Jak stříhat
Mám natočené záběry, záběry mám staené do počítače a sedím před počítačem. Co dál? Jak materiál sestříhat?
Záleí na tom, komu bude vae výsledné dílko určeno, kde se bude promítat. A také kolik času budete chtít jeho tvorbě věnovat.
Můj postup (nedopsáno):
- Úvaha, komu bude film určen. Zda účastníkům natočené akce nebo těm, co tam nebyli, publiku odbornému nebo laickému.
- Rozhodnutí o délce finálního výtvoru: 1 minuta, 5 minut, 10 minut, 1/2 hodiny, hodina. Vyrobit film pod 5 minut je dost těké a pracné, 10 minut je běná přijatelná délka, 1/2 hodiny je pro diváky na hranici přijatelnosti, hodinu u vydrí málokterý divák.
- Rozhodnutí o tom, jak a kde se bude film prezentovat. Dnes u není tak podstatné, ptotoe ani pro promítání přes internet není třeba úzkostlivě etřit megabajty.
- Rozhodnutí o tom, zda bude film podpořen hudbou nebo budou pouity jen zvuky nahrané kamerou.
- Výběr obrazů, které budou z natočeného materiálu pouitelné a úvaha o nějaké kostře filmu. Rozdělení "příběhu" filmu do nějakých meních úseků". To samozřejmě navazuje na úvahy nad scénářem, které by měly proběhnout u před natáčením.
- Přemýlení, jaká hudba by se mohla hodit.
- Hrubý sestřih. Tedy popřeházení záběrů tak, aby dávaly logické obrazy, tak, aby film logicky vyprávěl. Zkrácení záběrů, hledání rytmu střihu, délka obrazů u podle hudby (je-li u nějaká vymylena).
- Doplnění úvodních a závěrečných titulků - kvůli hudbě, která hraje u při titulcích.
- Promítání filmu ve střině, hledání míst, která by la jetě více ořezat, hledání míst, kde je nějaká vada - automatikou rozostřený obraz, ruivé zvuky na pozadí (sprostá mluva, nesouvisející poznámky) atp. Pokud chyby nelze odstranit odstřiením kusu záběru, vyhození záběru nebo celého obrazu.
- Nastavení hlasitosti natočeného zvuku a hudby - někde hraje hudba, někde je slyet natočený zvuk, někde obojí.
- Namluvení komentáře nebo opatření filmu titulky na dolním okraji.
- Vygenerování filmu nebo jeho části pro promítání na PC nebo na TV v plném (cílovém) rozliení a shlédnutí filmu. Dělám si poznámky na papír, jinak vdy něco zapomenu! Hlídám si (mimo celkového pocitu z filmu) úroveň zvuků (není nic horího, ne kdy se při promítání musí měnit hlasitost ovladačem televize), patných střihů, nevhodné délky titulků atd. atd.
- . . .
- . . .
Kroky se několikrát opakují. Celým procesem se vine jako červená nit snaha o zkracování. Zkrátit, zkrátit, zkrátit ...
Natočit jen kousek ...
Na Mikuláe jsem chtěl v Praze natočit dva tři záběry a poslat je domů. Udělat jen takovou pohlednici se zvukem. Ale to není zase tak jednoduché!
Krátká procházka končí na náměstí, kde se děje plno zajímavého. Natočím Mikuláe, za chvilku narazím na jiného v lepím světle, na jiném místě se nachomýtnu k zajímavé scénce.
Tak se mi nakupilo patnáct dvacet pětadvacet minut záznamu. A to u poslat jako polednici nejde.
Kdy se nějaká taková věc předloí divákovi, nebute ho to po minutě bavit, protoe obrazy se opakují, některé obrazy jsou nepovedené a to co jste chtěli ukázat moná i zanikne. Take i při úmyslu jen něco jednodue zachytit vyaduje alespoň minimální střih!
Výsledkem potom je něco takového:
Trvá to cca 2 minuty, obsahuje to to, co jsem chtěl sdělit a i kdy třeba informace diváka nezaujme, tak mu přítě budu moci předhodit něco jiného. Kdybych nutil někoho sledovat takovou "blbost" dvacet minut, tak přítě přede mnou uteče
Natočit více materiálu
Druhá strategie je natočit více materiálu (na rozdíl od Natočit jen kousek ...), ze kterého se potom dají vybrat zajímavé záběry, ze kterého se vyberou celkové záběry i detaily, ze kterého se dá sestavit i nějaký děj.
Tak nějak jsem natáčel během výletu mainkou a natočil jsem 38 minut materiálu, ze kterého jsem chtěl udělat krátký filmeček pro příznivce staré eleznice. Měl jsem 38 minut záběrů podobných těmto:
Jsou to záběry, kdy jsem číhal na zvuk lokomotivy a nevěděl jsem, kdy přijde, záběry, kdy jsem číhal na rozjezd vlaku a nevěděl jsem kdy přijde, záběry, kdy jsem čekal, a se před objektivem kamery objeví zamýlený výhled do kraje, ale sám jsem byl zalezlý mezi vagóny. Prostě záběry vznikající během děje, jeho průběh jsem mohl předem jen odhadovat.
Zákonitě tak vznikne plno záběrů, ze který se pouije jen kratičká část a spousta se jich zahodí úplně. Takovýto způsob natáčení má podstatný zádrhel v tom, e musíte mít dostatek místa na paměové kartě a hlavně dostatečně nabitý akumulátor. Moje zkuenost mi říká, e nejlepí je nejen před natáčením nabíjet, ale jetě lepí je mít alespoň jeden náhradní akumulátor. Zvlátě v počasí, kdy jsou teploty pod pět stupňů!
Dalí potí je v tom, e vybrat v dlouhých záběrech ty správné momenty a z půl hodiny materiálu vybrat třeba tři minuty je poměrně pracné. Navíc, kdy jako v tomto případě i nepovedené záběry mohou skrývat vzácnou nahrávku zvuku, je třeba prohlédnout natočený materiál opravdu pečlivě.
Výsledkem je desetiminutový filmeček, který je sice poněkud dlouhý a nudný pro nezasvěceného diváka, ale fandovi eleznice a parních lokomotiv ten čas uteče a nenudí se. Kvůli tomu je také ponechán původní zvuk a není překryt nějakým hudebním doprovodem.
Pokud by měl být filmeček určen nezasvěcenému divákovi ("nefandovi"), musel by se jetě drasticky zkrátit. Jen v rychlosti a pro ukázku jsem to zkusil:
Je to jen náznak, jak by to vypadalo. Záběry by mohly být jetě kratí a dělka takového otu by měla být dvě a tři minuty. Tady u by se hodila nějaká hudba, která by mimo navození atmosféry překryla některé nedostatky zvuku zaznamenaného během natáčení. U by to ale nebylo pro ty fandy, kteří by tím zkrácením přili o monot poznat a poslouchat vlak kdy jede do kopce, kdy jede z kopce, prohlédnout si vlak v záběrech detailněji.
Jak ne!
A jak to nedělat?
Vezměme si toto video:
Film začíná dobře. Začíná titulky, které vypadají profesionálně. Po chvíli ale divák zjistí, e 20 vteřin kouká na nějakou animaci a e vlastní sdělení v titulcích trvalo necelých 10 vteřin. Budi. Potom u se v záběru objevuje model, "co by chtěl kadý mít".
Pojídění na start, vzlet. Dobré. Kameraman dál sleduje let modelu, ale v 1:55 nečekaně otočí kameru ke kouři, který zbyl po vzletu a jetě po něm přejede sem tam. Tady měl přijít střih! Kameraman dál sleduje let modelu, zoomování sem tam, venkování sem tam. Je to pořád stejné a trvá to 14! minut.
Pilot sice lítá dobře, model to je krásný a efektní, ale pro divákův dojem stačí jeden skluz, jeden oblet, jeden přemet ...
Tématicky podobné video:
Jednoduché klidné záběry, pohyb kamery jen jedním směrem, záběry přiměřeně dlouhé. Obsahově jsou ta videa totoná, délka a tím i "koukatelnost" diametrálně odliná.
Nejen obraz a zvuk z kamery / Trocha teorie nikoho nezabije
Po prvotním nadení, kdy člověk zvládne základní techniku střihu vlastní rukou natočeného materiálu, to je dokáe natáhnout natočený materiál do počítače, vybere nejlepí záběry a vygeneruje vlastní filmeček, který zveřejní třeba na YouTube, začne v tvůrci hlodat, jak to, e kolegův filmeček zachycující stejnou nebo podobnou akci je lepí, lépe se na něj kouká, na YouTube si ho přehraje více lidí, diváci mu ho pochválí. Proč?
vce ...