Jaro
Na louce už mi to nečvachtá pod nohama, stromy okolo jsou ale stále holé jako v zimě, byť slyším v jejich korunách bzučet hmyz.
Létání je příjemné. Už mi nemrznou prsty, slunce v zádech osvětluje dobře model, takže se ve vzduchu dobře čte. Létání mi docela jde. Když dávám druhou baterku vítr trochu zesílil a docela dost mě snáší z osy létání. S tím mám stále problémy.
Poslední dvě minuty baterky věnuji tréninku přistávání do aleje. Musím do ní z boku mezerou mezi stromy vlétnout, srovnat se do osy silnice a sednout. Za úplného bezvětří by to bylo relativně snadné, ale fouká z boku, silnička v aleji je více jak o metr výš než louka a přelet této hrany vžd znamená turbulenci. Nejvíc je to o práci s plynem, abych se před hranou silnice nepropadl dolů a abych nevyplaval příliš vysoko, to by znamenlo střet s větvemi stromů v aleji. Kvůli větvím musím vlétnout nad silnici tak metr a půl nad zemí. Je to takové cvičení nervů
Přes oběd a večer jsem nalétal 7 letů. Bohužel ráno odjíždím a o létání se mi bude do víkendu akorát zdát.
(zveřejněno na stránce Létání s Yak 54 od RC Factory)