Super den na Rané 
Sobotní ráno nevěští mic dobrého. Zataženo. Zima. Před obědem se obloha projasňuje, ale nefouká žádný vítr. Volám hlásič na Rané ale i tam je bezvětří. Po obědě přesto balím Ocelota jedu zbůhdarma na Ranou.
Jen co se přehoupnu přes kopec za Teplicemi a otevře se mi pohled na Bílinu a Bořeň je mi jasné, že se létat bude. Kouř z komínu a pára z chladících věží ledvické teplárny letí na jihovýchod.
Cestou obhlížím zpola sklizené lány. Za chvilku bude zase podzim! Z dálky mžourám proti slunci do prostoru nad Ranou, zda tam uvídím někoho létat, ale nevidím nic.
Z pod kopce vidím na rukávu, že fouká od severozápadu. Jedu na parkoviště na západní straně nad letištěm. Kaluž na polní cestě je zase o něco hlubší. Na parkoviští je pár aut. Jediného, koho vidím létat je rogalista vysoko nad a za kopcem. Přede mnou vyráží nahoru na vrchol mladík s modelem. Sdělujeme si kanály. Každý máme jiný. Ale nahoře je prý ještě někdo. Chtěl jsem startovat tady dole, ale takto si to musím vyšlápnout nahoru.
Nahoře jsem za chvilku. V sedle se musím obléci, protože tady dost fičí a teplota je tak 17 až 18 stupňů. Nahoře je modelář s houboletem a má stejný kanál. Budeme se tedy střídat.
Fouká mezi 10 až 15 m/s. Krásně stejnoměrně a kopec nosí všude.
Jen přistání je dnes trochu těžší. Nechce se mi v tom silném větru zalétávat za hranu a tak nalétávám z hloubi prostoru před sebou a v táhlé stoupavé zatáčce se snažím přistát. Pátý nebo šestý nálet je úspěšný.
Přichází další modeláři. Nad kopcem je volno. V silném větru létají jen dva rogalisti.
Moje třetí přistání končí hvězdou. Upadla výškovka - to správí vteřiňák. Ale nakřápl jsem při tom koncový oblouk. Za 15 minut jsem ale zase letuschopný a to je hlavní.
Po třech hodinách jsem vyfoukaný a rád bych se schoval před větrem. Rozhodujeme se, že sejdeme do sedla. Tam však fouká stejně a mě navíc vypadlo táhlo jedné poloviny výškovky. Pokračuji tedy po cestě až na cvičnou louku pod kopcem. Zde sedám a táhlo provizorně opravuji. Jsou tu nějací Němci a poletují nad předpolím kopce. Chvilku odpočívám, ale potom zase pilně létám.
Létám už dalších 40 minut. Sluníčko leze k západu, vítr pofukuje od 3 do 5 m/s a polétání je opravdu příjemné. Přichází ještě jeden modelář s historickým Cirrusem vychutnat si podvečerní létání. Cvilku s ním hovořím a nesoustředím se na létání. Nad hlavou při letu proti svahu chci Ocelota otočit půlpřemetem od svahu, ale přetahuji a Ocelot se pár metrů za mnou se zadrnčením zapichuje do louky. Vyškovka zase rupla a pro mě to je pobídka jít už domů.
Balím tedy. Ještě poslední pohled na kopec. Jediný padáčkář využívá poslední vítr tady dole a svahuje nad cvičnou loukou. Nohoře to fičí pořád stejně.
Domů vyrážím po sedmé hodině. Cestou se mi dělají přes oči blány a nejraději bych někde zastavil a dal si dvacet. Původně jsem to plánoval na kopci. Ale nebyl na to pro samé létání čas. Létal jsem 3 hodiny. A to to ráno vypadalo tak bledě.
Nad kopcem dnes svahovali mimo rogal i dva Blaníci a jeden Orlík.
Během létání jsem se byl podívat na hlásič na vrcholu proč hlásí vítr "nula". Viz Porucha hlásiče na Rané.
