image

Ten a nebo ten?

Filmování ze vzduchu

"Pokukuji po letadle na nějaký ten klidný večerní relax a taky na FPV."
Zadání v modelářském diskuzním fóru a je k němu přidaný tip na dvě letadla - Arcon a Pegasus:

image

image

Samozřejmě pojmy "klidný večerní relax" a "FPV" se dají vykládat různě. Každý je trochu jinak založen, pro někoho relax znamená let bez adrenalinu, někdo si při relaxování nějaký ten adrenalínek užije a pro někoho je relaxem právě a jen ten adrenalin. A liší se i pilotní schopnosti budoucích majitelů modelu.

Podle mě je správné doplnit zadání ještě o další věc. Tou je filmování z letadla. Protože každý, kdo letí s modelem s vybavením FPV, chce svůj zážitek dříve či později i sdílet, chce natočit během letu nějaké video. A pravděpodobně to bude i naopak, bude chtít něco ze vzduchu natočit, krajinu, nějaký objekt na zemi a FPV bude jen pomůcka.

Zkusme se tedy na ty dva modely podívat. Výrobce uvádí tyto parametry - Arcon:

image

Pegasus:

image

Když na ty parametry kouknu, vidím zejména různé hmotnosti a různě veliké vrtule a tedy i výkon pohonu. Ta letadla jsou různé velikostní kategorie. Pegasus je ušatý větroň řízený jen směrovkou a výškovkou, Arcon má křidélka, podvědomě se vnucuje, že je rychlejší a obratnější. Shodou okolností obě tahle letadla znám a tak mohu potvrdit, že Pegasus je menší a pomalejší a Arcon je větší, rychlejší a obratnější.

Co kdo očekává od letadla pro večerní relax rozebírat nemohu, ale mohu nastínit, jak se ta letadla hodí pro FPV a pro filmování. Pocitově - podvědomě jsou křidélka výhodou. Když si bude ve větru turbulence pohrávat s ušatým Pegasusem, bude to určitě větší boj než s obratným Arconem, u kterého se náklony dají křidélky snadno eliminovat. Arcon bude mít navrch už jen proto, že je v té vyšší váhové kategorii, vítr si s ním nebude tak snadno pohrávat.

Když bude mít FPV letec odlétanou nějakou hodinu a když si vyzkouší střihnout a ukázat ostatním nějaké video z letu, zjistí, že aby byly ty filmečky koukatelné, aby divák vnímal nejen zápas pilota se živly, ale aby měl zážitek i z toho, co vidí pod letadlem a okolo letadla, nemohou být záběry rozkývané, obraz musí být přiměřeně klidný. A aby toho pilot - kameraman docílil, musí si počkat na klidnější vzduch. Někdo to zkusí se stabilizovanou kamerou, ta v některých případech pomůže, ale klidný vzduch je základ.

Tak FPV letec a letec - filmař začne preferovat létání za podmínek, kdy ta obratnost Arcona díky křidélkům nebude rozhodující výhodou. Přidá se k tomu ještě poznání, že kvůli světlu je to létání nejlepší během "zlaté hodinky" ráno nebo "zlaté hodinky" večer. Za těchto podmínek se Pegasus může stát rovnoceným soupeřem obratnějšího Arcona. Pegasus letí stabilněji a dá se s ním letět dál od sebe. Je jinak obtížné letět na hranici viditelnosti s letadlem, které se při nesprávném zásahu do křidélek obrací na záda, nebo s letadlem, kde když strčíte směrovku na druhou stranu než máte, letadlo jen točí na špatnou stranu, ale pořád spořádaně letí. Letadlo, které nemá schopnost letět dostatečně samostatně, je v takových chvílích nevýhodou.

V podmínkách vhodných k filmování, tedy při slabém větru, je řiditelnost a obratnost Pegasuse výborná, otočí se tak zvaně na pětníku. Uveze FPV výbavu, uveze i další "filmovací" kameru. Další výhodou je možnost bezproblémového chytání letadla do ruky. To se hodí, když chce člověk startovat z nějakého malého prostoru, může přistát do ruky nebo můžete letadlo při přistání položit do větví keře. Letadlo letí pomalu, přežije tak taková přistání, přežije i různé karamboly. To, že letí pomalu, umožňuje létat mezi překážkami, mezi stromy, mezi balíky slámy, blbnout.

Ty videa výše ukazují různé styly létání s Pegasem, nízko, vysoko, mezi překážkami. Je to praktická ukázka toho, čeho se dá s Pegasem s kamerou a s FPV nebo i bez něj docílit.

Tenhle článeček není primárně o těhle dvou modelech. Snažil jsem se přiblížit, jaké souvislosti může mít výběr letadla s jeho budoucím použitím jako nosiče kamery, ukázat, že i výběr zdánlivě přiliš jednoduchého a málo výkonného letadla má své plusy.

Samozřejmě cest, jakými se člověk může pustit jsou tisíce.

Více viz První lety.

Myslel jsem si

Filmování ze vzduchu

Myslel jsem si, jak dokážu s FPV vyzrát na přízemní mlhu. Mnohokrát jsem byl s modelem a s kamerou létat, když ranní mlhy pokrývaly krajinu v okolí. Když do mlhy svítí slunce, je to fotogenická záležitost a dají se natočit pěkné záběry! Má to však háček. Odstartujete na místě, kde mlha není, létáte, filmujete a jak koukáte nahoru na model, nevšimnete si, jak se mlha okolo vás posouvá k vám. Letíte a najednou vám připadá, že model nabírá výšku. Je to tím, že se nenápadně vzduch plní mlhou. Když nezareagujete včas, mlha se nad vámi zavře a přestanete model vidět. Pak už zbývá než stáhnout plyn, dát všechny páčky do zatáčky a špicovat uši, kde model žuchne na zem.

Teď, když mám možnost řídit model pohledem do FPV brýlí, jsem si řekl, že by taková situace měla jít řešit. V mlze není nulová dohlednost, když se na zemi rozhlédnu kolem sebe, vidím několik desítek metrů daleko. To by mělo stačit na bezpečné přistání, dohlednost několik desítek metrů by měla být i z modelu. Rozhodl jsem se to prakticky vyzkoušet.

Když nastaly příhodné podmínky, našel jsem si místo, o kterém vím, že se přes něj pulzující vršek mlhy bude přelévat. Odstartoval jsem, počkal ve vzduchu, až místo vzletu a předpokládané místo přistání zakryje mlha a potom jsem se spusti dolů do asi třicetimetrové vrstvy mlhy. Vidím na zemi sám sebe, vidím nejbližší okolí - alej stromů třicet čtyřicet metrů za mnou, vidím zem. Druhý nálet, viditelnost už je nižší, mlha se posunula, ale pořád se v tom dá řídit, vidím dostatečně daleko. Jak však letím několik vteřin v té hustší mlze, najednou se objektiv zamlží a přestávám vidět "na cestu". Instinktivně přidávám plyn a stoupám ve směru, kde nejsou stromy. Letadlo je hodné a tak i když nevidím horizont, bez problémů letím směr vzhůru břichem dolů. Po vylétnutí nad mlhu čekám, zda se objektiv odmlží. Neodmlžil. (na zemi jsem potom zjistil, že ani memohl, všechno bylo mokré a namrzlé) Každou vteřinou pokrývá mlha větší a větší kus krajiny kolem mě, než jsem obletěl čtvrt třistašedesátky, je o dvě stě metrů dál.

Rozhoduji se využít autopilota, přepínám do režimu POSHOLD (letadlo v místě, kde právě je, začne kroužit ve stometrovém okruhu a udržuje výšku), sundavám brýle z hlavy a koukám nad sebe do té mlhy a čekám, kdy letadlo uvidím. Kruh, ve kterém se letadlo točí, může být ode mne do padesáti metrů a letadlo krouží něco přes čtyřicet metrů nade mnou. Podle zvuku motorů dobře poznám směr, kde asi letadlo je, ale nezahlédnu z něho ani stín. Myšlenka, že jak ho zahlédnu, otočím ho k sobě a sednu jako běžně s modelem sedám, ta se ukázala jako lichá.

Nasazuji brýle, vypínám autopilota a podle ne už tak rozmazaného obrazu letím k čelu mlhy, otáčím zpátky a nasazuji vedle silnice k přízemnímu letu a na přistání. Rozeznávám horizont, vidím výšku nad terénem, je to dobré. Problém je ale klesající terén a na konci stoleté hrušky. Nevím vůbec, jak jsem daleko, přibíjím raději letadlo k zemi a vydávám se ho hledat. Našel jsem ho hned, bylo asi sto padesát metrů nade mnou. Dobrodružství skončilo. image

Závěr je, že to v té mlze ani s FPV není snadné. Ani kdybych měl na kameře stěrač. image

Přehled podle data | Starší image.
kam dál: ještě dál: Footage


přehled kapitol:

  1. Filmování ze vzduchu
  2. Footage
  3. Air2Air
  4. Cruising
  5. Reportáž
  6. Středohoří