Na letiště do termiky
Chystal jsem se na Lipenecké obry, ale nikdo se mnou nakonec nechtěl vyrazit. Martin chtěl původně taky jet, ale potom se rozhodl pro létání s vlastním modelem - je tak nadšený ze svých prvních pilotních krůčků, že využívá každou chvilku k létání. Mě svým nadšením strhnul také a tak jsem se rozhodl, že raději půjdu také létat.
Na letišti jsme se sešli v půl jedenácté. Když se jde na termiku, musí se oběd obětovat! Dopoledne jsem si lámal hlavu, odkud to bude foukat, ale na letišti je úplné bezvětří. Gumicuk si můžeme napnou jak chceme.
Stojánka se rychle zaplňuje přijíždějícími automobily. Než ostatní vybalí, my s Martinem už máme první lety za sebou. Jsou slabé stoupáky, ale nosí to prakticky nad celým letištěm. Martin se ke svému údivu chytá v termice hned první let. Je to jeho první let v termice. Traverzuje sem a tam a jeho model pomalu ale jistě nabírá výšku. Získává nějakých 150 metrů. Dělá z toho asi desetiminutový let a po přistání je na něm jeho nadšení poznat přes celé letiště.
I já se s Ocelotem bezpečně chytám prakticky každý let. Jen při chození pro gumicuk mi vlhko a vedro v trávě připomíná, že jsem kancelářská krysa. Nohy mám za chvilku poškrábané od bodláků a kuličky Svízele Přítuly mám nalepené na všem. Kluci na stojánce už zapomněli jak vypadá gumicuk, ale neopomenou radit, jak je chození pro padáček zdravé.
Mezi jedenáctou a jednou hodinou pracuje pro nás termika takřka nepřetržitě. Já si ale občas musím dát pauzu, protože mám s Pepíkem stejný krystal.
Martin přijel s novým Graupner MC-19. Na jeho létání ale nebylo poznat, že má jiné rádio a že si teprve všechno nastavuje a zkouší.
Na letiště dorazila i parta přátel z Německa. Tentokrát bez modelů a tak jim Pepík půjčil svého historika.
Model létá s motorem prakticky na volnoběh a tak si ho Pepík v druhé půhodině dolétal sám.
Jako vždy všechny upoutá let vrtulníku. Venca vždy předvede nějakou akrobacii.
Jarda je tu dnes se svým obrem (2.7 m, 11 kg).
Během jeho létání nikdo asi nezaregistroval, jak se nad námi honí Jindra ve svém ASSO s nějakým Trenérem.
Jarda dává standardní akrobatický let. Na jeho závěru nedotahuje přistání až na dráhu a model končí ve vysoké trávě asi 15 m před prahem.
Odnáší to vrtule (ta jeho stojí asi 3x tolik co ta moje) a podvozek.
Někdy kolem půl čtvrté zahrozily z mraků nad horami hromy. Uklízíme raději modely. Já smotávám gumicuk.
Nakonec do večera nespadla stejně ani kapka.
(zveřejněno na stránce Létání)