Workflow s Fusion 360

Už nějaký měsíc točím kolečko návrh -> konstrukce -> výroba modelů z XPS/EPS a z EPP v ustáleném workflow, kde podstatnou roli hraje použití software Autodesk Fusion.

Postup je spojený s výrobou dílů na CNC řezačce a na CNC frézce, ale princip je platný obecněji.

Zde na obrázku výše je typický obsah složky ve Fusionu pro jeden model. Co řádek, to jeden výkres - v řeči Fusionu návrh (viz názvosloví ve Fusionu)

• FW190 je návrh, kde nad třípohledovým nákresem získaným z časopisu, z knihy, z internetu modeluji geometrické tvary letadla a modeluji konstrukci modelu.
• FW190 sestavení je návrh, kam pomocí funkce derive vkládám jednotlivé díly z návrhu FW190. Vidím tak, jak díly vypadají, vidím, jak díly do sebe zapadají. Z tohoto návrhu exportuji díly pro 3D tisk.
• Návrhy začínající číslem 1010 až 2010 jsou návrhy, ve kterých řeším výrobu jednotlivých dílů. Z návrhu FW190 sestavení do nich funkcí derive vkládám jednotlivé díly a v těchno jednotlivých návrzích programuji obrábění vždy jednoho dílu.

Návrh FW190

Návrh je rozdělen do několika komponent. To proto, abych mohl snadno vypínat a zapínat zobrazení zde vytvořených objektů:

• podklad - Sem vkládám podkladové obrázky
• geometrie - Tady vyšetřuji geometrii letadla - modeluji gemetrii letadla. Nepřemýšlím nad konstrukcí modelu, řeším jen shodu s předlohou. Zde vymodelované tvary porovnávám s fotografiem předlohy. Mám zde možnost pochopit tvarové zákonitosti předlohy. (tohle všechno platí jen v případě, že řeším maketu/polomaketu, model existujícího letadla)
• konstrukce - Tady modeluji konstrukci modelu, přemýšlím na řešením jednotlivých detailů, použitím materiálů a zároveň vyrobitelností dílů. Pro jednotlive vyráběné díly zakládám samostatné komponenty (z více důvodů).
• vyrobitelnost - Tady si vkládám roviny, kterí vyznačují, jak vysoké díly dovedu obrobit na CNC případně jak silné desky pěnového materiálu mám k dispozici.

Komponenty, které se používají ve více modelech, jako jsou serva, motory, akumulátory, přijímače a podobně modeluji zvlášť a ukládám si je do složek mimo aktuální projekt.

Podstatné je, že je to všechno v jednom projektu (Fusion projekty) a rozděleno to je složkami. Pokud by to bylo v různých projektech, nešlo by to sdílet mezi různými modely! (vlastnost hobby licence)

Ve výrobě na CNC využívám toho, že si stroj pamatuje více počátků, na stole frézky mám tři značky, dva křížky přímo na stole a pravítko, které je upínkami fixováno na jednom místě. S těmi počátky mám spojeno nastavení G55, G56 a G57, to nastavení přidá Fusion do programu automaticky. Ty počátky mám na stole rozmístěny tak, že nemusím při obrábění dílů nic demontovat, nic nastavovat. Zapnu stroj, položím přířez na značku, spustím program. Jednoduché, rychlé. Dokud nevyměním frézu, nemusím nic nastavovat. Více o tom zde: Práce s více počátky

Když začínám práci na dalším modelu, okopíruji si návrhy začínající číslem 1010 až 2010 - to jsou ty výrobní. Ty operace obrábění v nich zaznamenané budou platné i pro nový model, jen v nich vyměním ty jednotlivé obráběné díly. Tedy za předpokladu, že použiju stejné materiály a že ty trvary letadla jsou typově podobné. Ten hlavní návrh, v tomto případě návrh "FW190", nekopíruji. Mám připravený prázdný návrh, který má potřebnou stukturu.

Problémem samozřejmě je, že Autodesk poskytuje Fusion zadarmo a to se může v budoucnu změnit. Problémem také je, že je to cloudová služba, která bez internetu funguje omezeně. Takto fungují i jiné programy, závislostí ve světě software je plno a běžní uživatelé je ani nevnímají. Poznají to až ve chvíli, kdy přestane ve světě něco fungovat, nebo se jim rozbije jejich počítač a musí si pořídit jiný. Musím s tím žít ve svém profesionálním životě a dokážu s tím žít i doma. Představa, že mám doma starý počítač se starým operačním systémem a že mi všechno funguje (rozuměj: držím si staré verze, neaktualizuji, abych si něco nerozbil), je neudržitelná.