracím zase do domu. Že já blbec nejel k té Hypernově!