Obrábění z obou stran s upínáním v loži 

Pokud se má vyrobit křídlo z plného materiálu a pokud je to křídlo nějak profilované shora i zdola, je třeba ho během obrábění otočit vzhůru nohama. Pokud je křídlo ještě geometricky kroucené, pokud se má během obrábění měnit nástroj, je to už pro hobíka poměrně těžké zadání.

Tak jsem se začal zabývat myšlenkou na vakuové upínání. A začal jsem přemýšlet nad postupem, kterým si zajistím obrobení horního a dolního povrchu křídla v zákrytu, jejich přesné sesazení v prostoru. A začal jsem přemýšlet, jak to dělat ve větších rozměrech, než je mrňavé křídlo mrňavého házedla. A začal jsem přemýšlet, jak si usnadnit výměnu nástroje během obrábění na jedno upnutí, jak si zajistit opakované najetí počátku na obrobku.

Sonda 

Přemýšlel jsem, jak zajistit nastavení nuly, vůči čemu. Ať je obrobek ze dřeva nebo z pěnového materiálu, je těžké najet opakovaně povrch nebo roh takového dílu. Inspiraci jsem získal u kamaráda Pavla Dvořáka. Ten ukazoval, jak program ioSender, kterým i já ovládám svůj stroj, umí najet na střed otvoru. Ukazoval to na ložisku.

Napadlo mě použít ložisko jako sondu pevně zabudovanou v přípravku, do kterého budu upínat obrobek.

Polohu polotovaru vůči přípravku zajistí osazení.

Tomu přípravku říkám pravítko, protože vypadá trochu jako pravítko, do pravítka je vloženo ložisko s průměrem vnitřního kroužku 15 mm, do toho kroužku se vejdou všechny průměry fréz, které používám. Pravítko vkládám do výkresu obrobku a při programování v modulu CAM umísťuji počátek souřadnic na střed toho kroužku, a na vršek toho kroužku.

Když během obrábění měním nástroj, když používám frézy různých průměrů a délek, nebo když nástroj zlomím, muhu opakovaně najet nulu na ten kroužek.

Pravítko upínám ke stolu rovnoběžně s jednou osou stroje, v mém případě Y. I to lze opakovaně zařídit. Takže i když přípravek i obrobek uprostřed obrábění sundám ze stolu, po opětovné instalaci na stůl mohu pokračovat s potřebnou přesností.

Postup při obrábění dílu z obou stran 

Musím vyrobit dva díly:

• obrobek - křídlo [A]
• přípravek -lože [B]

Potřeba jsou dva přířezy materiálu. Používám XPS. Z prvního vyrábím lože, z druhého křídlo. Křídlo bude ležet v loži horním povrchem. Je to proto, že horní povrch je většinou více zakřivený a obrobek bude v loži lépe držet.

1) Jako první vyrábím osazení přířezu, ze kterého se bude vyrábět lože [B]. První proto, že to je jednoduchá operace a je vhodná na rozcvičení. Položím přířez na stůl do míst, kde jsou otvory odsávání vzduchu ze stolu. Na stole může ležet proto, protože fréza se v žádném případě nemůže dostat k povrchu stolu. Zarovnám ho s osou Y. Počátek souřadnic je na rohu přířezu nahoře.

2) Jako druhou operaci dělám horní povrch křídla z druhého přířezu [A]. Ustavení přířezu je stejné jako u předchozí operace. Dbám na zarovnání s osou Y. Počátek souřadnic je na rohu přířezu dole.

3) Jako další operaci dělám lože z přířezu [B] s osazením. Na stůl si upnu pravítko tak, aby přířez vycházel nad otvory odsávání vzduchu, dbám na zarovnání pravítka s osou Y. Pravítko na druhé straně přířezu může ležet na stole bez upnutí, přířez ho přitlačí ke stolu. Pravítko jen podpírá přířez. Na stůl mezi pravítka dám podložku z pěny, podložka utěsňuje prostor mezi přířezem a stolem. Přířez položím na pravítka tak, aby seděl osazením na pravítku a roh osazení byl u pravítka se sondou v jeho rohu. Počátek souřadnic je na horním povrchu sondy a ve středu jejího otvoru.

4) Poslední operací je obrobení dolního povrchu křídla z druhého přířezu. Proděravím v loži otvory pro odsávání. Polotovar křídla se vloží do lože horním již hotovým povrchem. Počátek souřadnic je pořád na sondě.

Podtlak drží při všech operacích obrobky dostatečnou silou. Frézuji frézou 6 mm rychlostmi 8000 mm/min, velké třísky, ani jednou se mi obrobky nehly. Řešení upínání je popsáno zde: Upínání podtlakem. Konkrétní realizace je popsána zde: Výroba křídla z pěnového materiálu ve Fusion 360 CAM

Poděkovat musím Pavlovi Dvořákovi, jím předané zkušenosti mi ušetřily čas a energii.