Moje historie
K sepsání vzpomínek na své začátky mě přiměla připomínka stavebnice Brouček na Mojehobby .
vce ...Pokrok
Kdy jsem v Miskovicích sledoval létání ostatních modelářů a cestou domů o tom přemýlel, uvědomil jsem sim, jaký úasný pokrok modelařina za těch posledních pár let udělala.
Alespoň v mých očích. Nemyslím jen to, e dnes létají modely poháněné elektromotory tak, jako dříve mohly létat jen modely se spalovacími motory. Ani to, e jsou dnes k dispozici dokonalejí vysílače a plno dalích elektronických hejblátek.
Dříve byly na letitích k vidění hlavně různé účelové stroje lépe či hůře létající. Byly k vidění jednoduché účelové stroje s bedničkovými trupy, ti vylétanějí měli nějakého akrobata - laminátový trup, dýhovaná křídla, desítka nebo patnáctka motor nebo nějaký brlinkový model typu Diablotin. Letadla podobná skutečným letadlům byla v menině a často ty modely létaly o poznání hůř, ne ty účelové stroje. Kdy měl někdo nějakou polomaketu nebo dokonce maketu, liil se větinou od těch ostatních tím, e létal o poznání opatrněji ne ti ostatní. Buď proto, e takový model měl horí letové vlastnosti, nebo byl háklivějí třeba na přistání ne ty účelové, nebo proto, e ten pilot prostě nebyl vylétaný, ptotoe místo létání trávil čas v dílně. Často se dali piloti rozdělit na ty, co mají krásné eroplány - polomakety, ale neumějí létat, a ty, co sice mají letadla účelová a často obouchaná, ale létají v klidu, protoe jsou vylétaní.
A dnes vidím modely polomakety nebo makety, které nejen e jsou věrné svýnm předlohám, ale i dobře létají a i jejich piloti je vodí s větí jistotou. A není to vidět jen na leteckých dnech. Je to poznat i na klubových letitích. Prostě konstrukce modelů evidentně pokročila a lépe jsou na tom i piloti.