Na svahu

Jezdím občas létat na Ranou. Důvodem je jedinečnost tohoto kopce - u nás prostě takový kopec nemáme. Druhým důvodem je možnost setkání s lidmi z různých konců republiky. A taky je odtud pěkný rozhled.

Na kopci je většinou hustý provoz rogal, padáků i modelů. Modeláři se k sobě navzájem chovají ohleduplně. Problém je ale s rozlehlostí prostoru, kde se dá na Rané létat. Někdo jde nahoru na vrchol, někdo jenom do sedla, aby se nemusel proplétat nahoře mezi padáky a rogalisty, a někdo zůstane pod kopcem a létá jenom nad předpolím. Po příjezdu ke kopci to znamená oběhnout všechny přítomné a zjistit si jejich kanály. I když chci zůstat dole, musím vyběhnout nahoru, domluvit se a vrátit se zpátky.

A to je kámen úrazu. Někdo tohle neudělá. Přijede, vybalí letadlo z auta, otestuje volnost kanálu zapnutím přijímače bez zapnutého vysílače a když to necuká, létá. Problém je ale v tom, že ve chvíli, kdy si zkouší volnost kanálu, jiný modelář se stejným kanálem nahoře na kopci zrovna nelétá. Když to potom ten druhý zapne, nastávají problémy s "rušením".

Je zoufalé být nahoře na kopci a pozorovat, jak někdo vylézá 150 m pode mnou pod kopcem z auta, vybalí model a začne létat. Já pak nemohu zaletět dál od kopce, protože riskuji, že vysílač modeláře dole přebije ten můj a já kvůli němu havaruji. Když mám gumolet, tak o nic nejde. Model spadne, já si pro něj dojdu a jen mě to naštve. Ale když létám s něčím větším, tak riskuji, že model rozbiju a ještě někoho mohu modelem zranit. Nezbývá mi potom než si to pěkně seběhnout dolů a vyptat se na kanál a zase si kopec vyšlápnout nahoru. Nebo to zabalit a raději nelétat.

(zveřejněno na stránce Modelářská etiketa 2)