Už je čas vyzkoušet si to ve skutečnosti.
K uskutečnění letu potřebujete připravený model, vhodný terén a vhodné počasí.
Model je připravený u z dřívějška (Příprava modelu). Takže zbývá jen znovu dobít akumulátory vysílače a přijímače.
Vyhledejte mírně se svažující zatravněný terén beze stromů a jiných překážek. Terén by měl končit rovinou. Budete létat z tohoto mírného svahu. Vítr by měl foukat proti svahu.
Pokud máte v okolí jen rovinu, vyhledejte alespoň nějakou mez, ze které budete startovat.
Bude vám stačit cca 100 m. Dál byste neměli doletět.
Výhodou je pro úplný začátek vyšší hustá tráva, která ztlumí případný pád vašeho stroje. Potom vám bude naopak vyhovovat tráva nízká, abyste viděli, jak váš model přistává.
Po příjezdu na místo se ujistěte, zda někdo ve vašem okolí neprovozuje rádiem řízený model - více viz Modelářská etiketa.
Mělo by být bezvětří nebo jen mírný vánek proti vám a proti svahu.
Z uvedeného plyne, že výběr terénu je ovlivněn směrem větru a naopak - vhodnost počasí (vítr) je závislá od orientace vašeho letového terénu.
Vhodné podmínky bývají zpravidla po ránu a navečer, kdy je ovzduší většinou klidnější.
Tak, jak poroste vaše schopnost model řídit, budou se vám rozšiřovat možnosti létání. Budete zvládat silnější vítr, složitější terény s překážkami atp.
Zapněte vysílač a přijímač a překontrolujte funkci kormidel.
Kontrola se provádí tak, že zahýbete směrovkou na obě strany a sledujete, zda se opravdu směrovka vychyluje na obě strany. Potom zkusíte výškovku a sledujete, zda se opravdu vychyluje nahoru i dolů. Nespokojte se jen sím, že slyšíte zavrčet serva. Ujistěte se, že máte vytaženou anténu vysílače. (Zapamatujte si tento postup a proveďte tuto kontrolu před každým! letem, který v budoucnu provedete)
Svěřte hození modelu pomocníkovi. Hod by měl být rovnoběžný se sklonem svahu a křídla by měla být vodorovně. Poučte pomocníka a požádejte ho, aby let sledoval a zapamatoval si jeho průběh.
Domluvte se, že pokyn ke startu budete dávat vy. Vy víte, že jste připraveni. Pomocník bude stát před vámi, bude držet model přibližně v těžišti. Startuje se samozřejmě proti větru a směrem z kopce dolů. Jak má správný hod vypadat je popsáno na stránce Hod.
Předejte model pomocníkovi. Postavte se za pomocníka a dejte povel ke startu.
Snažte se letět rovně stále ve stejné výšce nad svahem, ale ne za cenu ztráty rychlosti. Až model doletí nad rovinu, sám přistane.
Snažte si zapamatovat, kam model uhýbal, jak letěl. A protože to na vás bude ze začátku moc, svěřte tento úkol jemu. On by vám měl po letu sdělit třeba: "utíkal pořád doprava". Nebo: "snažil se vyplavat nahoru a ztrácel rychlost". Nervozity si nevšímejte. Nervózní je každý, někdo více, někdo méně. Určitě se však u každého projevuje jakési "zůžení zorného pole". To se projevuje tak, že si některých věcí ze začátku nešimnete. Až s dalšími lety budete vnímat stále více podrobností letu. Někdo třeba nevnímá ani vzdálenost modelu od země, i když ta je v jeho zorném poli. A právě od toho máte svého pomocníka.
Pokud model sám někam uhýbá, vytrimujte směrovku. To znamená posuňte trim směrovky na opačnou stranu, než model utíkal. Stejně tak nastavte trim výškovky. Snažil-li se model vyplavat nahoru a ztrácet rychlost, malinko potlačte (trim ve směru od sebe, odtokovka výškovky v neutrální poloze malinko dolů). Pokud to nestíháte za letu nevadí, ale pamatujte si to a na zemi trim o kousek posuňte.
Pokud je model tak špatně vytrimovaný že hned spadne, než stačíte účinně zasáhnout, nic hrozného se neděje. Spadne z výšky 1.5 až 2 metrů a to by měl přežít. Proto je výhodné začínat nad vysokou travou.
Pokud jsou létání přítomné i vaše malé děti, chtějí si také zahýbat kniply. Umožněte jim to. Ony když vidí vaše nadšení, tak si to chtějí také zkusit.
Poučte je ale, že kniply hýbat mohou, ale neměly by si hrát s trimy.
Opakujte hody, soustřeďte se stále na přímý let. Snažte se doletět co nejdál. Model by měl ideálně letět v ustáleném klouzavém letu rovně a stále stejnou rychlostí. Dokonalé to je, když nebude poznat, že někdo model řídí. Nic si z toho ale nedělejte, když vám to tak dokonale nepůjde. Každý se to musel naučit. Musí se to naučit vaše oči, ruce, hlava. A musíte dalšími a dalšími lety získat potřebný klid.
Snažte se včas a přiměřeně regovat zásahy do řízení na vychýlení modelu z přímého letu. Čím je zásah do řízení včasnější, tím stačí menší výchylky kormidel.
Snažte se model vytrimovat. Pokud model samovolně přechází do letu k zemi, přesuňte trim výškovky malinko k sobě (do polohy těžký na ocas, přitaženo). Pokud se model snaží "vyplavat" nosem nahoru nebo houpe, přesuňte trim výškovky malinko od sebe (do polohy těžký na hlavu, potlačeno).
Pokud model samovolně zatáčí na některou stranu, snažte se ho vytrimovat tak, aby letěl rovně. Naklání-li se a z zatáčí-li stále na levou stranu, přesuňte trim směrovky (nebo křidélek) trochu doprava, proti smyslu naklánění.
Zřejmě stále nebudete schopni trimování provádět během vašich krátkých letů. Pamatujte si, jak se model choval a trimování proveďte až po přistání. Vím z vlastní zkušenosti a i u jiných jsem vypozoroval, že není snadné si ve vzrušené atmosféře prvních letů zapamatovat, kam model zatáčel. Výhodou je pomocník, kterému během letu řeknete například: "Zatáčí doprava" a on vám to po přistání zopakuje 
Pokud vám to už jde, zpestřete si to ostřejším hodem. To vás přinutí k ostřejší korekci výškovkou. Zvládáte-li přímý let, zkuste zatočit o cca 45 stupňů, chvilku letět v tomto směru a potom opět zatočit do původního směru. Zásahy do řízení provádějte odděleně. Zatočte směrovkou, vraťte ji do neutrálu a korigujte výškovkou. Trénujte tyto mírné zatáčky dokud nemáte dostatečnou jistotu. To už by z vás měla spadnout ta největší nervozita. Lety trvají víc jak 10 sekund.
Nejčastěší chybou jsou pozdní a příliš hrubé zásahy do řízení. Projevuje se to tak, že model neletí rovně, potácí se ze strany na stranu. Někdy to dojde tak daleko, že nezkušený modelář dojde k závěru, že je model z nějakého záhadného důvodu neletuschopný. Často se dá adeptu létání ukázat, že jeho model letí sám docela obstojně. Správné je tedy regovat menšími výchylkami kormidel, ale včas.
Další chybou nebo spíše nedůsledností je opomenutí pečlivého vytrimování. Bez toho není možné dobře létat ve větších výškách a řídit model delší dobu. Nevytrimovaný model zatěžuje pilota a potřebné korekce neustále odvádí pilotovu pozornost.
Poznámka: U velkých letadel se pro trimování používá pojem vyvážení. Vyvážit letoun "těžký na hlavu", vyvážit letoun "těžký na ocas", vyvážit letoun "pro klouzání 100 km/h" atp. V modelářství se pojem vyvážit používá pro vyvažování modelu na zemi zátěží tak, aby byla dosažena požadovaná poloha těžiště.
Občas pozoruji výuku létání vypadající tak, že učitel řve na svého žáka: "Pravou, pravou, pravou, tahej, tahej, ne teď už tlač" a snaží se chudáka adepta létání řídit svými hlasovými povely. Ty však z principu přichází pozdě a jen pilota ještě více znervozňují. Lepší je žáka pověřit úkolem, který zvládne a hlavně mu ho předem vysvětlit. Více dá žáku vysvětlení před letem a rozbor jeho letu po. A nejvíce žáku pomůžete, když mu jeho stroj zalétnete a vytrimujete, aby jeho několikavteřinové lety mohl využít ke své výuce.
Nejdříve nasucho (1)
│
Delší lety