image

Úvahy k bezpečnosti modelů obecněstálý odkaz / permalink

06.07.2009

Aneb Co vlastně chceme

K napsání tohoto článku mě inspirovaly diskuze na téma "nedostatečně výrobcem otestovaných výrobků na trhu" a diskuze podobné, které probíhají v souvislosti s nástupem systémů ovládání modelů v pásmu 2.4 GHz a s problémy kolem provozu těchto systémů. Za všechny uvedu toto diskuzní vlákno: Mojehobby: Vadný DUPLEX.

Zde se vyskytují všechny základní myšlenky:

  • Je třeba si uvědomit, že se i v tomto případě jedná o spotřební elektroniku a je na výrobci, aby ji udělal dostatečně blbuvzdornou a ne aby její odolnost závisela na tom, zda se někde dá nebo nedá nějaká bužírka ...
  • ... problém je, že blbci jsou nesmírně vynalézaví ... Ale tejní blbci dělají i s jinou elektronikou a kupodivu (mimo excesy strčení kočky do mikrovlnky) to ta elektronika i s těmi blbci velmi často přežije a další škody nepůsobí. Proč asi? Protože výrobce nechce strávit kus života za katrem nebo platit horentní sumy jako odškodné.
  • Testování mělo proběhnout u výrobce, ne až na poli za Horní dolní.

Argumentuje se tím, že by výrobce rádia měl postupovat stejně jako výrobce automobilu. Že by stejně jako výrobce automobilů měl vše řádně vyzkoušet, aby neriskoval soud na náhradu škody nebo újmy na zdraví. Já se nechci ale s výrobcem soudit. Nechci, aby se modelářství dostalo do stejného režimu jako provoz automobilů na silnici.

Pro příklady jak to chodí nemusíme chodit daleko. Podívejme se, jak to funguje v "dospělém" letectví. Když si budete chtít pořídit přísroj do palubní desky do vašeho letadla, zaplatíte za něj dvacet tisíc, i když třeba jiný přístroj se stejnou funkcionalitou stojí jen tři tisíce. Vy ale musíte koupit ten přístroj za dvacet, protože je homologovaný a každý jednotlivý přístroj má atest. A ještě budete jednou za čas platit nemalý peníz za přezkoušení tohoto přístroje. Výhoda použití přístroje s atestem je zjevná. Jeho spolehlivost je vysoká, protože výrobce musel jeho spolehlivost prokázat ve státem pověřené zkušebně. Aby jeho výrobek prošel zkouškami, musel investovat velké peníze do vývoje i do těch opakovaných zkoušek. A z takových součástek je sestaveno celé letadlo. I to musí projít náročnými zkouškami jako celek. Nestačí, že je sestaveno z homologovaných dílů! To všechno zkoušení, předělávání a zase zkoušení je nesmírně drahé, ale výsledkem je maximálně bezpečný stroj. Všechno to zaplatí výrobce a nakonec majitel letadla.

A co se stane, když se něco pokazí? Protože i takový drahý náročně vyvíjený stroj, do jehož vývoje investovalo práci a přemýšlení stovky vysoce vzdělaných lidí, může havarovat. Nastoupí komise (tu zaplatíme zase my v daních) a bude zkoumat co se vlastně stalo, proč se to stalo, kdo za to může a nakonec výsledky svého zkoumání zveřejní. Prokáže-li se, že příčinou nehody byla porucha nějaké komponenty, musí výrobce komponenty i výrobce letadla problém řešit a řešení aplikovat na budoucích vyrábějných strojích i na strojích, které jsou v provozu. Že takové šetření nehodya také následné úpravy letadel (a nemusí to být nehoda, kdy letadlo spadne, vyšetřují se i celkem drobné incidenty) stojí hodně peněz, je jasné.

Pokud se rozhodnete, že si postavíte letadlo doma v garáži (proč ne?), začnete počítat, kolik vás vyjde materiál, kolik dáte za motor, budíky atd., tak se dopočítáte částky nepřevyšující cenu auta z druhé ruky - nepočítáte samozřejmě ty hodiny, co na tom odmakáte. Ale když tam dáte ty budíky s atestem, motor s atestem, započtete i zkoušky letadla (jedno vám na zkušebně rozlámou) atd atd. Budete rázem na ceně několika nových luxusních automobilů. Tudy cesta nevede. A tak tu rázem máme druhou kategorii letadel. Ta jsou stavěna podle měkčích předpisů, místo státu na vás při stavbě bude dozírat zkušenější kolega inspektor, zálet vám provede jiný zkušený kolega a až budete mít letadlo postavené, budete muset při létání dodržovat omezení, které vám třeba budou zakazovat prolétávat nad městem, nebo při letu nad krajinou musíte stále letět takovou cestou, aby ve vašem dosahu byla plocha na nouzové přistání. To je cena za to, že máte letadlo za desetinovou cenu, že máte ultralajta.

Celé to zastřešuje asociace, která vychovává ty inspektory, kteří vám kontrolují stavbu, zalétávače, instruktory létání a také vyšetřuje nehody. A výsledek šetření zase zveřejňuje a vydává doporučení amatérským stavitelům a výrobcům letadel a jejich majitelům.

A teď se vraťme k modelům. Plno lidí volá po tom, aby výrobce rádia dodával atest ze zkušebny, aby před uvedením na trh vyzkoušel všechny možné i nemožné kombinace komponent připojených k rádiu a vyzkoušel je ve všech možných modelech. Ano, i to lze. Ale kolik to rádio bude stát? To nebude patnáct set, dva tisíce, tři tisíce. To bude patnáct dvacet tisíc. Kdo si to koupí? A kolik procent zákazníků vlastně takto otestovaný výrobek bude potřebovat? V jakém poměru jsou modeláři, kteří létají malé "neškodné" modely k těm, co létají modely velké nebo technicky náročné?

Je to vše otázka ceny tak, jako u výše uvedeného srovnání velkého letectví a amatérského letectví. Prostě ty drahé ("pečlivě" vyvinuté, atestované) komponenty do našich modelů zákaznící nezaplatí a asi to ani není účelem. Protože když řekneme A, musíme také říct B. Chce-li někdo náhradu za zničený model, který rozbil na základě poruchy nějakého výrobku, bude to muset také prokázat! Kdo ale bude chtít volat k havárii modelu nějakého pověřeného technika, který by okolnosti nehody řádně vyšetřil? Kdo ho bude platit?

Cestou pro nás modeláře je asi příklad Letecké amatérské asociace. Tedy sdružit se, aby na nás nemusel dohlédat stát a jeho (v této oblasti nekompetentní) úředníci, ale abychom na sebe dohlédali sami. Abychom si dokázali mezi sebou vybrat a vychovávat ty výše zmíněné "inspektory", kteří na nás budou dohlížet při stavbě a při létání, kteří budou mít autoritu danou svými zkušenostmi, vzděláním. Abychom dokázali sdílet mnohdy těžce (a draze) nabyté zkušenosti a abychom mohli generovat doporučení pro tu masu rekreačních modelářů, pro které je mnohdy jediným zdrojem informací návod a náhodné a mnohdy nekompetentní poznámky jeho kolegů modelářů. SMČR - Svaz modelářů České republiky tuto funkci plnit nechce, ČMMA - Českomoravská modelářská asociace se zabývá jen legislativou.

Naráží to na nechuť mezi lidmi být organizován, na nechuť podřizovat se autoritám (byť bychom si je vybírali sami), na nechuť zabývat se některými otázkami systematicky ("vždyť je to jenom hraní si"). Myslím, že diskutování na internetu nebo víceméně náhodně předávání vědomosti na našich letištích nenahradí nějaký cílevědomější (organizovaný) přístup k této věci.

Ještě poznámku čistě technickou: Všemi diskuzemi na toto téma se jako červená nit táhne myšlenka, že po ukončení vývoje a pečlivých zkouškách nějaké věci bude potom ta věc fungovat a dobře sloužit "navždy". Ale svět techniky není statický, vše se vyvíjí, mění. Příchází stále noví lidé, kteří použijí věc jinak a za jiných podmínek, přichází stále nové výrobky, které se s tím odzkoušeným kombinují a objeví se další a další problémy. A v modelářství to platí dvojnásob. Novinky se objevují pořád. Svět velkých letadel jsou proti tomu stojaté vody konzervatismu. Zatím, co ve velkém letectví mají komponenty a celá letadla životnost desítky let a věci se vyvíjejí roky, v modelářství mají inovace přicházející od firem i od samotných modelářů periodu měsíců. Buď tedy budu konzervativní a počkám si vždy nějaký měsíc či rok, než se vychytají chyby nějakého řešení, nebo jdu na špici vývoje, ale riskuji ztráty.


předchozí stránka imageBezpečnost provozu modelů aktuálně