Na chvilku mezi dva deště

Počasí podle předpovědi na víkend vypadalo hůře než ve skutečnosti. Sobota i neděle byla většinou zatažená a trochu deštivá, ale daly se najít chvilky bez deště a mezi mraky se občas podívalo i sluníčko. Teplota vylezla na 15 stupňů a tak i mě chrhlajícího a věčně smrkajícího to vytáhlo v neděli ven.

Jel jsem po obědě jen na Boule. Jen co jsem vyjel od domu, začalo pršet. A docela hodně. Ale pokračoval jsem v cestě. Pod kopcem jsem ještě asi deset minut musel čekat, než déšť přestane.

Na letišti nebyla ani noha. Foukalo akorát a já si dal za úkol mimo poletování s Ocelotem na svahu zkusit zase natáčení sebe sama svépomocí.

Musel na mě být boží pohled, jak běhám po kopci s kamerou na stativu a stativ přivázaný přes hrudník gumovým pavoukem k tělu. Naštěstí mi brzly došla v kameře baterka a tak jsem se mohl věnovat poletování.

Vyšlo to na hodinu. Potom se vítr stočil k severu a svah přestal nosit. Jen co jsem vlezl do auta, začalo zase pršet.

Kašlání jsem si nevylepšil, ale ta hodinka venku mě pohladila na duši.

(zveřejněno na stránce Létání)