Žužlání 

[30.4.2023]

V neděli foukalo jen slabě a byla pěkná zima. Sluníčko ale vykouzlilo pěkný den a malý svážek na výsypce nám umožnil hodinku poletování, které kamarád Honza pojmenoval jako "žužlání".

Mám rád takové létání za slabých podmínek, kdy se model ve vzduchu tak tak udrží, pilot se při tom hodně naučí. Taky se při tom dobře ukáže, kdo jak umí svůj model vodit.

kamera: Sony FDR-AX700
misto: Výsypka Radovesice 5 - Bílina, sever, minisvah

Průzkum nových terénů 

Pátek, pět hodin, končím s prací a za oknem se ve větru mrskají stromy. Fouká západ, Windy říká, že 6 m/s. Už dlouho se chci vypravit na výsypku na další nové místo!

Foukalo kolem 6 m/s, chvílemi 8 m/s, chvílemi přišla bublina a zvadlo to na 3 m/s. Nic moc, když to zhodnotím komplexně.

Ten svah jsou takové terasy a když fouká hodně vítr, jako právě teď, tak je to turbulentní. Na těch schodech to sice nosí, ale na té rovině předtím se generuje turbulence.

Byl jsem tady kdysi s Jardou s házedlem. To vanul mírný větřík a létání bylo o lovení bublin nad osluněným svahem. Jako svah tedy nic moc, jediné plus je tady výhled a ta příroda. Plno kytiček, plno hmyzu, bzučí to tady jak v úle, plno různých motýlů.

I jsem zmokl.

stroj: Tomahawk NG
kamera: Sony FDR-AX700

Mrtvý vrch 

Fouká severovýchod, je zataženo, zima, v podstatě nevlídno. I tak se před obědem seberu a jedu na blízký svah.

Mám to rád, když fouká "skoro málo", když člověk musí vážit každou malou výchylku kormidel, aby letadlo nezabrzdil a neztratil drahocenný metr. Nechat letadlo co nejvíc letět, stěhovat se po svahu tam, kde to trochu nosí, nevzdávat se, když se letadlo propadně hluboko dolů a dál trpělivě a jemně řídit. Bojovat!

Foukaly tři metříky a chvílemi drobně pršelo, voda na křídle byla docela znát. Půlhodinka létání i při tom deštíku byla zajímavá. Kupodivu mi nebylo moc zima, i když jsem provlhnul a teploměr ukazoval jen osm.

stroj: Tomahawk NG
misto: Mrtvý vrch
kamera: GoPro Hero 10 Black

S Tomahawky na Dřínku 

Velký pátek, fouká severo-severo-západ kolem pěti metrů, po obědě jdeme s kluky na svah na výsypku na kopec Dřínek. Kluci mají nové Tomahawky stejně jako já, na svahu jsou oni teprve potřetí.

Kluci padají bez zábran, jejich letadla taky vypadají jak po celé sezóně! A mají radost z každé srážky. Když zavedeme pravidla, úroveň létání se hned zvyšuje. Boduje ten, kdo se po srážce udrží pět vteřin ve vzduchu. Jak je slyšet ve vzduchu ťukanec nebo se letadla po srážce začnou ve vzduchu potácet, hned všichni sborově počítáme: "jedna!", "dvě!", "tři!" ... Kdo ví, že se z pádu nezachrání bezhlavým taháním, že cesta k vítězství vede naopak přes potlačení a nabrání rychlosti, ten sbírá body!

Každým vzletem je vidět, jak se kluci učí. Ovládání letadla, orientaci v prostoru, čtení vzduchu. To je na tomto létání super, člověk se naučí za dvě tři setkání na svahu tolik, co na louce při létání někde vysoko nad sebou za půl roku. A určitě při tom učení hraje roli, že to nemá motor! Tady si člověk dobře uvědomí, že rychlost je matička létání!

Na závěr jsme si dali soutěž, kdo přistane blíže zvolenému místu v křížení cest dole na louce u aut. Je to těžká úloha, z převýšení pod zataženou oblohou a na tu vzdálenost (200 m), kdy není vidět výška nad terénem, se to takticky letí těžko. "Popadali" jsme všichni blízko, kluci mě příjemně překvapili. Já to měl těžší, protože na rozdíl od nich mám tu odpovědnost a obávám se sednutí na silnici, počítám s eventualitou, že to můžu pověsit dole na velký strom atd. atd.

Dvě hodiny super polítání. Jen mohlo být tak o deset stupňů tepleji a vítr tak o dva metry silnější!

stroje: Tomahawk NG
kamera: Insta360 GO 2
misto: Dřínek u Razic