Smolař

Lítali jsme s klukama u nás za humny, snažil jsem se ulovit nějaký záběr. Srážka a pád. Nic by se nestalo, kdyby to bylo nad loukou. Tady to spadlo na kameny šotolinové cesty. Kamera, držák kamery, baterka, rám. Na všem něco povolilo. Už je to opraveno.

Letos poprvé

S malou kopterou není radno padnout někam do vysokého porostu okolo a nechce se mi ani na strom. Létám opatrně nad zemí a při výletu výš si říkám, jak daleko od cesty bych zapadl do té řepky pod sebou.

Několik měsíců jsem to nedržel v ruce, docela mi to šlo. Ale když se podívám na někoho, kdo to opravdu umí, tak to moje poletování je hodně krotké!

Filip Ráž:

stroj: HGLRC KT20
kamera: Caddx Nebula Pro Nano Vista

Ranní filmovací okénko

Ale nedařilo se nám! Všichni nesoustředění, asi ukolébaní minulým celkem úspěšným filmováním. Ve vzduchu jsme pořád někde jinde. Letadla přede mnou nečekaně uhýbají do stran, prudce stoupají a prudce padají a hlavně každé letí někam jinam.

Pak to vzdávám a říkám si, že dám druhou baterku, domluvíme se lépe a půjde to lépe. Je totiž krásné světlo. Ale nešlo. Můj filmovací stroj mě přestal fungovat a nepřišel jsem na louce proč. Tak snad příště!

stroje: Step One
kamera: Insta360 GO 2, HGLRC KT20

Filmovací létání

Kluci jsou totiž z divokých vajec, i se Step One létají divoce a filmovací létání je nuda, kdy je třeba letět rovně a opakovazt několikrát třeba to samé.

Ale mýlil jsem se! Vymysleli jsme s Pavlem prostory, kde budeme létat, dohodli jsme se na přibližném scénáři. Pavel nám bude dělat koordinátora, kluci poletí ve skupině, já okolo s kamerou. Můj filmovací stroj - malá dvoupalcová koptera má chráněné vrtule, takže nehrozí posekání letadel roztočenými vrtulemi, ale bez rizika to není. Pod námi bude rozsáhlá plocha zarostlá lebedou a bodláky, dovedu si představit i pád některého z letadel a to se bude sakra blbě hledat. Ale bez rizika to nejde!

Odstartovali jsme, chvilku jsme se dohadovali, než jsme si vysvětlili, že pro záběr je třeba letět o hodně výš než u země, ale pak už to šlo krásně. Překvapilo mě, jak kluci dokážou s mrňavými Step One letět tak daleko a tak vysoko a držet skupinu. Doma jsem si to odměřil na mapě, udrželi skupinu 200 metrů daleko a přes 50 metrů vysoko! Já jsem pro každý let experimentoval s úhlem nastavení filmovací kamery, u počítače se ukázalo, že jsem neměl, spoustu záběrů jsem vyhodil, kamera koukala špatným směrem a filmovaná letadla byla "za rohem".

Hodina soustředěného večerního létání na novém místě v letním večeru utekla jako voda, kluci, kdyby měli baterky, tak tam bzučí doteď!

stroje: Step One
kamera: Insta360 GO 2, HGLRC KT20

Všechny průsery vznikají z náhlého rozhodnutí, z náhlé změny plánu

Letím alejí k pomníku, zkouším více pohledů na pomník, snažím se využít kulisy večerního slunce. Když tu náhle zaslechnu zvuky - vlak! Plán obletět pomník, vrátit se alejí a jet domů je ve vteřině zapomenut - podívám se na ten vlak!

Vyletěl jsem nad stromy, rozhlédl se a vyrazil nad pole. Pole mi připadalo jako oves, v rom světle pěkná kulisa, okontroloval jsem si baterku a vydal se k trati. Dokonce jede druhý vlak proti. Vím, že mám z pěti a půl minuty odlétáno tak dvě, žádné nebezpečí, že bych nedoletěl, tedy nehrozí. Mohu si i dovolit přidat a letět podél vlaku. Vlak jede padesátkou, v pohodě ho stíhám. Náhle rozkostičkování obrazu, černá obrazovka, nic nevidím, ztráta obrazu v brýlích, snažím se letět nahoru a zpátky, snad se signál zlepší! Když se obraz neobjevil, vypnul jsem motory a nechal kopteru padnout na zem. Celé to trvalo asi dvě tři sekundy. Program večera se dramaticky mění!

Žádná GPS ve stroji, žádný automatický návrat. Žádná paměťová karta v brýlích, nemohu si přehrát záznam a určit tak místo dopadu. Všechno musím vytáhnout z paměti. Co jsem pod sebou viděl naposledy, co bylo na horizontu, kde jsem byl vůči oblouku trati. Když jsem doběhl na okraj pole (jmenuje se to pole Královské pole), ukázalo se, že to není oves, jak mi to připadalo shora, ale řepka. Řepka po prsa a částečně polehlá, takže se nedalo jít mezi svislými stonky. První myšlenka při pohledu na to pole: To nenajdu!

Ale protože jsem se už něco nahledal modelů spadlých do trávy, do pole, do lesa, tak zvítězila racionalita. Odhad místa dopadu sto až tři sta metrů tečně směrem k oblouku trati a tak sto metrů do šířky. Musím prohledat obdélník cca 200 x 100 metrů a to jen za optimistického předpokladu, že to, co jsem vylovil v paměti za obrazy před pádem, je pravdivé. A protože koptera není letadlo a předpokládám, že propadla řepkou až na zem a nic z ní nebude vidět, zbývá mi než radiolokace. Naposledy se ozvalo "telemetrie ztracena", musím získat spojení. Kalkulace je přitom nelítostná. Vylétal jsem cca půlku baterky, při odběru 10A to je zbývajících 2.5 minuty letu, teď to leží na zemi, vysílá to obraz a žere to cca 1 Ampéru, to vydrží necelých 25 minut!

Vyrazil jsem dopředu v ose prostoru předpokládaného dopadu, vysílač nad hlavou. Telemetrie ztracena, obraz v brýlích žádný. Po 50 metrech naskočila telemetrie a signál sílí. RSSI ukazuje 10, 15, 20. Po 150 metrech naskočil i obraz v brýlích. Koptera sedí na zemi v hustém lese řepky. RSSI z 20 vylezlo až na 40 a indikace síly video signálu ukazovala 3 čárky z 5. Pak to začalo slábnout. Tak jsem se otočil, šel zpátky k nejsilnějšímu signálu a zabočil kolmo. Sláblo to, tak zpátky na druhou stranu. Vypadá to jednoduše, ale po tom, kudy jsem už šel předtím, nabylo v suché řepce ani stopy. I signál v čase trochu plaval - jeho síla, musel jsem se i otáčet, abych stíněním tělem zjistil přibližný směr. Pak jsem byl od koptery cca 20 metrů, ale než jsem ji opravdu uviděl, dalo ještě dost chození. Zkusil jsem si zabzučet motory, chrastění motorů bylo slyšet asi na 10 metrů, koptera ale byla vidět až ze vzdálenosti jednoho kroku.

Koptera je jen od hlíny a hlavně tam byla i kamera, ta má dvakrát tak vyšší cenu než koptera. Jsem šťastný, že jsem to našel. Rozedrané nohy jsem doteď vůbec nevnímal, ani vedro, ani únavu. Cesta k nejbližšímu okraji pole je očistec.

Cestou domů o všem přemýšlím. Kdyby se při pádu odpojila nebo utrhla baterka, nenajdu nic! Správná reakce měla být rychle vstát z lavičky a otočit hlavu s brýlemi a anténami na nich směrem ke kopteře. Správně by pípák neměl ležet doma na stole, ale měl být už dávno namontovaný na kopteře.

Já už bych mohl přednášet na vysoké škole blbosti!