EasyStar
Stavím začátečnický model. EasyStar od Multiplexe.
K modelu dostávám v prodejně vše potřebné. Nemusím nad ničím přemýšlet. "Tady tyhle baterky do toho kluci dávají, motor taky jiný, lepší a tuhle vrtulku." Odcházím s nevelkou krabicí a taškou s různou drobotí.
Stavba
Protože EasyStar je opravdu model pro úplného začátečníka, může někdo, kdo ho staví jako svůj první model narazit na nějaké nejasnosti.
Mě to trvalo asi dvě hodiny (bez polepování samolepkami, to ať si udělá majitel ať taky něco dělá! 
).
Zádrhel nastal jen na začátku.
Otevřel jsem nový prstolep, ale lepidlo je hrozně husté.
Sotva ho jsem schopen z lahvičky vytlačit!
Koukám, jestli to je "střední", ale pořad nemohu na etiketě najít,
zda je to lepidlo husté, střední nebo řídké. Aha! Václav mi prodal "Styro".
Naštěstí mám nějaký vteřiňák v kufru, co ho vozím na létání.
Je ale řídký. To bude zase lepidlo všude!
Nejsložitější "operace" je asi připájení konektorů na baterky a regulátor a drátů na motor, kde je třeba vyzkoušet, kam se to bude točit a případně dráty na motoru prohodit. Ostatní práce jsou jen slepování dílů prostolepem a stříkání aktivátorem. Vše je jednoznačné, nikde jsem nad ničím nemusel přemýšlet.
Vyzkoušel jsem, kde má být v kabince baterka, aby vyšlo těžiště. Lepím na baterky suchý zip, sundavám ochranou folii na rubu zipu a vlepuji baterku na zvolené místo. Prostor v trupu je komfortní.
Nastavuji výchylky a přemýšlím, že ta pohyblivá ploška na směrovce je opravdu malá a proti tomu klapka výškovky je takové pádlo! To jsem zvědav, jak to bude zatáčet!
Zálet
Původně jsem chtěl Easystara zalétnout u nás mezi domy. Vylezl jsem v pantoflích ven, postavil se do jednoho rohu stromy nezarostlé části dvorku a hodil EasyStara do druhého rohu. Éro překvapivě dobře klouže a letí samo. Chci zatočit, ale nic to nedělá. 40 m co mám k protějšímu domu ryvhle ubývá a tak EasyStara přibíjím do roští na kraji chodníku. Že to nebyl dobrý nápad to tady házet už je jasné. Ostatně podívejte se na mapku.
Jedu tedy pokorně na letiště. Kluci se mi smějou, že mám pořád menší a menší letadla.
Hážu EasyStara nad louku. Letí krásně, sám a daleko. Jen ta směrovka nazabírá. Když jdu pro letadlo do plochy letiště, dochází mi, proč to nezatáčí. Pořád hrabu do směrovky, ale musím přece řídit kniplem křidélek!
Další hod už spouštím motor. Stále se musím přesvědčovat, kterou rukou mám řídit směr.
Model letí v horizontu na 1/3 plynu. Směrovka i výškovka se mi jeví přiměřeně účinné.
Model opravdu dobře klouže.
Velmi rychle si na něj zvykám a začínám chápat,
proč si ho pořizují i zkušení piloti.
Dá se s ním totiž blbnout!
Umí to letět skoro samo - vlastně úplně samo, ale když se trochu přidá plyn, tak se s ním dají létat ostré zatáčky, přemety. Plyn v této konfiguraci využívám tak od 1/4 do 3/4. Supr jsou s tímto modelem přízemní lety. Zatáčky na uchu se dají točit opravdu se škrtáním o nejvyšší stébla trávy. Éro jak je ušaté, tak v zatáčce pěkně drží stopu a nesklouzává po křídle.
Model je ve vzduchu dobže čitelný. Zkouším s ním letět nad zemí stovky metrů daleko, zda nebudou potíže s dosahem (Duplex R4). Rádio ani nepíplo. V 350 m jsem ještě model ve vzduchu četl dobře, 400 m daleho více proti světlu už jsem měl problémy. Kdyby to nebylo tak stabilní letadlo, tak bych měl potíže se vrátit k sobě.
Tyhle "dálkové" pokusy jsou modelu málem osudné. Zrovna ve chvíli, kdy vlétávám v asi 20 metrech nad dráhu (pro velká letadla), registruji zleva Martina s letadlem asi na finále. Tlačím model k zemi. Martin reaguje také, přidává plyn a stoupá. Uf!
S modelem jsem se vypravil také nahoru na kopec. Fouká slabounce, ale model se docela drží. Krásně se s ním točí osmičky těsně u svahu a stačilo by jen trochu více větru a zasvahoval bych se sním moc pěkně.
Létání končím po 37 minutách chodu motoru. Nalétal jsem hodinu. To jsem nečekal! Doma jsem do baterek dobil 1260 mAh.
Poprvé v rukou majitele
Vysvětluji Mírovi základy obsluhy modelu. Poletíme nejdříve na kabelu instruktor-žák. Ne že by to pro první skoky s EasyStarem bylo třeba, ale chci Mírovi ukázat, jak to funguje.
Nejdříve ale ukazuji Mírovi EasyStara v letu, aby viděl, jak se model chová a že stačí letět na malý plyn.
Václav to komentuje slovy, že to moc pěkně lítá a že to je mnohem lepší, než Focus. To už je druhý člověk, co to takto komentuje.
Potom už letíme spolu. Jenom model hodím, zapnu motor a předávám řízení. Míra letí!
Drží výšku, i v zatáčkách nepadá ani nestoupá. Jen rovně neletí.
Vysvětlujeme si, že se bude snažit o přímý let podél dráhy a na konci se vždy otočí do protisměru a poletí zase rovně.
To, co jsem si myslel, že mu bude dělat problémy,
tedy držet přiměřené otáčky (cca 1/3 plynu) mu problémy nedělá.
Evidentně motor slyší a správně s plynem pracuje.
Prostor letiště mu je ale skoro malý. Zatáčky létá jak s Jumbo Jetem
Prstíky na kniplech se mu trochu klepou a já, jak mám při tomhle létání čas,
jsem si vzpomněl, jak se mi poprvé a později u prvních letů s modely se spalovákem třásly nejen prsty, ale i kolena
Druhý let už si řídí Míra celý sám. Háže si model sám a celkem zdatně poletuje. Jen ten prostor! Trochu Míru buzeruji a nutím ho zase létat přímé lety podél dráhy. Postupně se do toho dostává. Vystřihne i krásné přistání s dojezdem na krátké trávě.
Poslední let dostává Mirek za úkol točit ostré třistašedesátky a snažit se držet výšku. To už vyžaduje nějakou koordinaci kormidel. A Mirkovi to jde a dokonce citlivě manipuluje s plynem.
Baterka má pořád sílu, ale Mirek už je po půlhodině poletování trochu unavený. Přistání se mu nevedou a končí hodinami a hlavně v neplánovaném místě. Ale jinak dobrý!
│ Letové vlastnosti
