Jak to vypadá?

neděle 13.8.

Včerejší večerní příjezd do údolí Zillertal nám neukázal zhola nic. Mraky dvěstě třista metrů nad námi a hustý déšť nám dokonale schovaly okolní kopce.

Pochmurnou náladu a obavy z vývoje počasí rozehnalo už dnešní ráno. Raní pohled z okna obýváku našeho apartmánu dává tušit, co se včera skrývalo našim pohledům a že možná zažijeme něco jiného než mraky a déšť.

Mraky ustupují ranímu slunci a odhalují strmé stráně údolí s loukami posetými chatami a zemědělskými usedlostmi.

Koukám v televizi na na místní kanál, který vysílá nepřetržitě obrázky z panoramatických kamer u horních stanic lanovek. I nahoře je pěkně. Jen zima a totální bezvětří.

Kolem oběda vyrážíme do místního info centra, kde získáváme materiály o všem, co se dá v údolí a na kopcích okolo podnikat. Já stále sleduji oblohu a zjišťuji, že celý den je prakticky bezvětří a to i na vršcích ve 2000 metrech.

Po páté hodině se ale začnou nejdříve třepetat lísky a za chvilku se už tenké větvičky ohýbají po větru - odhadem 5 až 7 m/s. Jak tady dole najít svah? Nejde létat na boku údolí, když vítr táhne údolím! Večer v šest balím Ocelota, sedáme do auta a jedeme údolím dál nahoru směr Hintertux.. Ale ani ve větších výškách nenacházím v údolí vhodný terén. Na konci údolí, tam kde se údolí zavírá, by to možná šlo. S večerem však vítr ustává a dává se do drobného ale vydatného deště. Vypadá to, že vhodný terén je opravdu jen v okolí horních stanic lanovek.

Večer si uspořádávám informace o terénech pro paragliding, natahané před odjezdem z internetu a dávám si je dohromady s lanovkami, které můžeme tady v údolí použít k dopravě nahoru na hřebeny.