Neprší, jde se létat!

Ještě jsem se ani nevzpamatoval z nastydnutí z minulého létání a už mě to táhne zase ven. Venku totiž neprší a meteostanice dávají jihovýchodní vítr vhodný na Pomník. Když mě žena vidí v předsíni s modelem v ruce a evidentně si o mě myslí své, hájím se slovy, že "přece už tak pěkně odkašlávám"

Tentokrát se pořádně oblékám a hlavně si beru boty, do kterých mi nepoteče. Na svahu to čvachtá stejně jako na letišti a leží tu i zbytky mokrého sněhu. Fouká velice slabě. Vítr je spíše tak na ochlazování holých prstů na vysílači, než aby to na svahu nosilo. Házím model přímo ze silnice nad jihovýchodní svah a držím se ve vzduchu tři čtyři minuty. Další hod to samé. Vítr mění svoji "sílu" od 1 do 2 m/s a stáčí se mezi jihovýchodem a východem. Jdu tedy nahoru na loučku nad silnicí, abych využil i ty východní závany.

kliknutím obrázek zvětšíte

Tady se mi daří delší lety a hlavně dokážu docela vysoko vystoupat a mohu se tak vydat více do dálky. O nějakém testování dosahu ale nemůže být řeči. Světla je opravdu málo a když s modelem ve vzdálenosti nějakých 250 metrů zalétávám za silnici před sebou, model se mi proti šedivému pozadí hor a mraků ztrácí.

Nosí to tak tak na lehké házedlo. Když mám výšku, zkouším různé vylomeniny. Třeba přemety a výkruty, nebo létání na zádech. S vlající anténou 36MHz jsem měl často problém s tím, že se při tom blbnutí její konec přehodil přes uhlíkovou trubku ocasu a rádio začalo cukat. Musel jsem vždy anténu dalšími vylomeninami z trupu setřást. Když k tomu došlo někde dál a ne nad mojí hlavou, bylo to mnohdy tak tak. Rádio opravdu nešlo. Teď žádné takové problémy nemám. Ve všech polohách rádio chodí jak má. Fousy antén koukající do strany příjem dobře vykrývají.

Po 25 minutách létání začíná přijímač při pohybech kormidel hlásit nízké napětí. Jakmile do řízení nesahám, signalizace utichne. Tak to jde až do 63. minuty, kdy končím létání. I když o něco snížím hranici pro hlášení nízkého napětí, moc si asi v případě házedla nepomohu. Doma jsem po dvaceti minutách testovacího chodu naměřil Jeti Boxem minima 3.8 voltu. Přitom rádio běhalo ještě desítky minut.

Cestou domů jsem se stavil u mamky a její soudedka mě vítala slovy "dobrý večer". Přitom ještě nebyly čtyři! Moc světla opravdu není, přesto ta hodinka stála za to! Ani mi nebyla zima

(zveřejněno na stránce Létání s Long Shotem)