Samokøídla, bezocasé letouny, létající køídla ... 
Samokøídla, též bezocasé letouny, bezocasníky nebo létající køídla, anglicky tailless, flying plank, nìmecky nurflügel.
Myšlenka bezocasého letadla provází vývoj letadel po celou historii letectví. Podstata myšlenky je jednoduchá. Letadlo tvoøené jen køídlem bude mít vyšší výkony než letadlo, kde trup a ocasní plochy pøispívají k odporu letadla. Bude staèit ménì materiálu k jeho stavbì, bude mít menší hmotnost.
Letectví je však velmi konzervativní obor, zejména se svými požadavky na bezpeènost a tak se samokøídla uplatòují jen nìkde.
Problémem samokøídel byla øiditelnost a stabilita. Vývoj pøinesl autostabilní profily, které umožnily konstrukci výkonných strojù, vývoj pøinesl aktivní øízení za pomoci stabilizaèních systémù øízených poèítaèi. U dopravních letadel urèených pro pøepravu cestujících je problémem zajistit cestujícím kontakt s vnìjším svìtem a také jejich umístìní v centroplánu daleko od podélné osy. Cestující špatnì snáší vìtší náklony letadla a u samokøídla se k tomu pøi náklonu pøidá znaèný svislý pohyb sedaèky cestujícího.
Vývojem bezocasých letadel se zabývali zejména:
- Lippisch
- Dr. Reimar Horten, Walter Horten (IV ,IX)
- John K. Northrop (B-2)
- Charles Fauvel Charles Fauvel (1904 - 1979)
- Stefan Brochocki (Canadair Ltd, BKB-1)
- skupina Akaflieg (SB-13)

nìmecky
anglicky
francouzsky