Pojeď na svah

Pátek, blíží se konec pracovní doby, čeká mě bourání kusu zdi kvůli topení. Zacinká ale zpráva od Karla: Pojeď na svah! Pohled do Windy, fouká jihozápad, připadají v úvahu pouze dva svahy: Číčov a Bečov, zvaný také U napětí. Volba padla na Číčov. Zeď doma počká!

Když jsme pod kopcem lezli z auta, zastavilo u nás auto. Břeclavák Pavel s rodinou na výletě, ptal se, jestli někde v okolí sežene spaní, třeba na letišti. Ukecali jsme ho, že s námi vylezli na kopec - aby se pokochali. Pavel vytáhl "cestovní" samokřídlo. My s Karlem jsem měli Funraye a Lentuse.

Foukalo nějakých 7 - 8 m/s, kopci by slušelo, kdyby to bylo více z jihu, ale nosilo to pěkně a bylo relativně teplo. Kulicha jsem ale vytáhl. Rozdělili jsme si prostor u svahu na patra. Tentokrát jsem mohl natrimovat letadlo na těžký na hlavu a létat hluboko pod sebou, stačilo vrátit se ke svahu a nechat se vynést nahoru. Zajímavé bylo sledovat Lentuse a Funraye vedle sebe. Karel hrábl do křidélek a Funray hned vše udělal, Lentuse jsem občas musel přemlouvat do opačného náklonu dlouhou výchylkou křidélek. Je to rozpětím i velikostí klapek na křídle. Průlet kolem svahu je tak spojen s větším páčkováním, Lentuse to co chvíli překlápí ke svahu a člověk má pocit, že nemá ve výchylce proti moc velkou rezervu. Funray projede tím pruděním u svahu jako nůž máslem, Lentus se v tom samém místě trochu zmnítá.

Zkouším i výlety dál od kopce. Před námi je kopec Dlouhá a dál před naším kopcem jsou turbulence, které za sebou generuje. Pouštím se daleko doprava směrem na Kozly, využívám toho, že je letadlo v čistém vzduchu a pod zamračenou oblohou perfektně čitelné, odhadem se pohybuji 500 metrů daleko a nabírám tam výšku. Když se člověk podívá do mapy, tak to je proudění generované terénem až za silnicí ještě dalších cca 700 metrů daleko. Vyškrábal jsem se tam přes 100 metrů nahoru. Jinak u našeho kopce jsem se výš jak 50 metrů nad hranu nedostal.

Po půl hodině poletování vidíme proti sobě vypadávat z mraků vodu. Odhaduji, že to do hodiny dorazí k nám. (Odhad to byl špatný, nechal jsem se zmást dohledností. Ten déšť nebyl 50 km před námi, ale nejméně 100 km!) Ale už teď nám na nose přistává pár kapek. Karel hlásí, že je čas nacvičovat přistání. Odstěhovsal jsem se s letadlem o patro výš a Karlovo nálety na přistání vnímám jen periferním pohledem. Najednou je jeho Funray kousek ode mne - stále ve vzduchu a v letu a asi ve výši mého pasu, mám pocit, že mě v příštím okamžiku trefí. Instiktivně se přihrbím, ale místo nárazu se mihne vedle mě Karlova ruka a doslova sebere letadlo ze vzduchu! Deux ex machina Pavel taky hlásí, jak sedl perfektně za hranou.

Jdu na přistání taky. Nechci Lentuse odrbat o kameny na vršku kopce, sednu na úbočí pod námi. První nálet s malými klapkami je moc nahoře, nalétávám tedy více zdola. Letadlo už je na zemi, ve správném místě, ale pořád se pohybuje. Nakonec zatáhnu a jsem zase ve vzduchu. Třetí nálet dělám s ještě většími klapkami, dostávám se těsně nad svah, soustředím se na křídla, aby byla se svahem a nechci už letadlo pustit od země a tlačím ho k zemi. Konec křídla zachytil o keřík a vítr už dokončil dílo. Celé blbě! Nevím, na co jsem spěchal, měl jsem si nalétnou ještě víc dolů. Mohl jsem si to zopakovat třeba desetkrát. Správně to mělo být tak, aby letadlo zdola stoupalo podél svahu až do vytracení rychlosti. To se ale musí zapracovat směrovkou. Takto se bez zásahu směrovkou letadlo samo točí proti větru a to už v letu po vrstevnici rychlost nejde snižovat. A když se to otočí ze svahu, to už je úplně blbě. Nevím, na co jsem spěchal.

stroj: Lentus
místo: Číčov
kamera: GoPro Hero 10 Black
střih: DaVinci Resolve

(zveřejněno na stránce Lentus)