Fouká jihovýchod, sluníčko - hurá na Ranou

Už v polovině týdne bylo avizováno pěkné počasí přes víkend. A tentokrát to meteorologům opravdu vyšlo. Sobotní ráno je prosluněné a větve bříz za oknem se čile mrskají ve větru. Po deváté hodině ještě kontoluji aktuální stav počasí na Milešovce a Praze Ruzyni. Na Ruzyni skoro bezvětří, na Milešovce 15 m/s. V deset už frčím autem směr Louny.

ilustrační foto: kopec při příjezdu od Bíliny

Vzduch je hodně zakalený (Krušné Hory jsou sotva vidět), ale fouká a už ze silnice vidím pytel trčící od země nahoru. Jsem tu mezi prvními. Dole se chystá nějaký karneval, ale já šlapu hned nahoru. Nahoře jsou jen dva rogalisti. Pomáhám startovat jednomu rogalistovi v poměrně silném větru. Těch 15 m/s fouká určitě a na hraně vítr občas foukne i 20.

Nahoře se nás modelářů sešlo asi 10. Oceloti tu byly hned tři!

Docela dulo, nosilo to všude a byl trochu problém dostat se na zem. Záviděl jsem Stejskalům, kteří se mohli kdykoli zastoupit. Létali všichni se vším. To já musel s čůráním počkat, až se mi podaří v tom větru sednout.

Svahovalo se, kombatilo se, akrobatilo se. Kanály se sešly tak šťastně, že jsme mohli létat všichni. Protože tak fučelo, padáčkáři zůstali dole a nahoře létali jen nejzdatnější rogalisté.

Hlavními hrdiny na kopci ale byli piloti krásných historických větroňů. Postupně je nad kopec natahal vlečný Trener.

Připadal jsem si, jako kdyby se čas vrátil o třicet čtyřicet let zpět. Nejvíc nad svahem řádil pilot tohoto Orlíka:

Při některých průletech byl od nás 10 metrů. Přinutil nás létat pod horizontem a já nakonec sednul, abych se mohl kochat. Stejně jako mnoho příchozích.

Dalším krásným strojem byl Šohaj:

Ten navíc krásně hrál když nás přelétával - jako varhany v kostele.

Orlík byl o dost rychlejší než Šohaj.

Létal tu ještě Pionýr, ale toho jsem zapomněl vyfotit. Mám ho jen na filmu.

Vždy, když jedu takhle na celý den do přírody, tak si slibuji, jak se někde za mezí prochrupnu. Nikdy to však nesplním, protož létám a létám :-) Dnes jsem sešel s modelem ve vzduchu dolů a létal ještě dvě hodiny dole u parkoviště. Tady byl vítr mírný a dalo se svahovat 10 cm nad loukou. Celkem jsem nelétal přes tři hodiny čistého času. Odjížděl jsem v půl páté spokojený. A co v neděli?

Totální bezvětří

Dnes jsem si vzal Ocelota i vysílač s sebou do práce. Odpoledne tak mohu vyzazit hned po čtvrté hodině někam ven. Vidím z okna v práci na vršek sklárenského komínu, ale ten mi moc naděje nedává. Vypadá to na stejné počasí jako v neděli. Bezvětří.

Nakonec se rozhoduji jet na Pomník. To mám skoro cestou z práce. Vezmu mámu na výlet a když nepůjde létat kvůli nedostatku větru, tak jen pokecáme.

krátké video (3MB)

Pomník je vlastně jen taková nedostavěná široká asfaltová ulice na okraji Teplic v mírném svahu. Když vylézám z auta, tak ani na tváři necítím ani ten nejmenší pohyb vzduchu. Sedíme tedy v autě a tlacháme o událostech ve světě.

Po čtvrdhodince vidím z auta, že se začaly pohybovat lístečky na "návětrné" straně bříz. Je to tak 1 m/s. Ale je to pohyb. Říkám si, že to zkusím. Ocelota stačí jen vytáhnout zpoza sedaček a krátký gumicuk mám natažený za pět minut. Máma je nervozní, že natahuji gumu napříč silnice, ale guma padá po startu spořádaně k pravému okraji cesty. Navíc je to opravdu slepá nikam nevedoucí silnice. Hned první let létám přes tři minuty. Občas se dá točit "nula".

Druhý let se opravdu soustředím. Kroužím velice opatrně. Tentokrát mám spuštěné stopky a snažím se letět co nejdelší let. Tři minuty, čtyři minuty, pět minut. Bojoval bych ještě déle, ale nechci riskovat přistání dolů pod cestu do šípků. Nasazuji tedy velkým obloukem na přistání a sedám do ruky. Let trval 6 minut 10 vteřin.

Vzduch je fantastický olej a tak mě napadá natočit nějaký záběr. Mám s sebou kameru i stativ. Mamku posazuji do křesílka ke kameře a ještě dvakrát startuji a sedám do ruky. Záběry se daří. Jen to světlo, co se cedí zpoza horizontu skrz les na kopci za námi je už červené a slabé.

Strávili jsme zde příjemnou hodinku.