Na chvilku mezi dva deště

Počasí podle předpovědi na víkend vypadalo hůře než ve skutečnosti. Sobota i neděle byla většinou zatažená a trochu deštivá, ale daly se najít chvilky bez deště a mezi mraky se občas podívalo i sluníčko. Teplota vylezla na 15 stupňů a tak i mě chrhlajícího a věčně smrkajícího to vytáhlo v neděli ven.

Jel jsem po obědě jen na Boule. Jen co jsem vyjel od domu, začalo pršet. A docela hodně. Ale pokračoval jsem v cestě. Pod kopcem jsem ještě asi deset minut musel čekat, než déšť přestane.

Na letišti nebyla ani noha. Foukalo akorát a já si dal za úkol mimo poletování s Ocelotem na svahu zkusit zase natáčení sebe sama svépomocí.

Musel na mě být boží pohled, jak běhám po kopci s kamerou na stativu a stativ přivázaný přes hrudník gumovým pavoukem k tělu. Naštěstí mi brzly došla v kameře baterka a tak jsem se mohl věnovat poletování.

Vyšlo to na hodinu. Potom se vítr stočil k severu a svah přestal nosit. Jen co jsem vlezl do auta, začalo zase pršet.

Kašlání jsem si nevylepšil, ale ta hodinka venku mě pohladila na duši.

To snad ani není konec října!

Předpověď počasí meteorologům zase sedí. Fouká jihozápad a tak jedu z práce rovnou na Boule.

Ocelota mohu prohánět po celém svahu. Nad hranou i dole na úrovni pole. Vítr je kolem 5 m/s a je krásně teplo.

Fotky to poví asi za mě. Pohodička. Jen mě trochu mrzí, že tu jsem sám. Martine. Nech už toho simulování nemoci!

V šest už je dost šero, ale efekty na obloze mě zdržely na letišti ještě 20 minut.

Poznámka: fotky jsou vyříznuty z filmu pořízeného videokamerou.

Těšil jsem se celý den ...

Celý den mi nad hlavou hučel vítr kolem továrního komínu. Těšil jsem se, až vypadnu z práce.

Že si dnes na Boulích parádně zasvahuji. Odpoledne ale fouká severozápad a to na Boule není. A dojet na nějaký vhodný svah je už vzhledem ke stmívání nemožné. Tak se upínám k nadcházejícím dnům volna, ale předpověď větru je neslavná: 2 - 5 m/s.