Jak stříhat

Mám natočené záběry, záběry mám stažené do počítače a sedím před počítačem. Co dál? Jak materiál sestříhat?

Záleží na tom, komu bude vaše výsledné dílko určeno, kde se bude promítat. A také kolik času budete chtít jeho tvorbě věnovat.

Můj postup (nedopsáno):

• Úvaha, komu bude film určen. Zda účastníkům natočené akce nebo těm, co tam nebyli, publiku odbornému nebo laickému.
• Rozhodnutí o délce finálního výtvoru: 1 minuta, 5 minut, 10 minut, 1/2 hodiny, hodina. Vyrobit film pod 5 minut je dost těžké a pracné, 10 minut je běžná přijatelná délka, 1/2 hodiny je pro diváky na hranici přijatelnosti, hodinu už vydrží málokterý divák.
• Rozhodnutí o tom, jak a kde se bude film prezentovat. Dnes už není tak podstatné, ptotože ani pro promítání přes internet není třeba úzkostlivě šetřit megabajty.
• Rozhodnutí o tom, zda bude film podpořen hudbou nebo budou použity jen zvuky nahrané kamerou.
• Výběr obrazů, které budou z natočeného materiálu použitelné a úvaha o nějaké kostře filmu. Rozdělení "příběhu" filmu do nějakých menších úseků". To samozřejmě navazuje na úvahy nad scénářem, které by měly proběhnout už před natáčením.
• Přemýšlení, jaká hudba by se mohla hodit.
• Hrubý sestřih. Tedy popřeházení záběrů tak, aby dávaly logické obrazy, tak, aby film logicky vyprávěl. Zkrácení záběrů, hledání rytmu střihu, délka obrazů už podle hudby (je-li už nějaká vymyšlena).
• Doplnění úvodních a závěrečných titulků - kvůli hudbě, která hraje už při titulcích.
• Promítání filmu ve střižně, hledání míst, která by šla ještě více ořezat, hledání míst, kde je nějaká vada - automatikou rozostřený obraz, rušivé zvuky na pozadí (sprostá mluva, nesouvisející poznámky) atp. Pokud chyby nelze odstranit odstřižením kusu záběru, vyhození záběru nebo celého obrazu.
• Nastavení hlasitosti natočeného zvuku a hudby - někde hraje hudba, někde je slyšet natočený zvuk, někde obojí.
• Namluvení komentáře nebo opatření filmu titulky na dolním okraji.
• Vygenerování filmu nebo jeho části pro promítání na PC nebo na TV v plném (cílovém) rozlišení a shlédnutí filmu. Dělám si poznámky na papír, jinak vždy něco zapomenu! Hlídám si (mimo celkového pocitu z filmu) úroveň zvuků (není nic horšího, než když se při promítání musí měnit hlasitost ovladačem televize), špatných střihů, nevhodné délky titulků atd. atd.
• . . .
• . . .

Kroky se několikrát opakují. Celým procesem se vine jako červená nit snaha o zkracování. Zkrátit, zkrátit, zkrátit ...

Natočit jen kousek ...

Na Mikuláše jsem chtěl v Praze natočit dva tři záběry a poslat je domů. Udělat jen takovou pohlednici se zvukem. Ale to není zase tak jednoduché!

Krátká procházka končí na náměstí, kde se děje plno zajímavého. Natočím Mikuláše, za chvilku narazím na jiného v lepším světle, na jiném místě se nachomýtnu k zajímavé scénce.

Tak se mi nakupilo patnáct dvacet pětadvacet minut záznamu. A to už poslat jako polednici nejde.

Když se nějaká taková věc předloží divákovi, nebute ho to po minutě bavit, protože obrazy se opakují, některé obrazy jsou nepovedené a to co jste chtěli ukázat možná i zanikne. Takže i při úmyslu jen něco jednoduše zachytit vyžaduje alespoň minimální střih!

Výsledkem potom je něco takového:

Trvá to cca 2 minuty, obsahuje to to, co jsem chtěl sdělit a i když třeba informace diváka nezaujme, tak mu příště budu moci předhodit něco jiného. Kdybych nutil někoho sledovat takovou "blbost" dvacet minut, tak příště přede mnou uteče

Natočit více materiálu

Druhá strategie je natočit více materiálu (na rozdíl od Natočit jen kousek ...), ze kterého se potom dají vybrat zajímavé záběry, ze kterého se vyberou celkové záběry i detaily, ze kterého se dá sestavit i nějaký děj.

Tak nějak jsem natáčel během výletu mašinkou a natočil jsem 38 minut materiálu, ze kterého jsem chtěl udělat krátký filmeček pro příznivce staré železnice. Měl jsem 38 minut záběrů podobných těmto:

Jsou to záběry, kdy jsem číhal na zvuk lokomotivy a nevěděl jsem, kdy přijde, záběry, kdy jsem číhal na rozjezd vlaku a nevěděl jsem kdy přijde, záběry, kdy jsem čekal, až se před objektivem kamery objeví zamýšlený výhled do kraje, ale sám jsem byl zalezlý mezi vagóny. Prostě záběry vznikající během děje, jehož průběh jsem mohl předem jen odhadovat.

Zákonitě tak vznikne plno záběrů, ze který se použije jen kratičká část a spousta se jich zahodí úplně. Takovýto způsob natáčení má podstatný zádrhel v tom, že musíte mít dostatek místa na paměťové kartě a hlavně dostatečně nabitý akumulátor. Moje zkušenost mi říká, že nejlepší je nejen před natáčením nabíjet, ale ještě lepší je mít alespoň jeden náhradní akumulátor. Zvláště v počasí, kdy jsou teploty pod pět stupňů!

Další potíž je v tom, že vybrat v dlouhých záběrech ty správné momenty a z půl hodiny materiálu vybrat třeba tři minuty je poměrně pracné. Navíc, když jako v tomto případě i nepovedené záběry mohou skrývat vzácnou nahrávku zvuku, je třeba prohlédnout natočený materiál opravdu pečlivě.

Výsledkem je desetiminutový filmeček, který je sice poněkud dlouhý a nudný pro nezasvěceného diváka, ale fandovi železnice a parních lokomotiv ten čas uteče a nenudí se. Kvůli tomu je také ponechán původní zvuk a není překryt nějakým hudebním doprovodem.

Pokud by měl být filmeček určen nezasvěcenému divákovi ("nefandovi"), musel by se ještě drasticky zkrátit. Jen v rychlosti a pro ukázku jsem to zkusil:

Je to jen náznak, jak by to vypadalo. Záběry by mohly být ještě kratší a dělka takového šotu by měla být dvě až tři minuty. Tady už by se hodila nějaká hudba, která by mimo navození atmosféry překryla některé nedostatky zvuku zaznamenaného během natáčení. Už by to ale nebylo pro ty fandy, kteří by tím zkrácením přišli o možnot poznat a poslouchat vlak když jede do kopce, když jede z kopce, prohlédnout si vlak v záběrech detailněji.

Jak ne!

A jak to nedělat?

Vezměme si toto video:

Film začíná dobře. Začíná titulky, které vypadají profesionálně. Po chvíli ale divák zjistí, že 20 vteřin kouká na nějakou animaci a že vlastní sdělení v titulcích trvalo necelých 10 vteřin. Budiž. Potom už se v záběru objevuje model, "co by chtěl každý mít".

Pojíždění na start, vzlet. Dobré. Kameraman dál sleduje let modelu, ale v 1:55 nečekaně otočí kameru ke kouři, který zbyl po vzletu a ještě po něm přejede sem tam. Tady měl přijít střih! Kameraman dál sleduje let modelu, zoomování sem tam, švenkování sem tam. Je to pořád stejné a trvá to 14! minut.

Pilot sice lítá dobře, model to je krásný a efektní, ale pro divákův dojem stačí jeden skluz, jeden oblet, jeden přemet ...

Tématicky podobné video:

Jednoduché klidné záběry, pohyb kamery jen jedním směrem, záběry přiměřeně dlouhé. Obsahově jsou ta videa totožná, délka a tím i "koukatelnost" diametrálně odlišná.