Donovaly 12.7.

Jé ráno. Venku sluníčko. Dnes máme po včerejší výpravě po kopcích odpočinkový den. Rodina ještě dospává ale já už myslím na létání. Venku pofukuje, ale bohužel podle větrného rukávu na place před našimi okny opravdu nejde poznat odkud vítr fouká.

Dnes bych chtěl na svah nahoru na kopec. Je to ten kopec, kde se létají mezinárodní soutěže F3F (Lomcovák, SLDÚ)

Lanovku mám hned za domem. Jezdí každý den jen nevím přesně kdy. Jdu se podívat k pokladně. Už tady stojí několik lidí. Podle vyvěšeného jízdního řádu lanovka jezdí každou celou hodinu. Do 10.hodiny to mám už jen 20 minut.

Balím si pití, teplé oblečení, foťák a rádio. Ocelota ponesu v ruce a na krku.

Nahoru se mnou jede asi 20 lidí. Za zpáteční jízdenku platím 80 SK. Jízda trvá asi 10 minut. Cestou nahoru nás míjí směrem dolů plošina a na ní dva chlapíci s nářadím. Aha - budou cestou na lanovce něco kutit. Jen co moje sedačka vyjela z lesa na vítr, lanovka se zastavila. Lituji, že jsem se neoblékl už dole. Sedačky se dávají do pohybu až po dlouhých 10 minutách.

Vystupuji a s údivem zjišťuji, že tady nahoře u lanovky prakticky nefouká. Vydávám se po hřebenu k vrcholu a sleduji, jak slabý vítr fouká tu na severní stranu kopce, tu zas na jižní svah.

Vše se vysvětluje až když dojdu na vrchol Zvolen (1402 m). Fouká severozápadní vítr, který jde prakticky po hřebenu. Kopec je okolo vrcholu dost povlovný a na létání to moc nevypadá. Neznám zdejší poměry. Vydávám se směrem k Malému Zvolenu, kde tuším louku nafoukávanou severozápadním větrem. Po několika stech metrech chůze je pode mnou stále les. Chvilku sbírám odvahu. Vrhám Ocelota nad stromy a zkouším, zda se chytím. Stačí to však jen da větší oblouk a na dotažení éra k noze. Fouká tak 5 m/s a les moc nenosí (na fotce je to místo někde vravo nahoře nad lesem).

Až asi pátý hod. Chytám se v termické bublině. Mohu letět víc dopředu a rázem se ocitám v solidním výtahu. Během chvilky mám 100 m převýšení. Údolí přede mnou nosí stovky metrů do stran a asi 200 m dopředu. Užívám si samoty na kopci, létání v paprscích sluníčka. Akrobatím si, občas protáhnu s hvízdotem Ocelota kolem sebe. Pohoda.

Sedám po více jak půlhodině a věnuji se poslouchání radioamatérů a leteckého provozu. V trávě na sluníčku to svádí chvilku si schrupnout, ale výprava s dětmi, která prochází kolem mě, se dožaduje nějaké akce. Vstávám tedy a znovu házím Ocelota nad les. Hned zjišťuji, že vítr zase polevil, ale místo toho přichází termická bublina a ta mě zachraňuje. Na nějakou akrobacii to však už není. Výprava mě opouští a já jsem tu sám jen s větrem a modelem.

Po 20 minutách se s obtížemi držím a velice pečlivě musím hledat i slabé stoupáčky nebo alespoň nuličku. Náhle se vítr stáčí více k severu. Jsem před lesem asi 15 metrů nad vrcholky stromů. Místo abych hned letěl přes les k sobě, zkouším zalétnout trochu doprava. Zůstávám však v mohutném klesáku. Model padá jako kdyby zmizel vzuch okolo. S hrůzou si uvědomuji, že padám do hloubi lesa přede mnou a snažím se dotáhnout model co neblíže k sobě. Model se mi ztrácí za horizontem. Nezaslechl jsem žádný šramot ani křachnutí. S napětím jdu dopředu, kvrdlám kniply a poslouchám, kde model uslyším. Za chvilku ho vidím na zemi mezi stromy v místě, kde jsou stromy řídce vedle sebe a mezi nimi tráva. Nic mu není.

Mezitím se to daleko na západě začíná na obloze černat. Vracím se na Zvolen a zkouším létat tady. Musím sejít z cesty a popojít asi padesát až sedmdesát metrů směrem do údolí, kde je svah strmější. Okolo je krásná travička a dá se sedat jak do peřin. Vítr postupně zesiluje. Svah nosí a já mohu létat okolo sebe i daleko dopředu nad údolí. Začíná však drobně pršet, ale do vysílače mi neteče a já i model to vydržíme. Létám další půlhodinu. Už to ale není taková pohoda, protože teplota spadla na nějakých 10 stupňů. V dálce vidím proudy vody padající z mraků a tak to balím.

Rychle se přesunuji k lanovce. Upozorňuji obsluhu, že od západu jde déšť. Za chvíli už jedeme dolů mimo jízdní řád. V půli ale stejně začíná pršet a než dojedemem dolů, jsme všichni mokří.

(zveřejněno na stránce Co dělám?)