Super den na Rané 

Sobotní ráno nevěští mic dobrého. Zataženo. Zima. Před obědem se obloha projasňuje, ale nefouká žádný vítr. Volám hlásič na Rané ale i tam je bezvětří. Po obědě přesto balím Ocelota jedu zbůhdarma na Ranou.

Jen co se přehoupnu přes kopec za Teplicemi a otevře se mi pohled na Bílinu a Bořeň je mi jasné, že se létat bude. Kouř z komínu a pára z chladících věží ledvické teplárny letí na jihovýchod.

Cestou obhlížím zpola sklizené lány. Za chvilku bude zase podzim! Z dálky mžourám proti slunci do prostoru nad Ranou, zda tam uvídím někoho létat, ale nevidím nic.

Z pod kopce vidím na rukávu, že fouká od severozápadu. Jedu na parkoviště na západní straně nad letištěm. Kaluž na polní cestě je zase o něco hlubší. Na parkoviští je pár aut. Jediného, koho vidím létat je rogalista vysoko nad a za kopcem. Přede mnou vyráží nahoru na vrchol mladík s modelem. Sdělujeme si kanály. Každý máme jiný. Ale nahoře je prý ještě někdo. Chtěl jsem startovat tady dole, ale takto si to musím vyšlápnout nahoru.

Nahoře jsem za chvilku. V sedle se musím obléci, protože tady dost fičí a teplota je tak 17 až 18 stupňů. Nahoře je modelář s houboletem a má stejný kanál. Budeme se tedy střídat.

Fouká mezi 10 až 15 m/s. Krásně stejnoměrně a kopec nosí všude.

Jen přistání je dnes trochu těžší. Nechce se mi v tom silném větru zalétávat za hranu a tak nalétávám z hloubi prostoru před sebou a v táhlé stoupavé zatáčce se snažím přistát. Pátý nebo šestý nálet je úspěšný.

Přichází další modeláři. Nad kopcem je volno. V silném větru létají jen dva rogalisti.

Moje třetí přistání končí hvězdou. Upadla výškovka - to správí vteřiňák. Ale nakřápl jsem při tom koncový oblouk. Za 15 minut jsem ale zase letuschopný a to je hlavní.

Po třech hodinách jsem vyfoukaný a rád bych se schoval před větrem. Rozhodujeme se, že sejdeme do sedla. Tam však fouká stejně a mě navíc vypadlo táhlo jedné poloviny výškovky. Pokračuji tedy po cestě až na cvičnou louku pod kopcem. Zde sedám a táhlo provizorně opravuji. Jsou tu nějací Němci a poletují nad předpolím kopce. Chvilku odpočívám, ale potom zase pilně létám.

Létám už dalších 40 minut. Sluníčko leze k západu, vítr pofukuje od 3 do 5 m/s a polétání je opravdu příjemné. Přichází ještě jeden modelář s historickým Cirrusem vychutnat si podvečerní létání. Cvilku s ním hovořím a nesoustředím se na létání. Nad hlavou při letu proti svahu chci Ocelota otočit půlpřemetem od svahu, ale přetahuji a Ocelot se pár metrů za mnou se zadrnčením zapichuje do louky. Vyškovka zase rupla a pro mě to je pobídka jít už domů.

Balím tedy. Ještě poslední pohled na kopec. Jediný padáčkář využívá poslední vítr tady dole a svahuje nad cvičnou loukou. Nohoře to fičí pořád stejně.

Domů vyrážím po sedmé hodině. Cestou se mi dělají přes oči blány a nejraději bych někde zastavil a dal si dvacet. Původně jsem to plánoval na kopci. Ale nebyl na to pro samé létání čas. Létal jsem 3 hodiny. A to to ráno vypadalo tak bledě.

Nad kopcem dnes svahovali mimo rogal i dva Blaníci a jeden Orlík.

Během létání jsem se byl podívat na hlásič na vrcholu proč hlásí vítr "nula". Viz Porucha hlásiče na Rané.

Minigenerálka 

Protože má Ocelot už asi 10x uraženou výškovku a neustálé lepení prstolepem na kopci vytvořilo pod výškovkou 3 mm bakuli, rozhodl jsem se staré vrstvy lepidla odstranit a výškovku přilepit epoxidem.

Největší problém bylo odstranit staré vrstvy lepidla. Dělal jsem to brouskem nasazeným do Dremelu. Šlo to dobře. Jen ten smrad z broušeného prstolepu byl opravdu nesnesitelný. Čichání čpavku hadr!

Obrousil jsem přebytečný materiál, rozmíchal trošku epoxidu a přidal špetku mikrobalónů. Epoxid jsem nanesl na lože výškovky na nosníku ocasek, výškovku jsem na jednom místě přibodoval vteřiňákem a pryskyřicí zaplnil mezery. Pryskyřice s mikrobalony nestéká. Ráno to bylo vše vytvrdlé.

Na letiště do termiky 

Chystal jsem se na Lipenecké obry, ale nikdo se mnou nakonec nechtěl vyrazit. Martin chtěl původně taky jet, ale potom se rozhodl pro létání s vlastním modelem - je tak nadšený ze svých prvních pilotních krůčků, že využívá každou chvilku k létání. Mě svým nadšením strhnul také a tak jsem se rozhodl, že raději půjdu také létat.

Na letišti jsme se sešli v půl jedenácté. Když se jde na termiku, musí se oběd obětovat! Dopoledne jsem si lámal hlavu, odkud to bude foukat, ale na letišti je úplné bezvětří. Gumicuk si můžeme napnou jak chceme.

Stojánka se rychle zaplňuje přijíždějícími automobily. Než ostatní vybalí, my s Martinem už máme první lety za sebou. Jsou slabé stoupáky, ale nosí to prakticky nad celým letištěm. Martin se ke svému údivu chytá v termice hned první let. Je to jeho první let v termice. Traverzuje sem a tam a jeho model pomalu ale jistě nabírá výšku. Získává nějakých 150 metrů. Dělá z toho asi desetiminutový let a po přistání je na něm jeho nadšení poznat přes celé letiště.

I já se s Ocelotem bezpečně chytám prakticky každý let. Jen při chození pro gumicuk mi vlhko a vedro v trávě připomíná, že jsem kancelářská krysa. Nohy mám za chvilku poškrábané od bodláků a kuličky Svízele Přítuly mám nalepené na všem. Kluci na stojánce už zapomněli jak vypadá gumicuk, ale neopomenou radit, jak je chození pro padáček zdravé.

Mezi jedenáctou a jednou hodinou pracuje pro nás termika takřka nepřetržitě. Já si ale občas musím dát pauzu, protože mám s Pepíkem stejný krystal.

Martin přijel s novým Graupner MC-19. Na jeho létání ale nebylo poznat, že má jiné rádio a že si teprve všechno nastavuje a zkouší.

Na letiště dorazila i parta přátel z Německa. Tentokrát bez modelů a tak jim Pepík půjčil svého historika.

Model létá s motorem prakticky na volnoběh a tak si ho Pepík v druhé půhodině dolétal sám.

Jako vždy všechny upoutá let vrtulníku. Venca vždy předvede nějakou akrobacii.

Jarda je tu dnes se svým obrem (2.7 m, 11 kg).

Během jeho létání nikdo asi nezaregistroval, jak se nad námi honí Jindra ve svém ASSO s nějakým Trenérem.

Jarda dává standardní akrobatický let. Na jeho závěru nedotahuje přistání až na dráhu a model končí ve vysoké trávě asi 15 m před prahem.

Odnáší to vrtule (ta jeho stojí asi 3x tolik co ta moje) a podvozek.

Někdy kolem půl čtvrté zahrozily z mraků nad horami hromy. Uklízíme raději modely. Já smotávám gumicuk.

Nakonec do večera nespadla stejně ani kapka.