Metody konstrukce
V zásadě jsou dvě naprosto odlišné metody konstrukce:
- metoda 100% empirická
- metoda exaktních výpočtů
V zásadě jsou dvě naprosto odlišné metody konstrukce:
Tato metoda spočívá v tom, že konstruktér nějak navrhne na základě svých zkušeností nový stroj nebo jeho část, stroj podle svého návrhu postaví a zkusí v letu. Podle získaných zkušeností konstrukci modifikuje. Někdy se této metodě říká "pokus, omyl". Problém této metody je v tom, že nutnost stavby a přestaveb prototypů je náročná na čas a materiál.
Pokud konstruktér nevyžívá ani zkušeností jiných konstruktérů, objevuje mnohdy zbytečně již objevené nebo se dostává do slepých uliček, které už prošlapali jiní. Pokud ale konstruktér pilně studuje konstrukce jiných, studuje stavební plánky modelů jiných konstruktérů, dokáže často velmi efektivně postupovat ve zvyšování kvalit svých konstrukcí.
Tato metoda je opačným extrémem. Vše co možno nejpřesněji vypočítat.
Vše ale nelze spočítat nebo jen myšlenkově dokázat. Této metodě stojí v cestě i samotná její finanční náročnost. Udělat podrobné výpočty je náročné na čas a odborné znalosti.
Ve skutečnosti se každý, kdo něco projektuje, pohybuje někde mezi těmito krajními hranicemi. I ten, kdo jen tak načrtne na kus balícího papíru profil křídla CRD (co ruka dá), podvědomě kopíruje tvary jemu známých profilů. Zkušený konstruktér může postupovat u modelu běžné kategorie z velké části empiricky - tedy vycházet ze svých i cizích zkušeností. Má už "v oku", jak udělat velkou směrovku a výškovku, jak dlouhý bude trup, aby ocasní plochy byly na správné páce a rádio v čumáku letadlo vyvážilo. A může to okouknout u podobných modelů. Mnohé nedokonalosti lze poměrně snadno na již hotovém prototypu upravit.
S empirií je ale konec ve chvíli, kdy se konstruktér rozhodne zkonstruovat něco méně obvyklého. V dobách nedávno minulých to byla třeba konstrukce samokřídel, počátky stavby obřích modelů atp. Ve chvíli, kdy se pouštím do stavby modelu v hodnotě několika desítek tisíc korun je snažší, než zkoušet zdlouhavě a draze dimenzování spojení křídel, prostě tento prvek navrhnout a zkontrolovat výpočetní metodou. Je to vždy a u každé části konstrukce otázka ceny a času.
Konstuktérský um je tedy o tom, sladit tyto dva přístupy. Umět využít svoji i cizí zkušenost, umět tam kde je to třeba aplikovat vhodnou výpočetní metodu.
Existují i knihy, jejichž autoři se snažili populárním způsobem seznámit čtenáře s postupy konstrukce. Jsou to užitečné zdroje!
zpátky na: Oblasti konstrukce │ dál na: Stavební výkresy modelů letadel, plánky
přehled kapitol:
(zveřejněno v rubrice Modely letadel | Dílna | Konstrukce)